Rozhovor s ministrem průmyslu a obchodu Janem Mládkem o důležitosti technického vzdělání.

Pro Deník mj. řekl: V průmyslu máme obrovskou tradici a ještě větší příležitosti. Pojďme jim společně naproti…

* Pane ministře, jak hodnotíte současný stav českého průmyslu?

Dostali jsme se – díky úspěšné české ekonomice – do záviděníhodné, a přitom poněkud paradoxní situace. Máme už řadu měsíců nejnižší nezaměstnanost v rámci celé EU. To je nepochybně pozitivní sdělení, které můžeme bezesporu přičíst i proinvestičním a proexportním opatřením naší vlády. Český trh práce po devět uplynulých let, tedy od světové finanční krize, nikdy nenabízel více pracovních příležitostí, než právě nabízí v současnosti. Nicméně nízká míra nezaměstnanosti, která se blíží ke čtyřem procentům, je podle sociologů přirozenou hranicí nezaměstnanosti, která znamená, že všichni, kteří mohou a chtějí pracovat, mají příležitost, s sebou nese i negativní efekt, kterým je nedostatek kvalitních pracovních sil.

* Co považujete za největší problém našeho průmyslu?

Mezi mladou generací nám chybí především tzv. „zlaté české ručičky“ – tedy řemeslníci, řidiči kamionů, svářeči, instalatéři, ale například i kuchaři nebo pracovníci do potravinářského průmyslu či do zemědělství. Bohužel, chybí nám i středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaní odborníci v energetice, ve strojírenských, zpracovatelských a dalších technických oborech. Tam nyní pociťujeme absolutní nedostatek technicky vzdělané pracovní síly. Víme, že jejich výchova trvá roky a je evidentní, že jsme technické vzdělávání mladé generace v minulých letech podcenili…

* Na základě čeho to tvrdíte?

Mám tu čest jako ministr průmyslu a obchodu navštěvovat české a moravské podniky a firmy a bavit se s manažery, ale i se zaměstnanci či odboráři. A v jednom se téměř všichni shodují, když mně říkají: „Prosím, udělejte, pane ministře, něco pro to, aby naše učňovské, střední a vysoké školství pro naše firmy vychovávalo dostatek technicky vzdělané pracovní síly. Rádi bychom expandovali, rozvíjeli se, o naše výrobky je ve světě zájem, ale nemáme s kým vyrábět“!

* To se týká i Jihočeského kraje?

Ano, slýchám to často i při svých návštěvách jihočeských firem, které jsem v posledních měsících osobně navštívil, za všechny mohu jmenovat ty největší z nich – Brisk Tábor, ZVVZ Milevsko, Jihostroj Velešín, Motor Jikov Group České Budějovice, ale také DURA Automotive Blatná, BANES Soběslav či České houby Soběslav, RM Gastro Veselí nad Lužnicí, Efaflex Olší, ale například i Kovosvit MAS Sezimovo Ústí, který si nyní prochází svými vlastními problémy, jež, věřím, zdárně vyřeší. O obdobných problémech jsem slyšel i při nedávném setkání s představiteli AutoSAP Jihočeského kraje, a i v dalších strojírenských a zpracovatelských firmách mimo náš Jihočeský kraj.

* Co s tím jako ministerstvo, které vzdělávání obecně nemá ve své gesci, ale které nejvíce cítí, že situace je vážná, můžete dělat?

Především my všichni, v celé naší společnosti, musíme zvýšit atraktivitu technických oborů a podpořit především technické vzdělávání mladé generace! Dávno již neplatí, že práce v průmyslu je takzvaně prací špinavou a jaksi méně hodnotnou. Naopak. Absolventi technických škol mají dnes v praxi daleko jistější uplatnění, než mají třeba absolventi mnohých humanitních oborů. O výši platů nemluvě! Stereotyp v našich hlavách a v hlavách rodičů, kteří pro své dítě vybírají budoucí uplatnění, je ale bohužel jaksi setrvalejší než třeba u našich sousedů v Německu, které těží z tradice a dobrého jména „Fachschule“, odborných škol, a samozřejmě kvalitního propracovaného systému duálního vzdělávání, kde je odpovědnost za profesní přípravu žáků přenesena na průmyslové a hospodářské komory. K tomuto systému, který přináší vysokou kvalitu odborné přípravy žáků, máme bohužel teprve nakročeno.

* Co konkrétního navrhujete pro zlepšení tohoto stavu?

V této souvislosti bych chtěl zmínit i potřebu predikce trhu práce. Musíme nastavit systém, v němž by zaměstnavatelé, řekněme v pětiletém předstihu, dávali najevo, jakou strukturu absolventů škol budou potřebovat. To napomůže efektivnímu rozdělení finančních prostředků a struktury učňovských oborů, středních, ale i vysokých technických škol. Pomůže to i rodičům při jejich rozhodování, jaké obory budou pro jejich děti perspektivní. Touto cestou v posledních letech kráčí například některé naše výborné technicky zaměřené vysoké školy v čele s ČVUT Praha, VUT Brno, Vysokou školou báňskou v Ostravě, a další technicky zaměřené vysoké školy, které v současnosti patří k absolutní středoevropské špičce! V Jihočeském kraji jde obdobným velmi dobrým směrem českobudějovická Vysoká škola technická a ekonomická, která velmi úzce spolupracuje s mnohými zaměstnavateli v regionu a podle jejich predikce dokáže pružně uzpůsobovat své studijní programy. Dobré příklady bychom ale našli i mezi středními školami v našem jihočeském regionu, za všechny bych chtěl jmenovat například Střední průmyslovou školu strojní a stavební v Táboře, Střední školu řemeslnou Soběslav, Střední odbornou školu ekologickou a potravinářskou ve Veselí nad Lužnicí, Střední odbornou školu a odborné učiliště v Milevsku a další.

* Co byste chtěl našim čtenářům na téma technického vzdělávání sdělit na závěr?

Naše otevřená exportní ekonomika je z velké části závislá na kvalitě průmyslu. Máme v něm obrovskou tradici a v současnosti ještě větší příležitosti. Nechť se rodiče nebojí děti směrovat do technicky zaměřených škol a oborů a nechť je to celospolečenský trend! Pojďme tomuto trendu společně naproti.

Zdroj: Českobudějovický deník, vydání 19.9.2016


TIP: Registrujte se zdarma a získáte přístup k rozsáhlému a aktuálnímu přehledu příležitostí v oblasti práce a vzdělávání: nabídku volných míst, rekvalifikačních kurzů a zkoušek. Pokud chcete udržet krok s vývojem na pracovním trhu, budete si potřebovat neustále doplňovat vzdělání ve svém oboru anebo případně svou profesi zcela změnit. S obojím vám může pomoci portál www.vzdelavaniaprace.cz