Lidská práce je drahá, náklady na stále dokonalejší roboty proti tomu výrazně klesají. Živí zaměstnanci však zůstanou v mnoha mnohdy až překvapivých oborech nenahraditelní. Musí se ale změnit oni sami i celý vzdělávací systém.

wooden-791421_1280

Personální šéfové se většinou snaží udržet zaměstnance co nejvíce v klidu a o hromadném propouštění promluví až tehdy, kdy odeslali výpovědi. Horst Neumann, který má na starosti personální záležitosti v největší světové automobilce Volkswagen, ale tohle nepsané pravidlo nedávno porušil. „V německém automobilovém průmyslu činí náklady na hodinu práce čtyřicet až padesát eur, ve východní Evropě to je jedenáct eur, v Číně jsme pod deseti eury. Nikdo nemůže vážně věřit, že bychom mohli tuhle naši konkurenční nevýhodu nějak zmenšit,“ řekl Neumann v rozhovoru pro německý deník Die Welt. Řešení je přitom jednoduché, manuální práci drahých lidí během pár let kompletně převezmou roboti. Ze sta tisíc zaměstnanců v Německu je zhruba polovina ve výrobě. A to jsou přesně ta místa, která podle Neumanna během deseti až dvaceti let zmizí.

Zatímco cena lidské práce je vysoká, náklady na koupi a provoz stále dokonalejších robotů klesají. A tak i ti dražší z nich, kteří se prodávají třeba za čtvrt milionu eur, vyjdou firmu ve výsledku o poznání výhodněji než člověk. Jejich hodinová „mzda“ se počítá pouze v jednotkách eur.

Samozřejmě že Volkswagen není sám, kdo se chystá v blízké budoucnosti rušit pracovní pozice ve velkém. Otevřeně o tom ale mluví zatím jen málokdo. Na pravděpodobný vývoj tak ukazují především některé alarmující studie. Například ekonomové belgického think tanku Bruegel propočítali, kolik míst je v jednotlivých evropských zemích ohroženo kvůli nástupu robotů a automatizačních systémů.

Základní rovnice je prostá: čím víc pracovních míst je v průmyslu založeném na jednoduchých a opakujících se činnostech, tím víc potenciálu pro nové roboty. A zrovna Česku tahle rovnice moc nenahrává. Téměř 54 procent pracovních pozic u nás podle této studie můžou v dohledné době zastat roboti. Ještě horší je situace v Rumunsku a Portugalsku, kde hrozí, že zmizí okolo 60 procent současné práce. Úplná novinka to ostatně není: jak nedávno napsal americký magazín The Atlantic, od roku 2000 se snížil počet pracovních míst ve výrobě o 30 procent.

Tihle roboti jsou jiní

O nástupu robotů se mluvilo už před desítkami let, a nic zásadního se nestalo. Lidé pořád pracují, i když jsou technologie všude kolem nás. Jenže tentokrát je situace o poznání jiná. Počítače už umí nejen provádět naprogramované úkony, ale už dokážou i rozumět, co jim člověk říká, a reagovat na to. Týmy vývojářů přitom dál pracují na dokonalejších systémech. Ve výsledku to bude znamenat, že pro stále méně činností budou potřeba výhradně lidské schopnosti. Vždyť i novinové články například o výsledcích na finančních trzích nebo sportovních utkání dokážou už dnes psát počítače samostatně. A tak, i když se nám může zdát, že vize světa plného robotů je sci-fia jejich místo bude nejvýše někde v továrně u pásu, zřejmě se pořádně mýlíme. Skutečnost bude za pár let vypadat o dost jinak a bude se týkat nejen manuální práce.

Tak daleko ale zatím ještě nejsme, ačkoli je jisté, že takový vývoj světa i ekonomiky je nezastavitelný. Vysvětlení je prosté: rozhodující vliv na celý tento proces proměny světa mají technologie, jejichž rozvoj je stále rychlejší. „Předvídat budoucnost je dnes ještě těžší, než tomu bylo v minulosti, protože vývoj technologií neustále zrychluje a propojení všeho je mnohem sofistikovanější,“ říká ekonom Daniel Münich z institutu Cerge-EI.

Vždyť málokdo si ještě před deseti lety dokázal představit, že telefony jednou ohrozí prostřednictvím služeb jako Uber byznys taxikářů a ti budou na protest blokovat silnice ve světových metropolích. Ostatně před pár lety ještě povolání vývojáře aplikací pro mobilní telefony také nikdo neznal.

A tak i právě proto, že je dnes mnohem složitější odhadovat, jak technologie ovlivní svět, nemusí lidstvo propadat beznaději černých scénářů světa robotů a lidí bez práce. Nová éra automatizace a robotizace totiž může znamenat i nové příležitosti. Podobně jako tomu bylo v případě minulých průmyslových revolucí, kdy stroje sice převzaly velkou část fyzické práce, nakonec ale vznikla i nová povolání a došlo k masivnímu nárůstu segmentu služeb. Zatímco málo kvalifikovaná a rutinní pracovní místa s největší jistotou zaniknou, ta tvůrčí a s požadavkem vyšší kvalifikace budou naopak vznikat o to víc.

