Paní Magda má za sebou smutnou zkušenost. Velmi blízký člověk jí odešel na onen svět. Své zkušenosti se tato žena rozhodla využít k pomoci lidem, kteří tyto nelehké chvíle právě prožívají. Dlouhou dobu neoficiálně poskytovala služby pozůstalým v prachatickém Hospici sv. Jana N. Neumanna, až nakonec složila v tomto oboru kvalifikační zkoušku a získala celostátně platné osvědčení.

Magda Kümmelová se dostala do bezvýchodné situace kvůli těžké nemoci své maminky, kterou chtěli lékaři poslat do LDN, což paní Magda za žádnou cenu nechtěla dopustit. Nakonec se dozvěděla o možnosti péče, kterou nabízel hospic v Prachaticích, kde s maminkou nakonec strávila poslední chvíle. Tato bolestná životní událost ji ovlivnila natolik, že se sama velmi aktivně zapojila do péče o těžce nemocné pacienty v tomto hospici a snaží se, aby se i ostatní nemocní dozvěděli o možnosti služeb hospice. V něm se totiž těžce nevyléčitelně nemocným i jejich rodinám, na rozdíl od některých jiných zdravotnických zařízení, dostává kompletnízdravotní, sociální i spirituální péče, navíc v láskyplném a velmi příjemném prostředí.

 

Paní Magda začala v hospici pracovat nejprve jako dobrovolník, práci se ovšem věnovala tak intenzivně, že postupem času přebírala roli jakéhosi „psychologa“ pro těžce nemocné, jejich rodiny a také pro pozůstalé. „Rozhodla jsem se získat kvalifikaci v tom, co jsem již celou dobu dělala. Díky mému osvědčení může nyní hospic oficiálně prezentovat a nabízet tyto služby,“ říká Magda, která má z finančních důvodů stálou práci v jiném oboru, ale do hospice dochází několikrát týdně. Svému, vlastně se dá říci poslání, se věnuje každou volnou chvíli, i o víkendech. Jejích služeb mohou samozřejmě využívat všichni – tedy i ti, kterým někdo blízký umírá nebo již zemřel i jinde než v hospici.

 

Pomáhala odmala, kurz jí pomohl doplnit znalosti

„Sklony k pomáhání druhým jsem měla už odmala, ale až po mých bezprostředních zkušenostech jsem poznala, že hospic je přesně to místo, kam patřím a které jsem celý život hledala. Zkušenosti z praxe jsou k nezaplacení, ale přínos kurzu, který jsem absolvovala před zkouškou, je také obrovský. Načerpala jsem zde další zkušenosti a znalosti, které mi chyběly. Mohu teď pozůstalým poskytovat odbornou pomoc i kvalifikované rady, například částečně i z oblasti pohřebního a hřbitovního práva či Občanského zákoníku,“ říká paní Kümmelová, která mimo jiné provozuje také web hospicpt-zivyweb.webnode.cz, kde se věnuje těmto důležitým, ale u nás bohužel stále opomíjeným tématům.

 

Kurz probíhá formou samostudia a byl ukončen státní zkouškou s písemnou, ústní i praktickou částí. „Praktická část byla asi nejnáročnější a nejzajímavější, komise měla totiž pozvanou i profesionální herečku, která velmi věrohodně hrála pozůstalou. Nervózní jsem nebyla, naopak mi bylo líto, že kurz skončil, protože mě to bavilo,“ říká Magda.

Paní Kümmelová vynakládá neskutečné úsilí, aby se veřejnost o poskytování služeb pozůstalým dozvěděla a tyto služby se tak staly běžnou součástí péče jako v zahraničí. „Zařazení této profese do Národní soustavy kvalifikací byl podle mě skvělý nápad, protože jsem přesvědčená, že je to užitečná věc. Nejen kvůli pozůstalým, kteří bývají bezradní, ale i kvůli novým pracovním příležitostem v tomto oboru.“ Magda má do budoucna plno plánů, jak tento obor rozvíjet, i když ji samotnou limitují zdravotní problémy. Nezbývá než této silné ženě přát tolik síly, kolik ona rozdává ostatním v těžkých životních situacích.

Zkoušky posilují komunitu se stejným zájmem

 

Jedním z členů hodnotící komise při zkouškách v oboru poradenství pro pozůstalé je zaměstnanec Ministerstva pro místní rozvoj Tomáš Kotrlý. Jak říká, zkoušky průvodců a utěšitelů v zármutku nejsou pro každého, jedná se o praktickou nápomoc plnou emocí a bývá velmi náročná na zvládání nečekaných krizových situací. „Absolventi zkoušky musí umět upravit zesnulého, řídit vzpomínkové obřady, vyřizovat kondolenci i obratně komunikovat s pohřebními službami, krematorii a správci hřbitovů.“Zajímavostí je, že největší zájem o složení kvalifikačních zkoušek mají ženy středního věku.

 

Tomáš Kotrlý vidí největší přínos zkoušek nejen v nabytých znalostech a ověřených dovednostech, ale i v posilování veřejné kontroly nad hodnotami posledních věcí člověka. „Je to velmi přínosné pro celý obor, protože se z absolventů zkoušek stal kolektiv kriticky smýšlejících lidí se stejným zájmem a na jeho základě vytvořili jakýsi cech, který poskytuje poradenství pro pozůstalé se znakem kvality. Účastníci se občansky sdružují i po skončení zkoušek a chtějí nadále spolupracovat,“ uzavírá.

O Národní soustavě kvalifikací

Národní soustava kvalifikací (NSK2) je národní projekt MŠMT, jehož řešitelem je Národní ústav pro vzdělávání. Projekt je spolufinancován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky. Cílem Národní soustavy kvalifikací je určit a popsat jednotlivé profesní kvalifikace tak, aby byly samostatně uplatnitelné na pracovním trhu v ČR. NSK2 pomůže těm, kteří z nějakého důvodu nedokončili školu a chtějí si doplnit vzdělání. Pomůže také všem, kteří pracují v jiném oboru, než který vystudovali a potřebují mít hodnověrný doklad o svých znalostech a dovednostech. K dnešnímu dni bylo vytvořeno 447 standardů profesních kvalifikací. Od zahájení projektu Národní soustavy kvalifikací v roce 2005 do konce května 2013 bylo vykonáno cca 76 000 zkoušek.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Ochrana proti spamu *