Děčínský učitel Martin Lána se snaží prosadit moderní výuku informatiky. Říká, že stejně jako dřív lidé museli umět psát, dnes je nezbytností rozumět i ovládat digitální technologie. To zahrnuje třeba práci s daty nebo informačními systémy. Informatika a technologie dnes zasahují prakticky do všech předmětů. Třeba v zeměpise jsou to digitální mapy a GIS systémy, v matematice používají tabulkové kalkulátory nebo 3D simulátory, v biologii jsou digitální mikroskopy. Technologie tak nabízí mnohem širší spektrum poznání a jsou prakticky všude,“ říká učitel Martin Lána.

* Jak dnes vypadá výuka informatiky na základních školách?

Záleží na tom, co je to za základní školu. Většina základních škol v ČR má v současnosti hodinovou dotaci pouze 1 hodinu týdně na prvním stupni a 1 hodinu na druhém stupni. Tyto školy mají tedy hodinu informatiky například v páté a pak až deváté třídě, mezitím nic. RVP pro informatiku platí bez jakékoliv změny již 15 let. Za tu dobu se ale svět a především technologie velmi výrazně posunuli. Většina povolání se dnes již takřka neobejde bez některé formy digitální práce. Už jen to, že se většina dokumentů dnes píše na počítači, komunikuje se digitálně, zpracovávají se data, využívají různé informační systémy. Jsou školy, které si řekly: My si toho vývoje všímáme a je potřeba hodiny informatiky přidat a pozměnit jejich obsah. Čekali jsme, že v této věci něco udělá stát, ten na tom sice aktuálně pracuje a vypadá to, že ke změně skutečně dojde. Trvá to ale dlouho, aby to vstoupilo v život. Proto si myslím, že by učitelé neměli na nic čekat a dát informatice více prostoru a využívat účelně digitální technologie i v dalších předmětech.

* Co se děti v hodinách informatiky naučí?

Dnes velmi často jsou to uživatelské věci, jako naučit se obsluhovat třeba textový editor či vytvořit prezentaci. Ale toto už spadá i do ostatních předmětů. Informatika a technologie dnes zasahují prakticky do všech předmětů. Třeba v zeměpise jsou to digitální mapy a GIS systémy, v matematice používají tabulkové kalkulátory nebo 3D simulátory, v biologii jsou digitální mikroskopy. Technologie tak nabízí mnohem širší spektrum poznání a jsou prakticky všude. Díky tomu se o ně rozšířila výuka ostatních předmětů, každý obor totiž ovlivňují a často i mění. Každý učitel by se dnes měl proto podílet na rozšiřování digitální gramotnosti.

* Co konkrétně děti učí informatika?

Učí děti například pracovat s daty. Co to data jsou, jak se získají, jak se šíří nebo ukládají. Jak se dají s využitím digitálních technologií a informatických principů a myšlení využít. Poznají také princip a smysl fungování digitální společnosti. Když třeba používám sociální sítě, tak vytváříme data. Proč jsou sociální sítě zdarma? Vždyť za nimi stojí firmy, které podnikají pro zisk. Vydělávají na datech. A proč jsou pro ně data tak důležitá a co s nimi dělají? To by mne jako uživatele mělo zajímat a k tomu děti informatika vede. Učí je dívat se dovnitř, zkoumat a objevovat cesty, jak technologie mohou i ony vytvářet a zodpovědně využívat pro řešení různě složitých problémů.

* Změnila se výuka informatiky v posledních letech?

Hodně se proměnila, ale spíše v okolním světě než nás. Spousta lidí se bojí, když se řekne programování. Přitom nejde o samotné programování, kdy vytvoříme nějakou aplikaci, ale o způsob uvažování. Když vezmeme slovní úlohy z matematiky, tak ji musíme pro úspěšné vyřešení matematizovat. Informatika dělá něco podobného. Dívá se na problém, ten se snaží rozdělit na menší části, a ty pak řešit postupně v jednotlivých krocích. Řešení nikdy není v úvodu hned dané a pokaždé je potřeba nějaké vymyslet a odladit (odstranit z něj chyby). Dokonce mohu vymyslet více řešení vedoucích ke stejnému cíli. Pak hledám to, které je z nějakého důvodu např. nejoptimálnější. Je nejrychlejší, je nejlevnější. To je velmi užitečná věc do života, protože to člověka učí věci přesně popsat, přemýšlet, brát chybu jako výzvu pro další práci a řešit obdobně i ostatní problémy. Dokonce je pak možné nechat ty problémy řešit právě stroje (jiné lidi) a tak si pro příště ušetřit práci. Dnes nás obklopuje spousta různých systémů, přírodních, ale i stále častěji umělých a kombinovaných. To mohou být např. nejrůznější programy nebo systémově řízené procesy. Kdysi se říkalo, že auto nebude nikdy jezdit samo, že je to hrozně složité a komplexní. A jezdí. Kdo dnes učí systémově myslet? Tomu by se také měla věnovat informatika.