„Neobával bych se, že technologický pokrok způsobí obrovskou nezaměstnanost, pokud bude zbytek ekonomiky pružný a pozitivní. Větší problém je, když je špatně řízená,“ říká Jan Švejnar, profesor na Kolumbijské univerzitě v New Yorku a vedoucí pražského think tanku Idea.

„Už dnes v Evropě existuje jev, který nazývám digitální propast, znamená to, že nám chybí více než půl milionu kvalifikovaných pracovníků pro digitální pracovní místa pouze tento rok,“ upozorňuje členka představenstva společnosti IBM a zároveň předsedkyně expertního týmu pro digitální ekonomiku Svazu průmyslu a dopravy ČR Milena Jabůrková.

Poptávka po specializovaných dovednostech v oblasti analýzy velkého objemu dat, kybernetické bezpečnosti či automatizace podle ní exploduje. Podobně to vidí například i generální ředitel společnosti Cisco v Česku Ivo Němeček. S tím, jak poroste digitalizace, bude vzrůstat i riziko nejrůznějších kybernetických útoků. „V příštích několika letech bude podle naší prognózy chybět jen v Evropě zhruba milion odborníků na kybernetickou bezpečnost,“ upozorňuje Němeček.

Digitální revoluce tak nebude pracovní místa jen brát, ale bude vytvářet i nová. Kromě toho budou lidé stále žádaní hlavně tam, kde je potřeba tvořivost, komunikační schopnosti nebo rychlé reakce na nečekané situace. „Lékaři, manažeři, inženýři, vědci, umělci, architekti, designéři, právníci, zdravotní sestry, zubaři, rehabilitační pracovníci, ale třeba také opraváři a mechanici mají stále velmi slušné vyhlídky,“ dodává ekonom Pavel Kohout. Svou zlatou éru by tak mohly zahájit i sociální práce v nejširším smyslu – tedy péče o staré, nemocné, ale třeba i děti bez rodičů a všude tam, kde je potřeba lidský kontakt a kde empatie zůstane doménou lidí.

Dělník s tabletem

Výrazně se promění také samotná náplň práce i těch povolání, která masový nástup robotů přežijí. „Budoucí dělník už nebude pracovat se soustruhem, ale s tabletem a na něj napojeným chytrým robotem a plně automatizovanou produkcí. To bude samozřejmě klást na zaměstnance vysoké nároky,“ říká Radek Novák z České spořitelny, který se „novou ekonomikou“ zabývá. Vizí podle něj je, že lidé budou s roboty velmi úzce spolupracovat.

Někdo je totiž musí řídit, opravovat a navrhovat. Nové příležitosti přinese také rychle se rozvíjející sdílená ekonomika. Digitální svět dá vzniknout dalším a dalším službám, které pomohou sdílet čas a zdroje běžných lidí a které posunou obchodní modely firem, jako jsou Uber nebo Airbnb, opět o něco dál.

Během pár dekád vzniknou i zcela nová povolání, o kterých dnes nikdo z nás nemá ani tušení. Ať už se jim bude říkat jakkoli, jisté podle odborníků je to, že jednodušší situaci budou mít kreativní a pružní lidé, kteří nejsou omezeni jen na jednu úzkou oblast a dokážou přemýšlet komplexně.

Mezi nejdůležitější vlastnosti ale budou patřit i lidskost a empatie. Vzhledem k tomu, jak se bude svět rychleji měnit a bude naprosto závislý na digitálních technologiích, většina nových pracovních míst bude klást na lidi vyšší nároky na vzdělání a flexibilitu. Budeme sice potřebovat více technicky vzdělaných odborníků, jenže i tito technici nemůžou zůstat stejní jako dnes. Budou muset mít daleko širší rozhled, aby rozuměli vztahům v novém extrémně propojeném světě. „V první řadě je potřeba razantně změnit vzdělávání odborných pracovníků,“ upozorňuje výkonný člen představenstva Česko-německé obchodní a průmyslové komory Bernard Bauer.

Nepůjde ale zdaleka jen o technická povolání. Čím dál důležitější budou možná trochu překvapivě také sociální vědy. „Společenské vědy stoupnou na významu, sociologie se bude muset zabývat změnami, které společnost čekají. Přitom díky fenoménu velkých dat nebudou sociologové provádět průzkumy na vzorcích populace, budou mít k dispozici reálné údaje. Kauzalita nebude hlavním tématem těchto věd, jejich úkolem bude popsat budoucí vývoj,“ říká Miroslava Kopicová, ředitelka Národního vzdělávacího fondu. Ten se zabývá i analýzou potřeb trhu práce a zkoumá, jaké vzdělání a povolání budou za pár let potřeba.

