ÚHEL POHLEDU – Koncepce vzdělávání pedagogů je zastaralá. Bez její proměny se kvalita českého školství nezlepší

Otřepaný bonmot, že české pedagogické fakulty vzdělávají učitele pro 19. století, sice představuje trochu neférový úder na mnohovrstevnou realitu české vzdělávací soustavy, zároveň však drsně míří k podstatě věci. Ta spočívá v jednoduché otázce, jakou podobu by vlastně měla mít profesní příprava učitelů v 21. století, a to v souvislosti s globálními výzvami, převratným technologickým vývojem, přeměnou trhu práce a vznikem zcela nových oborů lidské činnosti.

Budoucí kantoři se budou muset vyrovnávat nejenom se zcela novými výzvami, ale rovněž se značnou dynamikou vývoje, který bude proměňovat společnost a svět takříkajíc „za chodu“. Nejedná se přitom o banalitu. Fakulty vzdělávající pedagogy základních a středních škol jsou svým způsobem nejdůležitějšími součástmi univerzit (ostatní fakulty nechť prominou), protože to jsou právě učitelé, kteří mají zcela zásadní vliv na úspěch země a životní úroveň v nedaleké budoucnosti. Naopak bez kvalitního školství nemá Česká republika šanci uspět v globální soutěži a čeká ji stagnace vystřídaná pozvolným úpadkem.
Politická reprezentace České republiky začíná po dlouhých letech okázalého nezájmu konečně řešit ostudnou úroveň odměňování učitelů. Ve srovnání s vyspělými zeměmi sice pořád pokulháváme, nicméně situace se zvolna lepší. Finance jsou podmínkou nutnou, avšak k opravdovému posunu vpřed je nezbytné redefinovat filozofii pedagogického vzdělávání a získat pro ni konsenzus uvnitř učitelské obce.

Země s největším potenciálem uspět v budoucí globální konkurenci, jako jsou Singapur, Jižní Korea nebo Finsko, obvykle postavily svoji prosperitu na promyšlené reformě celé vzdělávací soustavy, která stojí a padá s osobou učitele. V těchto zemích pochopili, že konstantou budoucnosti bude neustálá změna a vybavili pedagogy spektrem kompetencí, které jim umožní flexibilně reagovat jak na nové technologie ve výuce, tak na měnící se společnost a svět okolo nás.

V rámci České republiky představuje v tomto směru slibný pokus o koncepční změnu projekt Učitel 21, dlouhodobě diskutovaný model výuky budoucích učitelů, který pilotně spouští v nadcházejícím akademickém roce pedagogická fakulta olomoucké univerzity. Učitel 21 počítá s pedagogickými kompetencemi trojího druhu.
Především se orientuje na využívání nových technologií ve výuce, od práce s tzv. rozšířenou realitou a s prostředky digitální komunikace až po 3D skenování. Druhou součást tvoří uplatňování principů moderní pedagogiky, včetně zásadního posílení učitelských praxí již od prvních ročníků, důrazu na inkluzivní vzdělávání, zahraniční stáže budoucích pedagogů a schopnost kritického myšlení.

Do této kategorie patří také stáže ve firmách, státních institucích a neziskových organizacích, které mohou do vzdělávacího procesu vnést nové pohledy a možnosti, ať již jde o Google, ministerstvo školství či Linku bezpečí. Konečně poslední složku nutných učitelských kompetencí tvoří jazyková vybavenost a matematická a mediální gramotnost.

Otevřené školství

Výše zmiňovaná koncepce výuky učitelů, jakkoliv moderní, není samospásná a nebude stačit sama o sobě. Nedílnou součástí příběhu totiž musí být propracovaný, motivační a flexibilní systém celoživotního vzdělávání učitelů, který umožní jejich další profesní vývoj a zajistí dlouhodobou konkurenceschopnost českého vzdělávacího systému. Účelem přitom není nahnat pedagogy na formální školení příkazem ředitele, ale motivovat učitele i samotné školy k aktivitám, které umožní personální rozvoj pedagogů a zajistí českému školství budoucnost.

S tím souvisí i pověstné čekání na Godota, totiž na kariérní řád učitelů, jehož příprava na celonárodní úrovni stále vázne. Nakonec možná to nejdůležitější. Kvalita školy, od vesnické základky přes gymnázia až k univerzitám, vždy stojí a padá s mírou motivace a entuziasmu pedagogů. Mám řadu přátel, kteří chtějí učit a mají všechny předpoklady pro to být skvělými učiteli, avšak bez formálního pedagogického vzdělání jsou jejich šance mizivé.

I stát si začíná uvědomovat, že stagnace českého školství souvisí s vyhořením a stárnutím stávajících učitelů a s nedostatečným přílivem nových. Řešení spočívá v otevření škol absolventům neučitelských oborů, například pod podmínkou, že pedagogické fakulty budou státem pověřeny jejich patřičným proškolením. V
takovém případě máme šanci, že české školství opravdu vstoupí do 21. století. A s ním i Česká republika.

J A R O S L A V M I L L E R, rektor Univerzity Palackého v Olomouci

Zdroj: 15. 04. 2019    Lidové noviny    Strana 11    Názory

Náš tip: Registrujte se zdarma a získáte přístup k rozsáhlému a aktuálnímu přehledu příležitostí v oblasti práce a vzdělávání: nabídku volných míst, rekvalifikačních kurzů a zkoušek. Pokud chcete udržet krok s trendy na pracovním trhu, budete si potřebovat neustále doplňovat vzdělání ve svém oboru anebo případně svou profesi zcela změnit. S obojím vám může pomoci portál www.vzdelavaniaprace.cz.