* A učí se tak? Nebo jsme pořád u formátování textu ve Wordu a barvení pozadí textu?

Troufám si říct, že jsou školy, které si ten vývoj uvědomily a učí podle toho. Znám spoustu skvělých učitelů, kteří se o to již snaží. Obávám se ale, že pokud bychom to vzali v globálu, tak to bohužel na školách je pořád stejné, jako před lety.

* To ale děti přeci nemůže bavit.

Já si myslím, že moc ne. Na tomto oboru je krásné právě to, že se na rozdíl od ostatních předmětů velmi dynamicky rozvíjí. Pokud těm rychlým změnám mám rozumět, musím mít vhled do digitálního prostoru a umět ho vytvářet a ovlivňovat. Každý do něj musí mít na nějaké úrovni vhled.

* Proč je pro nás důležité, aby se informatika učila moderním způsobem?

Protože technologie už pomáhají v oborech, kde by to mnoho lidí nečekalo. Třeba v zemědělství. V počátcích to byl traktor, který nahradil těžkou práci lidí. Dnes je to samozřejmě dál. Nyní se mají sklízet jahody a zemědělec nemá lidi na sklizeň. Skončí nebo bude hledat jinou alternativu? Řekne ok, může to sklízet stroj? Nebo
musím změnit styl zemědělství a budu to pěstovat ve skleníku? Nebo může mít sad, nad kterým vypustí drony. Ty třeba zmapují úrodu nebo mohou monitorovat závlahu a zdravotní stav stromů. Relativně rychle a efektivně získá data, se kterými může následně pracovat. To je myšlení a chování informatika.

* Kde ještě je možné podobné postupy využít?

Například v lékařství. Pokud bude vycházet lékař jen ze svých pacientů, může mít vzorek několik stovek nebo tisíců pacientů. Pokud ale bude vycházet z databáze všech pacientů v České republice, nebo dokonce v Evropě, bude mít mnohem relevantnější data a bude schopen neobvyklou situaci, se kterou by se třeba setkal jen výjimečně, mnohem efektivněji řešit. Lidi takto uvažující nebudeme potřebovat v budoucnu, my je potřebujeme už nyní. A pokud to nezvládneme, přijdou na naše místa jiní. Pokud chceme ve světě i nadále uspět, musíme být připraveni se průběžně a neustále měnit. To je i jedním z úkolů dnešních škol.

* Zvládají děti takový způsob výuky?

Výhodou je, že škola dnes není jediným místem, kde se to děti učí. Máme internet. To je jako dříve mít knihy, ze kterých se lidé učili. Dnes se díky internetu mohou učit od nejlepších lidí, využívat jejich postupy. Ale aby to dokázaly, je potřeba je podporovat a vést, ukazovat jim to i v jiných předmětech. Přizvat digitální technologie do výuky a vzdělávání. Informatika se pak bude soustředit právě na to, co je jejím skutečným obsahem. Děti jsou zvídavé a z osobních zkušeností ve škole i mimo ni vidíme, že to zvládají.

* Pomáhá informatika dětem propojovat informace z jednotlivých předmětů a následně dávat dohromady společné výstupy?

Myslím si, že pokud jsou učitelé všímaví, tak k tomu dnes děti vedou a ty to pak zvládají. Pokud ale vynechají digitální prostor, často se již s dětmi nemusí potkávat. Když si vezmeme např. dějepis, ve kterém se dozvídáme, že lidé řešili v minulosti situace nějakými postupy. Když si takových situací vezmu hodně, tak mohu díky technologiím vidět a nalézt určité vzory, tedy postupy, které se osvědčily, nebo taky ne. Pak se mohu díky dalším datům podívat, co se tam dělo. To se může hodit v digitální simulaci současného stavu a mohu na základě zkušeností odhadnout, jak se to může dále patrně vyvíjet.

* Vaše škola je hodně informatice nakloněná. Na chodbách jsou vidět učitelé chodící do hodin s notebookem v ruce, ve třídách máte interaktivní tabule. Je to tak, že na technologie kladete velký důraz?

Už kdysi jsme si řekli, že jsou důležité. Proto jsme jim dali prostor a vedeme děti k tomu, aby jim rozuměly a dokázaly je účelně využívat. Aby sledovaly, kam míří svět. Chceme také do toho co nejvíce zapojit kolegy z jiných oborů, aby co nejvíce využívali „digitálno“ a měli pro to podmínky. Ukazovat jim, že dostupné nástroje mohou pro ně být také užitečné. Samozřejmě to chce učitele, kteří se chtějí učit. To je základ. Pokud učitel chce dobře učit, tak by se měl sám neustále vzdělávat. Jinak nemůže učit děti, aby se učily.

