„Tady je tesař, klempíř, zedník a ten, co otesává kameny, je kameník,“ opěvoval Jan Werich ve filmu Císařův pekař houfy řemeslníků. Dnes by zoufale žhavil linky, aby sehnal aspoň hrstku zručných podlahářů či kamnářů. Kde by se také vzali, když se dětem nechce do učení?

Této matematické funkci se říká nepřímá úměra a názorně na ni narazíte třeba v okolí odborných učilišť. Zatímco v praxi se zoufale nedostává klempířů, pokrývačů nebo sklenářů a rok od roku jich ještě ubývá, do některých učebních oborů se zájemci příliš nehrnou. Spíš naopak – je jich pořád méně.

„Většina našich členů už oslavila padesátiny, někteří mají šedesát, dokonce i sedmdesát let. Přitom chybí mladí, kteří by po nich řemeslo převzali,“ potvrzuje Ladislava Dudková z Cechu klempířů, pokrývačů a tesařů.

Jen si představte, jak takový řemeslník v pokročilém důchodovém věku kmitá jako lasička po střeše, pokládá tam tašky nebo připevňuje okap. U vytržení z toho nebude nikdo: zákazník, jenž trne, že se mu mistr skácí na zem, ani samotný řemeslník, který by raději houbařil, rybařil a hrál si s vnoučaty.

Stovky cukrářů a žádný slévač

Mohlo by se zdát, že čeští řemeslníci za pár let budou následovat dinosaury a vyhynou. Chyba, stačí se podívat na čísla, která zveřejňuje Národní ústav pro vzdělávání: například loni nastoupilo do prvních ročníků učilišť přesně 37 299 nováčků. To není tak málo.

Jenže rodiče dětem raději vybírají „lepší“ řemesla, chtějí, aby se z potomků stali automechanici, kadeřnice, cukráři. Těch se vyučí desítky a stovky ročně, zato na slévače, montéry vodovodů nebo tkalce nejde ani noha.

Navíc když už se pár potenciálních sklenářů či kovářů najde, po vyučení jich stejně skoro polovina prchne od fochu pryč. „Někteří si udělají maturitu a studují dál, jiní raději jezdí s taxíkem nebo kamionem,“ povzdechne si Miloslav Janeček, ředitel Střední odborné školy stavební a zahradnické v Praze na Jarově, odkud vycházejí budoucí instalatéři, klempíři, kominíci, tesaři či truhláři.

U piva a na pláži se práce neudělá

A jak to dopadne s těmi, kteří se rozhodnou živit rukama? Kdo poctivě pracuje, je zodpovědný a snaží se, může si za čas vydělat i slušné peníze. Každý ovšem není tak solidní, pracovitý a trpělivý. „Při sezení v hospodě se práce neudělá a dobrá pověst nezíská,“ shrne realitu ředitel školy.

Však se také schopní řemeslníci, kteří například bodují v anketách jako Živnostník roku, musejí otáčet. Když se ozve zákazník, pracují od rána do večera, o víkendech, svátcích. Dovolená je kratochvíle, která se občas uděje, nikoliv však pravidlo.

„Dílnu máme u domu, jsme stále na telefonu. Zákazníci za námi chodí klidně v neděli v poledne,“ líčí hostivařský kovář Jan Beran, jehož rodina obsluhuje kladiva a kovadliny už ve čtvrté generaci. Je to dřina, to je fakt, ovšem pak taková kovářská dynastie může klidně i po sto letech zálibně obhlížet práci svých předků.

Hledají se zruční strojaři a stavaři

Možná jste tedy začali uvažovat o tom, že by vaše děti mohly místo trápení na gymnáziu zamířit na učiliště. Mají-li ruce šikovné a umí se postavit k práci, stojí to za úvahu.

Ale pozor, i učební obor se musí vybrat mazaně. První pomoc, již máte kdykoliv po ruce, najdete na webu www.infoabsolvent.cz. Tady jsou pohromadě informace o tom, jaké učební obory se kde učí, jak se přihlásit, i o budoucím uplatnění absolventů.

A dozvíte se tu, že zaměstnavatelé hledají trochu jiné řemeslníky než kadeřníky nebo aranžéry. „Dobré uplatnění a šanci získat práci mají hlavně absolventi elektrotechnických a strojírenských oborů. Z analýzy inzerce vyplývá, že nejžádanější jsou zejména profese nástrojařů, soustružníků či elektromechaniků,“ připomíná Jiří Vojtěch, který má v Národním ústavu pro vzdělávání na starosti analýzy trhu práce.

Jestliže to pro vás není příliš konkrétní vodítko, pak vězte, že například zkušení a šikovní soustružníci u číslicově řízených strojů si mohou měsíčně přijít až na 42 tisíc korun, podobně jako nástrojaři, autoklempíři nebo opraváři silnoproudých zařízení. Mimochodem, podle aktuálních údajů Informačního systému o průměrném výdělku si stejně protřelí taxikáři vydělají necelých 27 tisíc korun za měsíc, číšníci a servírky kolem 17 tisíc a třeba prodavačky v butiku do 24 tisíc.

Kolik si vydělají

Opraváři leteckých motorů 35 488
Střelmistři 34 426
Autolakýrníci 29 311
Nástrojaři 29 040
Obsluha CNC strojů 28 725
Karosáři, autoklempíři 28 601
Instalatéři plynovodů 27 265
Slévači 27 164
Kováři 27 100
Svářeči 26 023
Signalisti, výhybkáři, posunovači 25 512
Tiskaři 25 017
Instalatéři vodovodů 24 948
Lakýrníci a natěrači 24 662
Elektrikáři 24 423
Zámečníci 21 650
Skláři 20 924
Traktoristé 20 498
Klempíři 20 463
Tesaři 20 455
Řidiči dodávek, taxikáři 19 438
Zedníci 18 354
Mlékaři 18 331
Poštovní doručovatelé 17 078
Prodavači 15 878
Kuchaři 14 912
Zahradníci 14 789
Pekaři, cukráři 14 550
Číšníci, servírky 12 436

Pozn: v Kč, průměrná hrubá měsíční mzda vybraných zaměstnání za 1. pol. 2015
Zdroj: Informační systém o průměrném výdělku (ISPV)

Zdroj: TEST DNES


TIP: Toužíte po práci v atraktivnějším oboru, hledáte změnu, ale nevíte, jaký plat můžete v nové profesi očekávat?  Registrujte se zdarma a vyzkoušejte náš srovnávač profesí – pomůže zodpovědět vaše otázky a ke každé profesi navíc doporučí volná místa.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Ochrana proti spamu *