Převis poptávky po zaměstnancích způsobil, že si uchazeči o práci mohou více vybírat. A firmy se tak setkávají s odmítnutím i z jiných důvodů, než je výše platu nebo náplň práce. Často narážejí na to, že na jejich image uchazečům něco vadí.

MF DNES oslovila několik firem z odvětví, kde by mohli mít někteří uchazeči o práci etický problém nastoupit – výrobce tabáku, zbrojaře, hazardní firmy a výrobce alkoholu. Cigaretáři se s odmítnutím z těchto důvodů setkávají nejčastěji, ostatní odvětví tolik ne. Na druhou stranu všichni připouštějí, že se v současné době musí více snažit uchazeče přilákat.

„Mileniálové se víc zajímají o to, co firma dělá, za jakých podmínek a jaký má její činnost vliv na okolí. Firmy, které svým podnikáním zatěžují přírodu, využívají levnou pracovní sílu v rozvojových zemích, mají nejasný původ nebo jejichž produkty nejsou zdraví prospěšné, mají stále těžší pozici,“ říká Alžběta Honsová, marketingová manažerka personálně-poradenské společnosti Randstad. Podle ní ale řeší soulad práce a osobních hodnot obecně lidí s vyšším vzděláním, kteří hledají práci i podle jiných kritérií než jen podle toho, zda je uživí.

Tabákový průmysl přitom tradičně patří k těm, kde se se společenským stigmatem (nezdravé kouření) potýkají firmy dlouhodobě.

„Oslovení uchazeči, kteří odmítli, uvádějí ve 4 případech z 5 jako důvod odmítnutí osobní etické důvody,“ říká mluvčí tabákového výrobce JTI Karolína Křišťanová. Podle ní se tak děje hlavně u pozic, kde je přímý vliv na spotřebitele – například marketing určité značky cigaret.

„Děje se to většinou u mladých lidí těsně před nebo po dokončení vysoké školy a se silným sklonem k ekologii a zdravému životnímu stylu,“ říká Jana Kostrounová personální šéfka British American Tobacco. Podle ní odmítají uchazeči hlavně z neznalosti.

„Kandidáti si představují, že v momentě, kdy začnou pracovat u tabákové společnosti, budou automaticky muset začít kouřit,“ popisuje. Jenže právě tabákové firmy si dávají záležet na podpoře zdravého životního stylu svých zaměstnanců a vymýšlejí pro ně například sportovní programy. Na druhou stranu, kdo kouřit chce, má zpravidla na pracovišti kuřivo zdarma.

Daňový expert Martin Jareš dělal dlouhá léta ve veřejné správě a když ho oslovil tabákový výrobce Philip Morris International s finančně lákavou nabídkou na zajímavou pozici, dva dny nespal. Kromě toho, že je celoživotní nekuřák, také pochyboval, jestli bude schopen prosazovat zájmy stigmatizovaného odvětví. „Během pohovorů jsem se seznamoval s firmou a jejími lidmi a postupně jsem změnil názor. Při zastupování firmy navenek mě navíc nikdo nenutí lhát nebo překrucovat pravdu,“ říká dnes, kdy u PMI přes rok pracuje jako manažer pro daňové záležitosti.

Alkohol Čechům nevadí

Z odpovědí se zdá, že skoro vůbec se s odmítáním ze strany kandidátů nesetkávají výrobci alkoholu.

„V minulosti jsem se setkala několikrát s odpovědí, že alkohol je pro uchazeče ještě přijatelný – nešli by ale pracovat nikdy do tabákového průmyslu,“ říká Kamila Bosáková, personální manažerka společnosti Jan Bechet Pernod Ricard.

Podle ní naráží u obsazení některých pozic jiný problém „V oddělení prodeje a marketingu by pro některé uchazeče bylo z rodinných důvodů složitější zúčastnit se pravidelných návštěv trhu – barů a restaurací, které někdy probíhají v pozdějších hodinách,“ dodává Bosáková.

„Tento problém vůbec necítíme. Můžeme dokonce tvrdit, že zaměstnání v naší palírně se „dědí“ z generace na generaci,“ říká Jiří Janoušek, mediální zástupce Palírny U Zeleného stromu.