* Je těžké o potřebě inovací ve výuce informatiky přesvědčit stát, nebo stále jede ve starých kolejích formátování textu?

Myslím, že stát už nejede ve formátování textu. Deklaruje, že revize informatiky je nutná a měla by se stát plnohodnotným předmětem. Např. právě probíhá velký projekt PRIM (imyleni.cz), který jako jednu ze svých aktivit např. pilotuje na školách učebnice vycházející již z nového pojetí výuky informatiky. Stát si uvědomuje, že pokud to budeme zanedbávat, nemáme před sebou zářnou budoucnost. Z mého pohledu je to pomalé a mělo se to stát dávno. Rozumím tomu, že se ten terén musí připravit. Můžeme ale děti naučit sledovat vývoj a přizpůsobovat se. Dřív byli lidé vychováváni na jedno, dvě zaměstnání za celý život. Dnes se počítá s tím, že vystřídají třeba deset povolání. A v každém se budou muset učit něco nového, aby to zvládli. Učí se také trpělivosti a hledání řešení. Protože když děláte program, tak jej neuděláte na první dobrou, ale musí se důkladně odladit (zbavit chyb). .

Martin LÁNA • Martin Lána (45) – učitel, zástupce ředitelky na ZŠ Máchovo náměstí v Děčíně. Výrazně se angažuje v modernizaci a popularizaci výuky informatiky. • Je členem Jednoty školských informatiků, spolupracuje s Českou školní inspekcí, je členem ICT panelu Národního ústavu vzdělávání, kde pracuje na inovaci výuky informatiky. • Působí také v severočeské komunitě Informatikáři informatikářům.

Zdroj: 12. 06. 2019   Týdeník   Děčínsko   Strana 6   Rozhovor týdne   Alexandr Vanžura

Náš tip: Registrujte se zdarma a získáte přístup k rozsáhlému a aktuálnímu přehledu příležitostí v oblasti práce a vzdělávání: nabídku volných míst, rekvalifikačních kurzů a zkoušek. Pokud chcete udržet krok s trendy na pracovním trhu, budete si potřebovat neustále doplňovat vzdělání ve svém oboru anebo případně svou profesi zcela změnit. S obojím vám může pomoci portál www.vzdelavaniaprace.cz.

Žáci pražské základní školy a gymnázia se pro Lidové noviny pokusili odpovědět na otázku: Co mi škola dává a co mi bere? Přinášíme tři z jejich krátkých zamyšlení.

Učte nás to, co využijeme v praxi

Podle mě mi škola dává vědomosti, které jsou většinou v životě nepoužitelné. Ovšem, to chápu, protože základní škola je o všeobecném vzdělání. Mám ale pocit, že jsou tu daleko důležitější věci, které nás mají učit, jako je například finanční gramotnost, kterou budeme využívat celý život. Nejspíše je mi k ničemu, že to sem píšu, ale kdyby si toho všiml někdo, kdo má na školství vliv, tak pro vás mám vzkaz: prosím, učte nás něco, co vážně využijeme v praxi. Tento text píšu z pohledu čtrnáctiletého chlapce, který by byl raději do života skutečně připraven, než aby se řídil heslem „život tě všechno naučí“. Krom učiva mi škola dává… přemýšlím co. Po pár minutách jsem došel k názoru, že mi vlastně skoro nic jiného nedává. Všechno ostatní, co ve škole zažívám, mi dává kolektiv spolužáků a ne škola. To je asi vše, co bych k tomu řekl. Děkuji za pozornost.

