České země se zařadily mezi velmoci, které se mohou chlubit po tisíciletí dlouhou a hlavně nepřerušovanou tradicí sklářství. Ale kde by bylo české sklářství, nebýt škol, na nichž se učí zvládat toto krásné, ale nelehké řemeslo budoucí mistři! Je tedy zcela přirozené, že právě v Libereckém kraji, který je možné s trochou nadsázky nazvat baštou skla, se nachází nejhustší síť sklářských škol na světě.

Bez tří špičkových školních ústavů, v Kamenickém Šenově, Novém Boru a Železném Brodě, by nevyrostly na severu Čech celé generace sklářů, schopné svými výrobky a novými užitými technologiemi nejen obstát v tvrdé mezinárodní konkurenci, ale ještě často posouvat její vývoj. To, že české sklo stále dobývá svět, je především zásluhou kvalitních škol.

Nejstaršímu ústavu v Evropě předcházela škola kreslení

Vůbec první odborná sklářská škola v Evropě byla už v roce 1856 založena v Kamenickém Šenově. Sklářští učedníci se v tomto městě ovšem zdokonalovali už o pár let dřív. Již roku 1839 vznikla v Šenově nedělní škola kreslení pro žáky místní školy, sklářské tovaryše a mistry. Ta ovšem časem výchově mladých sklářů přestala stačit. Proto byla roku 1856 na přání místních výrobců otevřena nová odborná škola kreslení a modelování. Měla vychovávat nejen budoucí malíře a rytce skla, ale umožňovala další zdokonalování vyučeným sklářským tovaryšům a mistrům. „Byla v Rakousko-Uhersku druhou založenou odbornou školou a patrně první odbornou sklářskou školou v Evropě. Druhá vznikla roku 1870 v Novém Boru a třetí roku 1904 v německém Zwieselu,“ upřesňuje kunsthistorik Antonín Langhamer. „Kamenickošenovská a novoborská škola svým příkladem ovlivnily rozhodnutí založit roku 1920 první českou odbornou sklářsko-obchodní školu také v Železném Brodě,“ dodává.

Od modelování až ke konstrukci svítidel

Až do konce 70. let 19. století žáci jen kreslili a modelovali a sklářské řemeslo poznávali v domácích dílnách. Od začátku 80. let se učili malovat, rýt, a později také brousit a pískovat sklo ve škole. Řediteli a učiteli-výtvarníky byli absolventi vysokých uměleckoprůmyslových škol, dílenskými učiteli řemeslně zdatní malíři, rytci a brusiči.

V roce 1945 se po příchodu mladých českých výtvarníků do pohraničí stává vůdčí osobností školy přední český umělecký sklář a sklářský výtvarník René Roubíček (narozen v roce 1922). Slibně se rozvíjející výtvarné aktivity školy předčasně skončily jejím zrušením (1952), ale již po pěti letech (1957) bylo vyučování obnoveno. Až do konce roku 1961 byla škola pobočkou sklářské školy v Novém Boru. Potom se osamostatnila.

V 60. letech vzniklo na škole vedle tradičních oddělení malování a broušení skla nové oddělení konstrukce a tvorby osvětlovadel. „Bylo jediným takto specializovaným oddělením v Čechách, ale pravděpodobně i na světě. V roce 1969 ke všem stávajícím oddělením přibylo také rytí skla,“ doplňuje Antonín Langhamer.

Studují zde i zájemci ze zahraničí

Vývoj šel dál a škola přišla s dalším prvenstvím. Na začátku 90. let zřídila moderní pracoviště na foukání skla nad kahanem. V roce 2000 jako první na světě získala prototyp mikrovlnné sklářské pece, která slouží studentům k experimentům.

Dnešní Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská Kamenický Šenov vychovala za dobu své existence řadu vynikajících výtvarníků designérů a sklářských odborníků, kteří se proslavili v oboru nejen doma, ale i v zahraničí. V posledních letech spolupracuje především s firmou Preciosa, se sklárnou Bratří Jílků a Severosklem v Kamenickém Šenově, se sklárnou Moser v Karlových Varech, s novoborskými firmami Glassbor a Slavia, s firmou TGK ve Skalici, se sklárnou AJETO v Lindavě a mnoha dalšími většími i menšími firmami. Školu také podporuje bavorská firma Lamberts.

SUPŠS spoluorganizuje mezinárodní sympozia rytého skla v Kamenickém Šenově, obesílá domácí i zahraniční výstavy, soutěže a veletrhy, na kterých pravidelně získává významná ocenění. „V krátkodobých i dlouhodobých ročních kurzech, jedno i dvouoborových, také škola umožňuje studium zahraničním zájemcům o sklo. Po vyhodnocení výsledků jim vydává osvědčení o absolvování,“ dodává Antonín Langhamer.

V Boru vychovávají skláře od konce 18. století

Ačkoliv byla v Novém Boru otevřena odborná sklářská škola až v roce 1870, s výchovou sklářů se ve městě, tehdy pojmenovaném jako Haida, začalo mnohem dříve. Už v roce 1763 zde byla založena piaristická škola, v níž se vzdělávaly děti sklářských výrobců a obchodníků se sklem z města a okolí. Vznikla na základě přání živnostníků z Nového Boru. Ti chtěli mít ve městě školu kreslení a modelování pro učedníky, tovaryše a mistry sklářského řemesla. Od počátku se tu věnovala velká pozornost kresbě, malbě a modelování, tedy základním předpokladům pro dobré zvládnutí sklářského umění. Jenže to stále nestačilo.

