Střední škola obchodně technická ve Zlíně, která má kořeny v éře budování obuvnického průmyslu Tomášem Baťou, se snažila udržovat a předávat obuvnické řemeslo i přes praktický postupný útlum obuvnictví v České republice.

S klesajícím tuzemským zájmem nabídli naše zkušenosti zahraničním studentům, vyškolili desítky prodavačů obuvi, aby mohli podávat zákazníkům v obchodech s obuví kvalifikované informace, poskytli v rámci krátkodobých kurzů rady drobným začínajícím výrobcům zakázkové i ortopedické obuvi. Jako soukromá škola mohli poskytnout i jednotlivcům odpovídající vzdělání v obuvnických profesích, ale kalkulovaná cena takového kurzu, kterou se snažili snížit na minimum, zpravidla byla nad možnosti potenciálních účastníků. Postupně ztráceli optimismus na zachování obuvnictví. Situace se otočila, když byli vyzváni krajským koordinátorem k účasti v projektu UNIV3. Měli, i když sporadické, kontakty na osoby, které by měly zájem se obuvnickému řemeslu naučit, ale oficiální cesta, jak toho dosáhnout za přijatelných podmínek, chyběla. S očekáváním se pustili do prvního projektu, v němž se podíleli na tvorbě programu a konkrétního zadání zkoušky pro profese Obuvník pro zakázkovou výrobu a Obuvník pro výrobu ortopedické obuvi. Jako první profese, kterou pilotně ověřovali, byl Obuvník pro zakázkovou výrobu.

Mezi oslovenými účastníky tohoto projektu byla i paní Soňa Dvořáková (50 let), která se o kurzu dozvěděla po návštěvě sociální a právní poradny v místě svého bydliště. Soňa dosáhla základního vzdělání, ale měla zájem dále na sobě pracovat. Přestože neměla v obuvnické výrobě žádné zkušenosti, v obuvnickém provozu v místě bydliště se zapracovala na šičku svršků obuvi, postupně se naučila perfektně ovládat nejen různé typy šicích strojů, ale i ostatních strojů v šicí dílně. Časem se stala instruktorkou, která zaučovala nově příchozí zaměstnance zvládat v potřebné kvalitě a tempu náročné šicí operace.

Na začátku pilotního ověřování, při osobním pohovoru s průvodcem, průvodce zjistil, že by Soňa mohla moduly, které se týkají šití svršků obuvi vynechat, ale Soňa chtěla absolvovat i tyto části. Byla vedena snahou o kompletní poznání provozu šicí dílny svršků obuvi, aby mohla srovnat svoje praktické poznatky se zkušenostmi přednášejících lektorů. V průběhu výuky se ukázalo, že to bylo dobré řešení, protože Soňa ze své praxe byla schopna podpořit výklad lektora, což ostatní účastníci vnímali pozitivně. Často se rozvinula diskuse nad některými technologickými postupy při šití svršku obuvi, které ostatní účastníci pilotního ověřování považovali za zbytečné, ale Soňa dokázala obhájit vlastní zkušeností postup přednášený lektorem. V dalších modulech byla Soňa bedlivou posluchačkou a byl vidět opravdový zájem o učivo, což dokládala velmi dobře odborně formulovanými dotazy na přednášející. V praktické části pilotního ověřování Soňa dokázala, že šití svršků obuvi zvládá precizně. V navazujících technologických částech výroby obuvi prokázala, že si z teoretické přípravy odnesla utříděné informace, které byla schopna stoprocentně využít. Začínalo být jasné, že o průběh a výsledek závěrečné zkoušky Soni nejsou jakékoliv obavy na místě. Při závěrečné zkoušce se Soňa nenechala ovlivnit trémou, kterou určitě všichni účastníci pilotního ověření při práci před hodnotiteli a hlavně před filmovou kamerou pociťovali. Výsledek zkoušky i pracovní postup na hotovém páru obuvi byl v případě paní Soni ohodnocen velmi pozitivně a bylo vidět, že i Soňa je na svůj výrobek hrdá. Jako člověk, který se již částečně pohyboval v prostředí obuvnické výroby, ocenila Soňa nabyté kompetence a označila je v závěrečném hodnocení jako velmi užitečné pro její další praxi. Během závěrečné zkoušky prokázala, že absolvování programu jí přineslo nové zkušenosti. Jejím původním cílem bylo získání výučního listu, aby mohla provozovat svoji vlastní zakázkovou výrobu obuvi společně s opravnou. Účastí v projektu se tomuto cíli přiblížila. Absolvováním pilotního ověření profese Obuvník pro zakázkovou výrobu zájem o řemeslo u Soni neskončil. Když se dozvěděla o připravovaném pilotování dalšího programu Obuvník pro ortopedickou obuv, okamžitě projevila zájem si své kompetence rozšířit o další oblasti.

Příklad Soni Dvořákové je ukázkou, jak projekt UNIV3 pomohl k rozšíření kompetencí v případě člověka, který své dosavadní úzké kompetence získával jen praktickou prací v oboru bez oficiálního vzdělání. Samozřejmě by tento příklad nebyl možný bez velkého zájmu a houževnatosti samotné Soni, která při závěrečném rozhovoru ocenila podporu rodiny, bez které by časově náročný projekt nemohla absolvovat.

Ve všech, kteří se na pilotování programu Obuvník pro zakázkovou výrobu podíleli, zanechala Soňa pocit optimismu, že se stala nositelkou kompetencí pomalu zapadající profese, které může předávat dále.

zdroj: http://www.nuv.cz/univ3/cesta-jak-zachranit-vymirajici-remeslo-obuvnictvi