Jakub, 8. A, ZŠ Kuncova, Praha 5

Chybí mi diskuse a souvislosti

Škola mi dává a bere hodně věcí zároveň. Jestli mě to v ní baví, závisí právě na tom, zda převažuje to, či ono.
Samozřejmě mě v ní baví chvíle s kamarády, kteří mě obklopují. Čas s nimi mě bohužel někdy obohacuje víc než vyučování samotné, což je trochu smutné. Zároveň mě ale baví takové vyučování, při němž se dozvídám věci přirozenou cestou a ne nesmyslným předčítáním textu, který následně stejně bezmyšlenkovitě opíšu do sešitu. Ačkoli přiznávám, že zorganizovat takové kvalitní vyučování je pro pedagoga asi složité, protože nemá na každou třídu a na každý předmět tolik času, kolik by asi potřeboval.
Vyřešit otázku školství nikdy nebylo ani nebude jednoduché, protože každé dítě je jiné, a tak se i jiným způsobem učí. Ale myslím, že budu mluvit za všechny studenty svého věku, když řeknu, že biflovat a drilovat nás je holý nesmysl. Vědomosti takto nabyté totiž pro nás moc nemají význam, nedokážeme si je dávat do souvislostí, a navíc je hned po zkoušce či testu zapomeneme, protože jsou znehodnoceny tím, že jim vlastně ani moc nerozumíme. Nevím, jestli se dá dosáhnout nějaké ideální výukové metody, ale určitě je možné ji minimálně zlepšit. Škola by nás měla navést na cestu k poznání, ne se snažit ho do nás nacpat, jak se to dnes ve většině škol děje. Hlavní věc, která mi ve vyučování chybí, je diskuse a propojování jednotlivých informací s jinými. Jako příklad mohu uvést jednu ze svých vlastních hodin, kdy učitelka přijde, pozdravíme se, nalistujeme kapitolu v učebnici, někdo ji nahlas přečte, opíšeme si rámeček se shrnutím učiva a je konec. Žádná diskuse ani zpestření témat, pouze učení. Tohle je zrovna ten typ podle mě špatně vedené a nudné hodiny.
Abych se tu ale ke školství nevyjadřovala pouze negativně, má samozřejmě i své světlé stránky. Existují i osvícení učitelé, kteří umí udělat hodiny zajímavé, zábavné a dokážou věci srozumitelně vysvětlit. Škola mi také dává sociální zkušenosti, jako například jak se chovat ve skupině, pracovat v týmu nebo řešit různé vztahové
situace s rozdílnými povahami (a opět se vracíme k tomu, že většinu z těchto věcí mě učí spolužáci). Jinak je pro mě škola velkým tajemstvím.

Natálie, 8. C, ZŠ Kuncova, Praha 5

Škola mi bere čas a obdarovává mě lidmi

Co mi škola bere? Začnu tím nejjednodušším, tím, co by bezpochyby zmínil každý: čas. Ty dny, které ve škole strávím, hodiny, kdy se na ni připravuju, a momenty, kdy na ni myslím, se opravdu nasčítají. Nakonec mi každý den škola zabere asi polovinu mého aktivního času. To je opravdu hodně, ale nevidím to jenom negativně. Znám mnohé, kteří tvrdí, že se to nevyplatí, a radši by byli celý den doma. To mě děsí. Kdybych nemusela chodit do školy, sama bych se musela zorganizovat a uspořádat si čas. Strávila bych mnohem víc času nad tím, co bych mohla dělat, než faktickým konáním. Čas je tím pádem věcí, kterou mi škola nejenom bere, ale i dává. Dává režim mému dni. Vím, kdy se co bude dít, a tíha rozhodování je mi zdvižena z ramen.
Dává mi taky řád. Je ale řád dobrá věc? Občas mi přijde, že je škola tak málo podobná realitě, že až ze školního systému uniknu, nebudu vědět, co dál a jak se svým životem vynakládat. Bojím se, že znalost vzorce 2-metylbut-2-enu mě nepřipraví na budoucnost.
Věcí, kterou mě škola nejvíc obdarovává, jsou lidé. Každý den se seznamuji s osobami, které bych přes rodiče nepoznala, ať už to jsou spolužáci, učitelé, nebo hospodářka. Všichni mají různé názory a různý pohled na svět a každý pochází z jiného prostředí. Interakce s učiteli mě učí často mnohem víc, než by mě kdy naučili ze svého předmětu. Celkově mi školství vyhovuje. Do školy chodím ráda a dává mi spoustu zkušeností. A i když to, co se tam učím, nemusí být vždy užitečné, věřím, že mi toho škola dává víc, než musím obětovat.

Johanka, tercie A, Gymnázium Nad Alejí, Praha 6

Zdroj: 04.06.2019 Lidové noviny Strana 15 Akademie

Náš tip: Registrujte se zdarma a získáte přístup k rozsáhlému a aktuálnímu přehledu příležitostí v oblasti práce a vzdělávání: nabídku volných míst, rekvalifikačních kurzů a zkoušek. Pokud chcete udržet krok s trendy na pracovním trhu, budete si potřebovat neustále doplňovat vzdělání ve svém oboru anebo případně svou profesi zcela změnit. S obojím vám může pomoci portál www.vzdelavaniaprace.cz.

Na konci dubna vláda schválila Národní program reforem, který má zajistit prosperitu země na další léta. Ve skutečnosti v dokumentu stát poprvé naplno přiznal, že v oblasti vzdělávání má problém, se kterým si zatím vůbec neví rady. V české společnosti, jež vždy měla v Evropě jednu z nejlepších dostudovaností škol, radikálně vzrůstá předčasné ukončování studia. Závazným cílem státu je držet podíl osob ve věku 18 až 24 let, které dosáhly základního vzdělání, ale pak vypadly ze školského systému, pod pěti a půl procenty. To se celkem bez problémů dařilo do roku 2014, od té doby ale křivka prudce roste.
„V roce 2015 hodnota přesáhla šest procent a v roce 2017 dosáhla hodnoty 6,7 procenta,“ přiznává studie.

