Na konci dubna vláda schválila Národní program reforem, který má zajistit prosperitu země na další léta. Ve skutečnosti v dokumentu stát poprvé naplno přiznal, že v oblasti vzdělávání má problém, se kterým si zatím vůbec neví rady. V české společnosti, jež vždy měla v Evropě jednu z nejlepších dostudovaností škol, radikálně vzrůstá předčasné ukončování studia. Závazným cílem státu je držet podíl osob ve věku 18 až 24 let, které dosáhly základního vzdělání, ale pak vypadly ze školského systému, pod pěti a půl procenty. To se celkem bez problémů dařilo do roku 2014, od té doby ale křivka prudce roste.
„V roce 2015 hodnota přesáhla šest procent a v roce 2017 dosáhla hodnoty 6,7 procenta,“ přiznává studie.

Strach z maturity

Předčasné ukončování vzdělávání vyjádřené právě podílem „základoškoláků“, kteří si dál už nezvýší vzdělání, má v Česku tak úplně opačný trend, než je tomu v drtivé většině ostatních zemí EU. V těch dochází k poklesu či stagnaci míry odchodů ze vzdělávání, v Česku v posledních letech k jejímu setrvalému nárůstu. „Tento trend, který s sebou nese jednoznačně negativní ekonomický dopad pro všechny strany, je navíc silně regionálně specifický: Ústecký a Karlovarský kraj dosahují podílu 14,5 procenta, zatímco například Vysočina a Jihomoravský kraj mají míru předčasných odchodů nižší než tři procenta,“ varuje reformní plán.

Nedosažení cíle ve vzdělávání není jen špatné pro jednotlivce, ale tratí na tom celá společnost. Sociálně i ekonomicky. Hůře vzdělaný člověk má nižší mzdu, odvede méně na daních a pojištění, snáze spadne do dlouhodobé nezaměstnanosti a ze sociální sítě může více vyčerpat na dávkách.
Vypadávání ze vzdělávacího procesu dokonce proniklo ve velkém už do základoškolského vzdělávání. Významným fenoménem je ukončování povinné školní docházky dříve než v 9. ročníku základní školy. Podíl žáků, kteří v základní škole nedošli ani do osmého ročníku, natož devátého, na počtu všech žáků, kteří předčasně ukončili školní docházku, za poslední čtyři školní roky vzrostl. Ze 17,2 procenta (658 žáků) v roce 2014 jsme se dostali na 19,4 procenta (780 žáků) v roce 2017.
Neúspěch na základce má přitom velký vliv na ambice žáků v dalším vzdělávání. V Česku je navíc rozšířená nechuť ke škole ve srovnání s vyspělými zeměmi. Podle OECD třetina žáků do škol chodí nerada, polovina rodičů není spokojena s jejich stavem. Lepší vzdělávání než rodiče nakonec získá jen kolem 20 procent
dětí, což je jedna z nejnižších hodnot v OECD.

Systémově velkou změnou v poslední době bylo zavedení státní maturity. Ta byla a je politiky velebena jako nástroj standardizace ve velmi rozrůzněném českém vzdělávání. Na druhou stranu má i své náklady a nikdo příliš nemyslí na to, co s vyhozenými studenty, kteří obdrželi za erární prostředky znalosti, ale závěrečnou zkoušku nakonec nezvládli. Kolem čtyř procent středoškoláků neuspělo v minulých letech ani u třetího pokusu státní maturity. Od roku 2011, kdy začaly fungovat, do loňska se podíl neúspěšných každý rok mírně zvyšoval. Celkem tak z maturitních oborů odešlo za osm let bez řádně ukončeného vzdělání téměř 24 tisíc lidí, podobné množství maturantů se ke zkoušce ani nedostavilo. To je ročně asi tři tisíce studentů bez dokončeného vzdělání.
Debata o maturitách, jejich zpřísnění, případně zavedení povinné maturity z matematiky, je v Česku už roky v plném proudu. Nyní se ale přidává další prvek, který může studium studentům notně znechutit. Kraje, tedy zřizovatelé středních škol, mají rozhodovat o tom, jaké obory se na středních školách otevřou a kolik žáků do
nich přijmou. Doteď o tom rozhodovali výhradně ředitelé škol. Předpokládaný počet přijatých uchazečů by tak školám musely schvalovat kraje. Ministr školství Robert Plaga se tomu bránil, ale nakonec podlehl.

Lze předpokládat, že kraje budou logicky prosazovat obory, u nichž se nedostává absolventů. Jinými slovy ty, které se mezi studenty těší nejmenší popularitě, což se může projevit v podobě dalšího růstu předčasně ukončovaného studia.
Uniklé miliardy Vládní Agentura pro sociální začleňování minulý rok vypracovala studii Ffinanční dopady předčasných odchodů ze vzdělávání pro stát a jednotlivce, kde se pokusila dopočítat náklady na exodus studentů ze vzdělávacího systému. A to přes projektované celoživotní příjmy a případné dodatečné náklady sociálního systému.