V malé míře se s odporem k branži setkává hazard. „Záleží na náplni práce. Nejnáročnější práci mají obchodní zástupci, kteří jsou odpovědní za síť provozoven, kam dodávají technická zařízení s hrami. Ani oni ale nechytají lidi za ruku a nelákají ke hře. Hazardní hry si klientela i vzhledem k omezení reklamy vyhledává sama,“ hájí odvětví Andrej Čírtek, mluvčí Unie herního průmyslu ČR.

„Podobné průzkumy jsou podle mne velmi účelové ve snaze dehonestovat některá průmyslová odvětví, byť jsou legální. Ve skupině Synot tyto zkušenosti nemáme,“ reagoval na dotaz MF DNES hazardní magnát a majitel Synotu Ivo Valenta.

Obranný průmysl podle lidí z branže jen výjimečně narazí na to, že oslovený kandidát je pacifista a odmítne. „Dosud jsem nezaznamenal, že by se v řadách našich více než sto členů objevilo, že by nějaký zaměstnanec odmítl nastoupit z nějakého pseudoetického důvodu. Ale může to být i proto, že máme zájem jen o určité typy vzdělání,“ říká Jiří Hynek, prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR.

Špatnou image je třeba kompenzovat

Podle průzkumu poradenské společnosti Randstad firmy s negativní pověstí mají až o desetinu vyšší náklady na zaměstnance než ty s pozitivně vnímanou značkou.

Finanční ohodnocení tak zůstává nejdůležitějším kritériem, ale některým firmám se prostě lidé na podobné pozice mohou prodražit. „Kdo na své dobré pověsti aktivně nepracuje, kdo nebuduje přátelskou firemní kulturu, ten nejenže nesežene lidi, ale zároveň mu porostou náklady,“ říká Honsová.

Důležitou roli podle ní hrají sociální sítě, kde se vyskytují informace, jak je daná společnost sociálně a environmentálně odpovědná.

Redakcí oslovené firmy z přísně regulovaných odvětví se snaží – kromě lákavých finančních podmínek – při náboru zdůrazňovat, v čem vyčnívají. Česká zbrojovka Uherský Brod oslovuje především technicky orientované jedince. „Zbraně jim nevadí, berou je jako technicky vyspělou a propracovanou věc,“ říká Lubomír Kovařík, ředitel firmy.

V sázkové firmě Fortuna se s odmítnutím z etických důvodů setkávají jen ojediněle. „Máme výhodu – jsme dnes vnímáni de facto jako technologická firma a mezi nedostatkovými IT specialisty jsme vnímáni jako relativně atraktivní zaměstnavatel, který pracuje s nejmodernějšími technologiemi a novými postupy,“ říká Nina Česneková, personální ředitelka Fortuny.

„Kontaktovaného kandidáta většinou osloví neformální BAT kultura, budoucí kolegové, mezinárodní prostředí, zajímavé projekty. Snažíme se být prospěšní a vracet společnosti nazpět, zaměstnanci se sami zapojují do charitativních projektů,“ říká Kostrounová z BAT.

Zdroj: https://ekonomika.idnes.cz/etika-mzdy-tabakovy-prumysl-alkohol-dvk-/ekonomika.aspx?c=A180430_104724_ekonomika_rts

Náš tip: Registrujte se zdarma a získáte přístup k rozsáhlému a aktuálnímu přehledu příležitostí v oblasti práce a vzdělávání: nabídku volných míst, rekvalifikačních kurzů a zkoušek. Pokud chcete udržet krok s trendy na pracovním trhu, budete si potřebovat neustále doplňovat vzdělání ve svém oboru anebo případně svou profesi zcela změnit. S obojím vám může pomoci portál www.vzdelavaniaprace.cz

Lidé, kteří chtějí změnit zaměstnání, mají často obavy, aby u pohovorů nepůsobili jako fluktuanti. Zbytečně se tak nutí zůstávat v práci, kterou nesnášejí. Tato logika má ovšem jisté trhliny. Zaměstnavatelé, kteří ve vás dokážou vypěstovat zápal pro práci, vážit si vás a současně vám dát nejvíce cenných zkušeností, jsou ti, kteří oceňují spíše opravdové úspěchy než staromódní pojmy, jako je „stabilita“.