Škola na celý život

Takové zásadní změny budou mít i obrovský dopad na školství. Základní až vysoké školy se budou muset výrazně změnit nejen co do obsahu, ale i formy. „Učitel je zcela klíčový hráč budoucnosti. Bude od něj vyžadována schopnost učit žáky flexibilitě, komplexnímu myšlení, schopnostem nacházet řešení, musí podporovat kritické myšlení,“ vysvětluje Kopicová. Nové budou i metody výuky, které budou od základu postavené na počítačových technologiích – jako i zbytek světa.

Tuto změnu potvrzuje i současná ministryně školství Kateřina Valachová (ČSSD). Podle ní je potřeba, aby se moderní technika zapojila do vyučování na základních školách ve všech předmětech, nikoli jen v některých případech, které ji v podstatě vyžadují. Technika by měla podle Valachové zároveň přinést odklon od biflování faktů nazpaměť, namísto toho by měl vzdělávací systém klást důraz na komunikační dovednosti, pěstování logického myšlení a schopnost porozumět textu. Resort školství také očekává, že by nastupující robotizace mohla pomoci vyřešit nedostatek, který dnes panuje v oblasti pracovních sil s technickým vzděláním především v oborech s výučním listem. „Dosud prosazovaný trend přípravy co největšího počtu vyučených pro potřeby zaměstnavatelů představuje pouze krátkodobý pohled. Ten je nevýhodný zejména pro dlouhodobé uplatnění absolventů,“ říká. Lidé s vyšší úrovní technického vzdělání by v budoucnosti zvýhodněni být neměli, i oni se musí připravit, že budou muset být pružnější.

Stejně smýšlí i zástupci akademického prostředí. „Vzdělávací systém musí umět pracovat s individualitou studentů. Univerzity by měly vytvořit prostředí, které studentům umožní pracovat na konkrétních projektech společně s firmami,“ říká Miroslav Holeček, rektor Západočeské univerzity. „Dlouhodobě podporujeme i mezioborové aktivity, klíčové pro řešení interakce člověka a stroje,“ dodává. Podle něj je technických absolventů pro potřeby průmyslu i jeho robotické éry málo. „Je třeba pracovat již se školáky, případně předškoláky, a rozvíjet jejich zájem o tyto obory,“ vysvětluje.

Ze vzdělávání se stane normální součást celého života a politika práce bude muset vytvářet nové pružné mechanismy, aby bylo možné lidi co nejlépe překvalifikovat na tu práci, kde bude právě poptávka. Toho si je vědomo například i ministerstvo práce a sociálních věcí, které se bude muset častější nutností překvalifikace zabývat.

„Ve strategických záměrech je kladen důraz nejen na podporu vytváření pracovních příležitostí pro osoby, které jsou na trhu práce znevýhodněné, ale rovněž na oblasti prevence trhu práce. Do budoucna počítáme se systémem předpovídání situace na trhu práce a s podporou zvyšování profesní mobility pracovní síly,“ zní ve vyjádření tiskového mluvčího ministerstva Petra Suleka. Zároveň ovšem přiznává, že předpovídat přesně potřeby trhu práce nebude jednoduché a že je potřeba k tomuto úkolu přistupovat v kontextu celospolečenského vývoje.

Více možností a času

Flexibilita na pracovním trhu se bude vyznačovat ještě jednou věcí: tím, že se postupně bude odstupovat od masové výroby k té individualizované, nebudou se produkovat obrovská množství stejných výrobků, vznikne daleko větší prostor pro menší firmy, které dokážou pružně reagovat na aktuální potřeby na trhu. Stejně tak bude ještě častější než dnes sebezaměstnávání, které pronikne do nových oblastí.

Připravit bychom se však měli ještě na jedno: budeme mít víc volného času. Nezastavitelný nástup robotů a automatických systémů totiž na jedné straně zvýší celkovou produktivitu, zároveň ale bude dál klesat průměrný počet hodin, které lidé odpracují.

Ani to ale není úplně nové. Zatímco v roce 1950 vykázal průměrný Američan 1909 odpracovaných hodin ročně, před čtyřmi lety to bylo už o víc než 200 hodin méně.

I když se to člověku nemusí podle vlastní zkušenosti zdát moc pravděpodobné, pracujeme čím dál méně a roboti to ještě zesílí. O to častěji se návrhy, jako je zaručený základní příjem pro všechny nebo čtyřdenní pracovní týden, budou dostávat z levicových kruhů do široké diskuse. A při pohledu na rychlý nástup robotů to ani nebude trvat moc dlouho.

Zdroj: Lidové Noviny (INDEX LN    Strana 18)


 

TIP: Pokud chceme s trhem práce „udržet krok“, budeme se pravděpodobně muset celoživotně vzdělávat a zvyšovat si kvalifikaci. Na portálu www.vzdelavaniaprace.cz najdete přehled všech státem garantovaných profesních kvalifikací a s nimi související nabídku volných míst, rekvalifikačních kurzů a zkoušek. Neváhejte a vydejte se na cestu za lepší prací ještě dnes! 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Ochrana proti spamu *