Strach z maturity

Předčasné ukončování vzdělávání vyjádřené právě podílem „základoškoláků“, kteří si dál už nezvýší vzdělání, má v Česku tak úplně opačný trend, než je tomu v drtivé většině ostatních zemí EU. V těch dochází k poklesu či stagnaci míry odchodů ze vzdělávání, v Česku v posledních letech k jejímu setrvalému nárůstu. „Tento trend, který s sebou nese jednoznačně negativní ekonomický dopad pro všechny strany, je navíc silně regionálně specifický: Ústecký a Karlovarský kraj dosahují podílu 14,5 procenta, zatímco například Vysočina a Jihomoravský kraj mají míru předčasných odchodů nižší než tři procenta,“ varuje reformní plán.

Nedosažení cíle ve vzdělávání není jen špatné pro jednotlivce, ale tratí na tom celá společnost. Sociálně i ekonomicky. Hůře vzdělaný člověk má nižší mzdu, odvede méně na daních a pojištění, snáze spadne do dlouhodobé nezaměstnanosti a ze sociální sítě může více vyčerpat na dávkách.
Vypadávání ze vzdělávacího procesu dokonce proniklo ve velkém už do základoškolského vzdělávání. Významným fenoménem je ukončování povinné školní docházky dříve než v 9. ročníku základní školy. Podíl žáků, kteří v základní škole nedošli ani do osmého ročníku, natož devátého, na počtu všech žáků, kteří předčasně ukončili školní docházku, za poslední čtyři školní roky vzrostl. Ze 17,2 procenta (658 žáků) v roce 2014 jsme se dostali na 19,4 procenta (780 žáků) v roce 2017.
Neúspěch na základce má přitom velký vliv na ambice žáků v dalším vzdělávání. V Česku je navíc rozšířená nechuť ke škole ve srovnání s vyspělými zeměmi. Podle OECD třetina žáků do škol chodí nerada, polovina rodičů není spokojena s jejich stavem. Lepší vzdělávání než rodiče nakonec získá jen kolem 20 procent
dětí, což je jedna z nejnižších hodnot v OECD.

Systémově velkou změnou v poslední době bylo zavedení státní maturity. Ta byla a je politiky velebena jako nástroj standardizace ve velmi rozrůzněném českém vzdělávání. Na druhou stranu má i své náklady a nikdo příliš nemyslí na to, co s vyhozenými studenty, kteří obdrželi za erární prostředky znalosti, ale závěrečnou zkoušku nakonec nezvládli. Kolem čtyř procent středoškoláků neuspělo v minulých letech ani u třetího pokusu státní maturity. Od roku 2011, kdy začaly fungovat, do loňska se podíl neúspěšných každý rok mírně zvyšoval. Celkem tak z maturitních oborů odešlo za osm let bez řádně ukončeného vzdělání téměř 24 tisíc lidí, podobné množství maturantů se ke zkoušce ani nedostavilo. To je ročně asi tři tisíce studentů bez dokončeného vzdělání.
Debata o maturitách, jejich zpřísnění, případně zavedení povinné maturity z matematiky, je v Česku už roky v plném proudu. Nyní se ale přidává další prvek, který může studium studentům notně znechutit. Kraje, tedy zřizovatelé středních škol, mají rozhodovat o tom, jaké obory se na středních školách otevřou a kolik žáků do
nich přijmou. Doteď o tom rozhodovali výhradně ředitelé škol. Předpokládaný počet přijatých uchazečů by tak školám musely schvalovat kraje. Ministr školství Robert Plaga se tomu bránil, ale nakonec podlehl.

Lze předpokládat, že kraje budou logicky prosazovat obory, u nichž se nedostává absolventů. Jinými slovy ty, které se mezi studenty těší nejmenší popularitě, což se může projevit v podobě dalšího růstu předčasně ukončovaného studia.
Uniklé miliardy Vládní Agentura pro sociální začleňování minulý rok vypracovala studii Ffinanční dopady předčasných odchodů ze vzdělávání pro stát a jednotlivce, kde se pokusila dopočítat náklady na exodus studentů ze vzdělávacího systému. A to přes projektované celoživotní příjmy a případné dodatečné náklady sociálního systému.