Čím více zaměstnavatel preferuje najímání lidi, kteří setrvávají celá léta v jednom zaměstnání, místo lidí, kteří častěji mění práci, tím méně bude tento zaměstnavatel zajímavý pro vaši kariéru.

Ve světě byznysu existují pouze dvě rychlosti – pomalá a rychlá. Některé společnosti jsou pomalé, jiné rychlé. A věřte, že chcete pracovat pro tu rychlou, která drží krok s rapidními změnami ve světě byznysu. Jediné, k čemu je dobrá pomalá a úzkoprsá společnost, je, že vám bude platit mzdu, dokud si nenajdete lepší práci.

Pomalé organizace jsou totiž zatíženy nadměrnou byrokracií, desetiletí starými zásadami a nesmyslnými pravidly. Rychlé společnosti jsou naopak ty, kde zaměstnanci mohou svobodně vykonávat svoji práci a jednat podle svých nápadů. Rychlé společnosti chápou fakt, že energie uvnitř organizace je to hlavní. A že každý obchodní nápad je poháněn energií týmu.

Pomalé organizace předstírají, že týmová energie není důležitým faktorem. Kdo by vydržel na takovém zkostnatělém místě? Určitě ne vy!

Pokud se zaměstnavatelé nezajímají o své zaměstnance, tak z toho nemůže plynout nic dobrého. Pokud se tým cítí dobře a je nabitý energií, bude úspěšná i celá firma. Bohužel většina středních a velkých zaměstnavatelů vede svůj podnik tak, jako by lidský element nebyl součástí jejich hospodářských výsledků.

A na takovém místě nemůžete svoji kariéru nechat umdlévat. Za starých časů byla klíčová jistota práce – lidé toužili odpromovat a ztratit se v obrovské korporaci, která je bude zaměstnávat až do jejich odchodu do důchodu. Tyto časy už jsou ale pryč. Nikdo vám nezaručí práci na celý život. Jistota vaší práce už není něco, co váš zaměstnavatel může ovlivnit. Vy ale můžete.

Zde je deset důvodů, proč je dobré často, nejméně každých 5 let měnit práci, pokud se chcete ve své kariéře někam posunout:

    1. Když dlouho zůstáváte v jedné organizaci, postupně ztrácíte kontakt s okolním světem. Vaše zorné pole se zužuje a začínáte se zajímat pouze o vnitřní priority (politika firmy, vaše další pozice, vaše současné cíle). Největší hrozbou příliš dlouhého setrvání v jedné práci je, že začnete zaostávat v tom, co se děje ve vašem odvětví i v okolním světě.
    2. Pokud vaše firma rychle neroste, je prakticky nemožné získat nové zkušenosti, čelit novým výzvám a celkově se zlepšovat.
    3. Když nejsme dostatečně kvalifikovaní, můžeme se cítit nepříjemně. Často se ale zapomíná na to, že se toho nejvíce naučíme právě tím, když jsme kvalifikovaní nejméně. Jakmile známe plně svoji práci, náš mozek jakoby usnul, protože už nemusíme být zvídaví a otevření novým podnětům. Pokud ovšem budete práci střídat často, nikdy z tohoto produktivního otevřeně-zvídavého módu nevypadnete.
    4. Pokaždé když změníte zaměstnání, musíte se přehodnocovat a znovu sami sebe definovat. Své rozhodnutí setrvávat ve své původní práci můžete vysvětlovat různě, ale pravdou zůstává, že jedinou věcí, kterou budete muset umět zaměstnavateli nebo klientovi prodat, je vaše odbornost. A ta může růst jedině v případě, že se chopíte každé možnosti naučit se něco nového.
    5. Čím častěji změníte práci, tím pohodlněji se budete cítit během pohovorů (i při vyjednávání o výši platu). Tuto jistotu si při setrvání v jednom zaměstnání určitě nevypěstujete.
    6. Při častějším střídání zaměstnání se naučíte dobře odhadnout své zaměstnavatele. Dokážete je ohodnotit stejně tak jako oni vás. Nebudete tak plýtvat svým časem prací pro někoho, kdo vás není hoden.
    7. Když zůstanete v jedné práci příliš dlouho, začnete ji vykonávat mechanicky. Začne se ztrácet váš přísun nových nápadů, až zcela vymizí. S tím vyprchá i vaše kreativita a snaha zkoušet nové věci.
    8. Je to tak, existují společnosti, jež nenajímají lidi, kteří mají v životopisu samá krátkodobá zaměstnání. To pro některé firmy znamená i zaměstnání, která trvala 2 nebo 3 roky. Pokud se tohle týká vás, nepanikařte. Pokud vás z tohoto důvodu společnost nepřijme, udělá vám tím službu. V takovém prostředí nemá vaše osobnost šanci zazářit.
    9. Pro čím víc společností pracujete, tím více roste vaše reputace v podnikatelské sféře a počet lidí, které znáte. Pohodlněji také budete vstupovat do nových obchodních situací a snáze budete přicházet na to, co je a není důležité.
    10. Je jasné, že někdy ve stejné práci chceme zůstávat i z toho důvodu, že je naší komfortní zónou. Ta se ovšem rozšíří jenom v případě, že z ní budete směle vystupovat. Pokud to neuděláte, stanete se svým vlastním nepřítelem. Začnete věřit tomu, že jste svou pracovní pozicí. Neuvidíte možnosti, které vám unikají mezi prsty. Díky častější změně zaměstnání pro vás bude snazší vidět, že vás neobklopují žádné uzavřené krabice a že jste schopni dělat, cokoliv budete chtít, bez ohledu na to, jaký byl popis vaší poslední pracovní pozice.