Městské zastupitelstvo Nového Boru proto požádalo v roce 1868 ministerstvo obchodu ve Vídni o zřízení školy pro sklářské učedníky, tovaryše a mistry. Po dvou letech jim bylo vyhověno, a tak mohla být v roce 1870 ve městě otevřena Škola pro kreslení a modelování. Jejím prvním kreslířským učitelem se stal v srpnu 1870, obecním zastupitelstvem zvolený, Louis Artur Fritsch. Do školy první rok docházelo 169 žáků ve středu a v sobotu odpoledne, 165 učedníků a tovaryšů v neděli dopoledne.

Každý sklářský mistr byl nejdřív učedníkem

V roce 1882 byla škola přejmenována na Odbornou školu pro sklářský průmysl.
V roce 1946 byla v Chřibské, vzdálené od Boru zhruba 20 kilometrů, zřízena školní sklářská huť. V ní vyrůstali budoucí foukači skla. Další předměty se vyučovaly v budově obecné a měšťanské školy v Novém Boru. Přímo ve škole se pak žáci učili zušlechťovacím technikám, nejen teoreticky, ale i prakticky. Již od počátku se zde připravovali budoucí malíři, kuliči, hranaři a rytci skla. Přiřazením výuky foukačů z Chřibské v roce 1959 a výukou formařů od roku 1983 vznikl ve středním odborném učilišti komplexní systém přípravy učňů na všechna sklářská dělnická povolání.

Škola nabízí i učňovské obory

Sklářská škola v Novém Boru je jedinečná mimo jiné i tím, že umožňuje kompletní vzdělávání od učebních oborů až po vyšší odbornou školu v rámci jedné školy. V současné době škola nabízí klasické i moderní techniky zpracování skla – malování, rytí, broušení, umělecké sklenářství, hutní tvarování, fusing a lehání skla.

Jak ale prozrazuje současný název školy – Vyšší odborná škola sklářská a Střední škola Nový Bor – nevyučují se zde jen sklářské obory. Kromě nich nabízí škola od roku 2008 také studium Všeobecného gymnázia a ve školním roce 2011/2012 tu byly otevřeny další nové obory Design interiéru a Předškolní a mimoškolní pedagogika.

Novoborská sklářská škola usiluje o zachování sklářské tradice, která české země po celém světě vždy velice úspěšně reprezentovala.

Železný Brod: Hezky česky

Nejmladší z trojice odborných sklářských škol v Libereckém kraji je Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská v Železném Brodě. Její historie se začala psát v roce 1920. Je sice nejmladší školou v kraji, na druhé straně ale nejstarší českou sklářskou školou v republice. V Železném Brodě se jako v první škole v republice začalo vyučovat v českém jazyce.

Cesta k české sklářské škole byla ovšem trnitá, protože veškeré snahy zprvu narážely na odpor jabloneckých výrobců a exportérů bižuterie. V Jablonci ostatně už v roce 1880 otevřeli bižuterní školu. Současně založení železnobrodské školy nepřáli ani šperkaři z nedalekého Turnova, kteří se podobně jako obchodníci z Jablonce nad Nisou obávali rostoucí konkurence. V Turnově vychovává mladé talenty odborná šperkařská škola už od roku 1884. Proto mohla být škola v Železném Brodě otevřena až po skončení první světové války a vzniku samostatného československého státu.

Škola byla i projevem národního sebevědomí

Založení odborné sklářské školy v Železném Brodě podporovali houfně nejen místní podnikatelé, ale také zastupitelé města v čele se starostou Josefem Šilhánem. Zrod školy měla urychlit i výstava místních sklářů na železnobrodské radnici v roce 1920, jejímž cílem bylo světu ukázat, že sklářský průmysl není jen záležitostí Jablonce. Patří mezi zajímavosti, že do školy byli po jejím založení přednostně přijímáni uchazeči s výbornou znalostí českého jazyka. Cizinci se sem mohli hlásit jen se souhlasem Ministerstva školství a národní osvěty.

U zrodu železnobrodské školy stáli mladí profesoři z pražské Vysoké školy uměleckoprůmyslové, například sochař Jaroslav Brychta, Zdeněk Juna nebo Ladislav Přenosil. Postupně sem přicházely další osobnosti, spolu s prvním ředitelem Aloisem Metelákem. Škola se zaměřila především na malování skla, broušení skla, tvarování hutního skla, rytí skla, stolní figurky, bižuterii a kovorytí. Vzešla odtud celá řada významných sklářů a výtvarníků.

Od počátku své existence si železnobrodská škola vybojovala úspěchy na četných výstavách výborné renomé (1925 – Grand Prix v Paříži, Brusel 1935, Paříž 1937, XI. Trienále v Miláně, EXPO 1958 Brusel, Moskva, Corning, Bratislava). O výtvarných kvalitách školních prací vypovídají realizace, prezentované na domácích i mezinárodních přehlídkách nebo formou pravidelných výstav. Mezi důležité aktivity školy patří spolupráce s průmyslem a soukromými firmami. V současné době lze ve sklářské škole studovat jeden ze sedmi specializovaných oborů (broušení skla, rytí skla, malování skla, skleněnou bižuterii, hutně tvarované sklo, skleněné figurky, sklářské formy).

Zdroj: MF DNES, 18.9.2015


TIP: Zajímá vás profese skláře? Na www.vzdelavaniaprace.cz vyhledejte vše o této profesi a potřebných dovednostech, které potřebujete, abyste mohli složit zkoušku z profesní kvalifikaci.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Ochrana proti spamu *