Předmět technika jednoznačně patří do českých základních škol, píše VLADIMÍR BARÁK.

Stovky rozhořčených reakcí vzbudil záměr ministerstev školství a průmyslu zavést do českých základních škol nový předmět s názvem technika. Podle některých neziskovek a progresivistických rodičů jsou dílny a manuální činnost přežité. Nemají pravdu. Budoucnost světa je v technologickém pokroku a lidské schopnosti řešit základní problémy – doma i v zaměstnání.
Nejprve si shrňme fakta. Duo workoholiků (pracujících osmnáct hodin denně), premiér Andrej Babiš a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček, si během jedné ze spanilých jízd po republice poslechlo odborníky z Olomouce, jak je nutné vést děti k manuální zručnosti. Že dnešní děti jsou jednoduše nemehla. Ani jeden ze zmíněných pánů neoplývá přílišnou trpělivostí, schopností strategického postupu a sociální inteligencí, a tak se po krátké diskusi oba politici shodli, že je tedy potřeba nějaký školní předmět, který situaci změní. A aby to mělo efekt, bude předmět povinný. To si následně, jistě s velkým zaujetím, na stránkách zpravodajských on-line deníků přečetl ministr školství Robert Plaga, jenž ještě v březnu pro Hospodářské noviny uvedl: „Technika jako předmět nemá být povinná, příkazů už bylo dost.“

U šéfa Babiše je ale zvykem, že pravdu má vždy ten, kdo se k němu dostane a zaujme ho jako poslední. A Plaga to moc dobře ví! Informaci, že jím reprezentované instituce čeká změna v podobě nového předmětu technika, tedy přijal jako ukázkový pracant a výsledek byl po pár dnech na stole: už od letošního září budou mít dílny v rozvrhu děti v 53 pilotních školách. Od roku 2022 by pak podle vyjádření ministra průmyslu Havlíčka (!) z minulého týdne mělo jít o povinný předmět. Děti se naučí pracovat s nástroji, jako jsou šroubovák, kladívko či kleště, ale též s moderními technologiemi jako lasery nebo 3D tiskárnami.
Bez ohledu na chyby v procesu (tak trochu vynechání ministra školství) je ale cíl stanoven správně. Již od útlého věku vést děti k manuální činnosti, kterou poté budou moci rozvíjet ve středních a třeba následně vysokoškolských institucích. Proto je nutné tuto inovaci českého školství podpořit. O to více zamrzí hlasitá reakce odpůrců, jež bohužel získala i velmi silný mediální ohlas. Jeden z hojně sdílených komentářů, napsaný matkou dvou malých dětí, například zněl: „To je neuvěřitelné. Vidíme, že všechnu práci za nás budou dělat roboti, že 21. století už není o manuální lidské práci. Ale co udělá ten trouba Babiš? Vrazí dětem do ruky šroubovák!“ Paní, posílená stanovisky expertů z neziskovky EDUin či Učitelské platformy, si vysloužila stovky lajků, mnozí uživatelé Facebooku přikyvovali: záchranou už prý mohou být jen soukromé školy, kde se děti skutečně připravují na budoucnost a neztrácejí čas experimenty s nářadím. Daleko lepší prý je, když děti píší eseje. Například o globálním oteplování, o životě se dvěma maminkami (tatínky) nebo o důležitosti evropské integrace… To je alespoň dojem, který získá čtenář z facebookových statusů a komentářů.

Samozřejmě že společenské vědy jsou důležité. Rozhodně nás však samy o sobě dostatečně nepřipravují na dobu, jež se často označuje číslovkou 4.0 (proto průmysl 4.0, školství 4.0, práce 4.0, atd.). Tato doba přinese obrovské množství výzev (viz například rozhovor s ředitelem Ústavu informatiky AV ČR prof. Emilem Pelikánem na straně 104). Potřebujeme odborníky, již těmto výzvám budou schopni čelit. Při práci s roboty se šroubováku asi nevyhneme. Nejde ale jen o tolik specifi cká povolání, jako je seřizovač robotů. Potřebujeme přece i lidi „multifunkční“, kteří dokážou pružně vyřešit každodenní drobné nehody. Kape kohoutek? Viklá se židle? Z kuchyňské linky vypadla dvířka? Dobrý kutil (kutilka) si s takovými problémy dokáže poradit. Kutil se ale nikdy nestane kutilem, pokud se včas nedostane do styku se dřevem, plastem, nářadím. Přitom platí, že pro nabytí nových dovedností je dětství a mládí nejvhodnějším obdobím. Ve skutečně moderních státech to pochopili: proto dílny v různých podobách (jako techniku, technickou výchovu, základy techniky…) nalezneme v tolik obdivovaných skandinávských zemích, ale také třeba ve Švýcarsku, Belgii či u lídrů technologického pokroku a ekonomického progresu – Německu či Rakousku. Pokud chceme být ve světě konkurenceschopní, je technika do škol třeba. A ministr školství (potažmo celá vláda) si v jejím zavádění zaslouží podporu.

Zdroj: 24. 06. 2019    Týden    Strana 26    Názory a komentáře

Náš tip: Registrujte se zdarma a získáte přístup k rozsáhlému a aktuálnímu přehledu příležitostí v oblasti práce a vzdělávání: nabídku volných míst, rekvalifikačních kurzů a zkoušek. Pokud chcete udržet krok s trendy na pracovním trhu, budete si potřebovat neustále doplňovat vzdělání ve svém oboru anebo případně svou profesi zcela změnit. S obojím vám může pomoci portál www.vzdelavaniaprace.cz.