Nedovolte nikomu jinému, aby vás omezoval, ani svému zaměstnavateli. Místo toho se chopte kormidla a řiďte svoji kariéru vlastním směrem.

Zdroj: http://www.forbes.cz/10-duvodu-proc-byste-meli-casto-menit-praci-pokud-chcete-byt-uspesni/

Náš tip: Registrujte se zdarma a získáte přístup k rozsáhlému a aktuálnímu přehledu příležitostí v oblasti práce a vzdělávání: nabídku volných míst, rekvalifikačních kurzů a zkoušek. Pokud chcete udržet krok s trendy na pracovním trhu, budete si potřebovat neustále doplňovat vzdělání ve svém oboru anebo případně svou profesi zcela změnit. S obojím vám může pomoci portál www.vzdelavaniaprace.cz

Daňové zvýhodnění rodin s malými dětmi oproti bezdětnému svobodnému zaměstnanci je v Česku páté největší ze všech 35 členských zemí OECD.

Průměrné daňové zatížení práce je v Česku sedmé nejvyšší mezi 35 členskými státy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Součet samotné daně z příjmu a povinného pojistného mají vyšší už jen Belgie, Německo, Itálie, Francie, Rakousko a Maďarsko. V Česku za to mohou zejména vysoké povinné odvody na straně zaměstnavatele.

Oproti tomu daňové zvýhodnění rodin s malými dětmi oproti bezdětnému svobodnému zaměstnanci je v Česku páté největší ze všech 35 členských zemí.

OECD porovnala na jedné straně samostatně žijícího člověka bez dětí s průměrnou mzdou, na druhé straně rodinu se dvěma dětmi, kde jeden z rodičů vydělává průměrnou mzdu a druhý z partnerů si momentálně nevydělává.

Zatímco od samostatně žijícího člověka vybírá v Česku stát 43,4 procenta (daň z příjmů plus povinné odvody na sociální a zdravotní pojištění), pokud je ženatý, má dvě děti a partnera bez příjmů, klesá daňové zatížení na 25,9 procenta. Následující tabulka je seřazena právě podle velikosti rozdílu mezi těmito skupinami.

Nejvýraznější rozdíl – 25,6 procentního bodu – mají po nedávných změnách v Polsku. Svobodný jedinec tam platí 35,6 procenta, zatímco pár se dvěma dětmi 10 procent (pokud vydělává pouze jeden rodič). V Lucembursku dosahuje rozdíl 21,5 procentního bodu, v Kanadě 19,4, ve Slovinsku 18,4 a v Česku 17,5 procentního bodu.