„V důsledku jednoho předčasného odchodu ze vzdělávání veřejné rozpočty přijdou do roku 2067 zhruba o 13 milionů korun ve srovnání s úspěšným vyučením. V případě úspěšného dokončení střední školy s maturitou by pak byla celková bilance veřejných rozpočtů vyšší o 22 milionů,“ počítá autor studie Roman Matoušek.
Takové rozdíly lze dopočítat i přesto, že poctivý student ve škole stráví delší čas a začne si i později vydělávat. Ale pak má výrazně vyšší příjem a menší pravděpodobnost nezaměstnanosti. Bez překvapení je nejhorší situace ve vyloučených lokalitách. „Ze vzdělávání tam předčasně odcházejí zhruba dvě třetiny žáků. Systémová opatření na zabránění předčasným odchodům by při počtu 1500 žáků z lokalit v jednom populačním ročník znamenala pro veřejné rozpočty možné zlepšení bilance do roku 2067 v rozmezí 1,78 miliardy v nízké variantě – snížení předčasných odchodů o 10 procent – až po 16,5 miliardy ve vysoké variantě, která počítá se srovnáním dosaženého vzdělání žáků z lokalit s aktuálním celostátním průměrem,“ projektuje Matoušek.

Celkově by tak větší tlak na dokončování sekundárního vzdělávání mohl státu přinést během několika let desítky až stovky miliard. Tendence je však podle statistik nyní přesně opačná. Místo maturity alespoň výuční list Soudě dle nového plánu reforem si ale politici problém nedostudovaných už uvědomují. Zatímco až dosud především oslavovali každou další tisícovku studentů, která neprošla u státní maturity, nyní už také řeší, zda je opravdu efektivní investovat nejprve do vzdělávání žáka a nakonec ho bez kvalifikace nechat padnout do nezaměstnanosti a drahé sociální sítě.

Jedním z řešení by mělo být podle navržených reforem zavedení kombinovaných vzdělávacích programů: „Kromě maturity by umožňovaly studentům získat rovněž i výuční list, což by znamenalo získání kvalifikace i v případě neúspěchu u maturitní zkoušky.“ Nově by tak na vybraných středních školách měl student ve třetím
ročníku získat výuční list, ve čtvrtém se pokusit o maturitu. I když ji nesloží, bude mít alespoň výuční razítko o kvalifikaci, kterou během několika let za státní peníze získal.

*Nedostudovat je pro všechny drahé Ffinanční dopady předčasných odchodů ze vzdělávání

Nejvyšší Celoživotní Zvýšení příjmů Celoživotní Změna bilance dosažené čisté příjmy oproti ZŠ bilance vůči oproti ZŠ

vzdělání (mil. Kč) (mil. Kč) státu (mil. Kč) (mil. Kč)

Základní a neukončené 23,45 x 7,33 x
Střední bez maturity 31,61 8,16 20,34 13,01
Střední s maturitou 40,44 16,99 29,93 22,60

ZDROJ: ROMAN MATOUŠEK: FINANČNÍ DOPADY PŘEDČASNÝCH ODCHODŮ ZE VZDĚLÁVÁNÍ PRO STÁT A JEDNOTLIVCE, AGENTURA PRO SOCIÁLNÍ ZAČLEŇOVÁNÍ, 2018

Vývoj podílu osob ve věku 18–24 let, které dosáhly maximálně základního vzdělání a zároveň nejsou ve vzdělávání, v letech 2006–2017

ZDROJ: EUROSTAT, LABOUR FORCE SURVEY

Vzdělanostní struktura Česka
– Základní a nedokončené 18
– Střední bez maturity 33
– 31,2 Střední s maturitou/VOŠ
– Vysokoškolské 12,5
– Nezjištěno 5,3

ZDROJ: SLDB 2011 Lepší vzdělání než rodiče získá kolem 20 procent dětí, což je jedna z nejnižších hodnot v OECD.

Zdroj: 23. 05. 2019  Ekonom  Strana 30  Další témata – Vzdělávání   David Klimeš

Náš tip: Registrujte se zdarma a získáte přístup k rozsáhlému a aktuálnímu přehledu příležitostí v oblasti práce a vzdělávání: nabídku volných míst, rekvalifikačních kurzů a zkoušek. Pokud chcete udržet krok s trendy na pracovním trhu, budete si potřebovat neustále doplňovat vzdělání ve svém oboru anebo případně svou profesi zcela změnit. S obojím vám může pomoci portál www.vzdelavaniaprace.cz.

Firmám se nedostává lidí, kteří obstojí v praktickém provozu. Vychovat si je mohou ze studentů

MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ – Dalších pět milionů z krajské pokladny má coby příspěvek firmám na odborné stáže studentů prohloubit propojení zaměstnavatelů a škol. Podniky v regionu dlouhodobě bojují s nedostatkem především technicky vzdělaných lidí, studijní pobyty mají situaci řešit.
„Zoufale nám chybějí lidé, kteří jsou na praxi připraveni. Odborné stáže pomohou firmám vyřešit problém s nedostatkem kvalitních zaměstnanců a přínosné jsou i pro samotné stážisty, kteří mají větší šanci po studiu najít dobrou práci,“ komentoval hejtman Ivo Vondrák.
Odborné pobyty studentů ve firmách kraj podpořil už v minulosti, kdy mezi 54 projektů firem rozdělil osm milionů korun. Cílí především na technicky zaměřené firmy, zapojit se mohou ale i společnosti zabývající se ekologií, zemědělstvím či zdravotnictvím. Stážisté mají v každé z nich svého mentora, který je do praxe uvede.