„V důsledku jednoho předčasného odchodu ze vzdělávání veřejné rozpočty přijdou do roku 2067 zhruba o 13 milionů korun ve srovnání s úspěšným vyučením. V případě úspěšného dokončení střední školy s maturitou by pak byla celková bilance veřejných rozpočtů vyšší o 22 milionů,“ počítá autor studie Roman Matoušek.
Takové rozdíly lze dopočítat i přesto, že poctivý student ve škole stráví delší čas a začne si i později vydělávat. Ale pak má výrazně vyšší příjem a menší pravděpodobnost nezaměstnanosti. Bez překvapení je nejhorší situace ve vyloučených lokalitách. „Ze vzdělávání tam předčasně odcházejí zhruba dvě třetiny žáků. Systémová opatření na zabránění předčasným odchodům by při počtu 1500 žáků z lokalit v jednom populačním ročník znamenala pro veřejné rozpočty možné zlepšení bilance do roku 2067 v rozmezí 1,78 miliardy v nízké variantě – snížení předčasných odchodů o 10 procent – až po 16,5 miliardy ve vysoké variantě, která počítá se srovnáním dosaženého vzdělání žáků z lokalit s aktuálním celostátním průměrem,“ projektuje Matoušek.

Celkově by tak větší tlak na dokončování sekundárního vzdělávání mohl státu přinést během několika let desítky až stovky miliard. Tendence je však podle statistik nyní přesně opačná. Místo maturity alespoň výuční list Soudě dle nového plánu reforem si ale politici problém nedostudovaných už uvědomují. Zatímco až dosud především oslavovali každou další tisícovku studentů, která neprošla u státní maturity, nyní už také řeší, zda je opravdu efektivní investovat nejprve do vzdělávání žáka a nakonec ho bez kvalifikace nechat padnout do nezaměstnanosti a drahé sociální sítě.

Jedním z řešení by mělo být podle navržených reforem zavedení kombinovaných vzdělávacích programů: „Kromě maturity by umožňovaly studentům získat rovněž i výuční list, což by znamenalo získání kvalifikace i v případě neúspěchu u maturitní zkoušky.“ Nově by tak na vybraných středních školách měl student ve třetím
ročníku získat výuční list, ve čtvrtém se pokusit o maturitu. I když ji nesloží, bude mít alespoň výuční razítko o kvalifikaci, kterou během několika let za státní peníze získal.

*Nedostudovat je pro všechny drahé Ffinanční dopady předčasných odchodů ze vzdělávání

Nejvyšší Celoživotní Zvýšení příjmů Celoživotní Změna bilance dosažené čisté příjmy oproti ZŠ bilance vůči oproti ZŠ

vzdělání (mil. Kč) (mil. Kč) státu (mil. Kč) (mil. Kč)

Základní a neukončené 23,45 x 7,33 x
Střední bez maturity 31,61 8,16 20,34 13,01
Střední s maturitou 40,44 16,99 29,93 22,60

ZDROJ: ROMAN MATOUŠEK: FINANČNÍ DOPADY PŘEDČASNÝCH ODCHODŮ ZE VZDĚLÁVÁNÍ PRO STÁT A JEDNOTLIVCE, AGENTURA PRO SOCIÁLNÍ ZAČLEŇOVÁNÍ, 2018

Vývoj podílu osob ve věku 18–24 let, které dosáhly maximálně základního vzdělání a zároveň nejsou ve vzdělávání, v letech 2006–2017

ZDROJ: EUROSTAT, LABOUR FORCE SURVEY

Vzdělanostní struktura Česka
– Základní a nedokončené 18
– Střední bez maturity 33
– 31,2 Střední s maturitou/VOŠ
– Vysokoškolské 12,5
– Nezjištěno 5,3

ZDROJ: SLDB 2011 Lepší vzdělání než rodiče získá kolem 20 procent dětí, což je jedna z nejnižších hodnot v OECD.

Zdroj: 23. 05. 2019  Ekonom  Strana 30  Další témata – Vzdělávání   David Klimeš

Náš tip: Registrujte se zdarma a získáte přístup k rozsáhlému a aktuálnímu přehledu příležitostí v oblasti práce a vzdělávání: nabídku volných míst, rekvalifikačních kurzů a zkoušek. Pokud chcete udržet krok s trendy na pracovním trhu, budete si potřebovat neustále doplňovat vzdělání ve svém oboru anebo případně svou profesi zcela změnit. S obojím vám může pomoci portál www.vzdelavaniaprace.cz.