Minulá výzva ukázala, že student může být pro firmu přínosem i po odborné stránce. „Student energetiky pomohl vyřešit problém odstraňování rtuti ze spalin laboratorního hnědouhelného kotle,“ zmínil jeden z úspěchů projektu hejtman. Podle studentů je stáž dobrou zkušeností. „Dostal jsem příležitost pracovat na velkých marketingových kampaních, velkou zkušeností pro mě bylo i focení mistrovství světa v beachvolejbalu v Ostravě,“ popsal Matouš Kotula, který se zabývá fotografií a grafikou a absolvoval stáž v reklamní agentuře. Dodal, že se naučil i lépe hospodařit s časem. Školy potvrzují, že firmy mají o jejich studenty zájem. Druháci a třeťáci Střední průmyslové školy elektrotechniky a informatiky v Ostravě chodí na dvoutýdenní souvislé stáže. „Setkání s praktickým provozem je pro ně přínosem. Máme i studenty, kteří už v průběhu studia pracují. Po stáži jim firma zadává konkrétní projekty a oni si takto dokážou zajistit ekonomický profit,“ řekl ředitel školy Jaroslav Král.
Dodává, že firmy chtějí studenty po škole i zaměstnat. „Protože ale většina studentů míří na vysokou školu, moc na to neslyší. Nabídky zveřejňujeme a rozesíláme absolventům e-mailem,“ dodal Král. Absolventy či brigádníky z řad studentů poptávají firmy i po ostravské Střední průmyslové škole stavební. I ti stážují dva týdny. „Když se jim podaří najít firmu, jež odpovídá předmětu jejich zájmu, velmi je to posune dál,“ hodnotí zástupkyně ředitele Zdeňka Klečková.

Zaměstnavatelé v kraji prakticky zaučují studenty nejen skrze stáže, ale i prostřednictvím dalších forem spolupráce, jako je takzvané duální vzdělávání, kdy mají studenti oborů s pravidelnou praxí výukové hodiny přímo v provozech.
Například podle ostravské huti ArcelorMittal, jednoho z největších zaměstnavatelů v kraji, je to nutnost. „Do praktického vzdělávání se zapojujeme proto, že část absolventů musíme doškolovat. U nás absolvují kvalitní praktickou výuku v reálném pracovním prostředí, dobře se seznámí s fungováním firemních procesů a získají zkušenosti od expertů, kteří se v oboru pohybují desítky let,“ vysvětlila mluvčí huti Barbora Černá Dvořáková.
Byť huť možnost příspěvku kraje zatím nevyužila, v tuto chvíli má na stážích na osmdesát studentů. V pilotním projektu duálního vzdělávání podporuje dalších 62 studentů dvou středních škol. Netají, že si je vychovává, aby je zaměstnala. „Je ideální, když se stážisté po škole vrátí do prostředí, jež znají a mají již pracovní
zkušenosti s našimi provozy a pracovišti,“ dodala mluvčí.

8 milionů už podpořilo stáže dříve. Rozdělily se mezi 54 projektů firem různých typů.

Zdroj:

Náš tip: Registrujte se zdarma a získáte přístup k rozsáhlému a aktuálnímu přehledu příležitostí v oblasti práce a vzdělávání: nabídku volných míst, rekvalifikačních kurzů a zkoušek. Pokud chcete udržet krok s trendy na pracovním trhu, budete si potřebovat neustále doplňovat vzdělání ve svém oboru anebo případně svou profesi zcela změnit. S obojím vám může pomoci portál www.vzdelavaniaprace.cz.

Historie mistrovských zkoušek je stará několik století. Již v patnáctém století vznikaly v celé Evropě u řady řemesel cechy, které sdružovaly řemeslníky jednoho nebo podobných povolání. Bývaly to uzavřené společnosti, které se bránily právě formou často náročných zkoušek průniku nekvalifikovaných konkurentů do svých řad.

Podmínky pro mistrovské zkoušky se často měnily, ale za zmínku stojí generální cechovní artikule z roku 1739, ve kterých vyšlo dohromady 18 nařízení vztahujících se k mistrům, podmínkám získání mistrovství a mistrovským povinnostem. Budoucí mistr musel cechu předložit potvrzení o svém původu, výuční list a dokument potvrzující povinnou „vandrovní“ cestu. A to vše více než 100 let před vznikem německého císařství.

Zlaté české ruce

Čeští mistři byli vždy ve středoevropském regionu považováni za špičku, za největší odborníky a v bývalém mocnářství tvořili páteř řemeslného podnikání a řemeslných živností. To ostatně dokumentují stovky českých jmen na reklamách a v názvech živností zejména v Rakousku. Dodnes jejich pověst v tomto regionu má respekt a úctu.

S nástupem komunistů se stali živnostníci třídními nepřáteli, živnosti jim byly zrušeny a mistrovská zkouška s nimi zanikla. Poslední mistři získali diplomy v roce 1949. Samozřejmě po revoluci v roce 1989 se rychle objevily tendence směřující k obnovení řemeslného mistrovství. Zejména když se otevřely dveře na Západ a měli jsme možnost po letech neodpovědného fušérství vidět, co jsou opravdu mistrovské práce.

Spící projekt

Měl jsem to štěstí, že jsem se v té době jako ředitel Výzkumného ústavu odborného školství MŠMT stal vedoucím týmu Ministerstva školství a Ministerstva hospodářství. Tento tým spolu s Hospodářskou komorou od začátku 90. let připravoval návrh na zákonné obnovení mistrovských zkoušek. V té době ještě žilo mnoho starých mistrů, kteří nám poskytli neocenitelnou pomoc. Návrh jsme po všech připomínkových řízeních předložili v roce 1993 do vlády. Vláda obnovení schválila, ale k obnovení mistrovské zkoušky z různých důvodů nedošlo. A od té doby se o revitalizaci projektu pokusila jen skupina kolem instalatérského cechu, ale bez výrazné podpory MŠMT a bez legislativního ukotvení.
Poslední pokus obnovit mistrovskou zkoušku patří ministru školství Chládkovi. Když hledal možnosti dalšího kvalifikačního růstu pro absolventy učebních oborů, pracoval jsem u něj jako poradce a seznámil jsem ho se starým návrhem z devadesátých let. Rozhodl se pro nový pokus s mistrovskou zkouškou. Významnou podporu jsme získali od cechů, vzpomenu aktivity Pavla Žatečky u kulatých stolů k mistrovské zkoušce.

Potvrzení tradice a kvality

Jsem přesvědčen, že v průběhu dalších let po zavedení mistrovských zkoušek budou hrát významnou roli nejen na českém, ale i na evropském pracovním trhu, jak by odpovídalo našim tradicím a pověsti českých mistrů. Domnívám se, že v prvních letech to budou především starší řemeslníci, kteří mistrovskou zkouškou budou chtít završit svoji profesní dráhu a budou chtít potvrdit svoje mistrovství. Mimoto na tuto skupinu nejvíce dopadá fakt, že jsme sice odstranili železnou oponu, ale zůstaly její pozůstatky, které jim dodnes brání svobodně zakládat svoje živnosti v západních zemích EU, kde je prakticky ve všech mistrovská zkouška podmínkou založení živnosti v klíčových řemeslech.
Navíc mistrovská zkouška vytváří pro budoucí mistry novou vyšší kvalifikační úroveň, která je deklarována v naprosté většině zemí EU na úrovni 5EQF a kterou by získali i naši mistři – výjimku tvoří mistrovská zkouška v Německu, Rakousku a Švýcarsku, kde mají mistři 6EQF.
Pro mladé se v příštích letech stanou podstatnými příležitosti dalšího profesního růstu díky ukotvení mistrovské zkoušky v rámci novely zákona č. 179/2006 Sb., o uznávání výsledků dalšího vzdělávání.

*ŘEMESLNÉ CECHY CHTĚJÍ SKONCOVAT SE ZFUŠOVANOU PRACÍ NEPOCTIVCŮ

Mistrovská zkouška není jediné téma, kterému se řemeslné cechy sdružené v Hospodářské komoře v poslední době věnují. První čtyři cechy nově zákazníkům garantují kvalitu odvedené práce. Začaly kvůli tomu řemeslníkům vydávat osvědčení zaručující jejich odbornost a kvalitní provedení práce. Prvními sdruženími, která budou v roce 2019 vydávat osvědčení o kvalitě svých členů, jsou Asociace Gremium Alarm, která soustředí profesionály v oblasti bezpečnostních služeb, sdružení pro umělecká řemesla Rudolfinea, Společenstvo kominíků ČR a Cech obkladačů ČR.

Ing. BOHUMIL JANYŠ, školský expert

Zdroj: 30. 04. 2019   Komora.cz   Strana 20   Projekt

Náš tip: Registrujte se zdarma a získáte přístup k rozsáhlému a aktuálnímu přehledu příležitostí v oblasti práce a vzdělávání: nabídku volných míst, rekvalifikačních kurzů a zkoušek. Pokud chcete udržet krok s trendy na pracovním trhu, budete si potřebovat neustále doplňovat vzdělání ve svém oboru anebo případně svou profesi zcela změnit. S obojím vám může pomoci portál www.vzdelavaniaprace.cz.