Naopak nulový rozdíl v celkovém daňovém zatížení práce mají Chile (kde ale v obou případech dosahuje jen sedm procent) a Mexiko, jen malý rozdíl mezi svobodným jedincem a ženatým zaměstnancem se dvěma dětmi mají Řecko, Turecko, Izrael a Jižní Korea.

Pokud bychom počítali pouze samotné daně, tedy bez povinných odvodů pojistného, byla by daňová povinnost jednoho vydělávajícího rodiče s manželkou a dvěma dětmi v Česku dokonce nejnižší ze všech 34 členských zemí OECD.

Díky takzvanému daňovému bonusu dosahuje sazba daně v modelovém příkladu záporné hodnoty minus 4,6 procenta. Rodič tedy nejenže neplatí státu žádné daně, ale ještě od něj něco získá.

Kvůli vysokému sociálnímu pojištění, zejména na straně zaměstnavatele, však celkové daňové zatížení rodiče se dvěma dětmi v Česku nakonec stoupá až na zmíněných 25,9 procenta – což je až šestnáctá nejnižší hodnota z členských zemí OECD.

České zvýhodnění spočívá především v systému daňových slev na dítě. Předchozí vládní koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL tyto slevy ještě výrazně zvýšila, zejména u rodin s více než jedním potomkem.

Zdroj: https://zpravy.aktualne.cz/finance/danove-vyhody-rodice-deti-porovnani-dane/r~90003eb0514511e8b8310cc47ab5f122/?redirected=1526836191

Náš tip: Registrujte se zdarma a získáte přístup k rozsáhlému a aktuálnímu přehledu příležitostí v oblasti práce a vzdělávání: nabídku volných míst, rekvalifikačních kurzů a zkoušek. Pokud chcete udržet krok s trendy na pracovním trhu, budete si potřebovat neustále doplňovat vzdělání ve svém oboru anebo případně svou profesi zcela změnit. S obojím vám může pomoci portál www.vzdelavaniaprace.cz

Míra nezaměstnanosti v Česku v březnu klesla na 2,2 procenta z únorových 2,4 procenta, informoval ve středu Český statistický úřad (ČSÚ). Podle srovnání Eurostatu je česká nezaměstnanost nejnižší z celé EU. Akutní nedostatek zaměstnanců nyní hrozí hlavně ve stavebnictví a zemědělství.

Nezaměstnanost v Česku vytrvale klesá, před rokem v březnu dosahovala 3,4 procenta, nyní se začíná blížit hranici dvou procent.

Podle srovnání Eurostatu Česko opět obhájilo první příčku s nejnižší nezaměstnaností ze zemí EU před Maltou (3,3 procenta) a Německem (3,4 procenta). Na druhou stranu nejvyšší nezaměstnanost v EU trápí Řecko (20,6 procenta) a Španělsko (16,1 procenta).

„V zemědělství a stavebnictví hrozí akutní nedostatek zaměstnanců. Fyzicky náročné a hůře placené práce již nelákají ani cizince. Ti se raději nechávají zaměstnávat v celoročních provozech, kde mají jistotu práce i v zimním období,“ řekl hlavní ekonom BH Securities Štěpán Křeček.

Nízká nezaměstnanost podle ekonoma navyšuje příjmy státního rozpočtu prostřednictvím rostoucího výběru daní z příjmů a odvodů na sociální zabezpečení. „Díky nízké nezaměstnanosti též klesají výdaje státního rozpočtu na některé typy sociálních dávek,” dodal Křeček.

Podle statistik Úřadu práce ČR, která používá odlišnou metodiku než ČSÚ, nezaměstnanost v Česku klesla v březnu na 3,5 procenta z únorových 3,7 procenta.

Klesá i dlouhodobá nezaměstnanost

V Česku klesá i dlouhodobá nezaměstnanost. Vyplývá to mimo jiné z aktuálního mezinárodního srovnání, které je dostupné za poslední čtvrtletí loňského roku. „Podíl dlouhodobě nezaměstnaných, kteří nemají práci déle než jeden rok, na celkové nezaměstnanosti byl v rámci EU 44,5 procenta. Ve většině zemí se meziročně snížil. V tuzemsku klesl o 7,8 procentního bodu na 31,4 procenta,“ uvedl předseda ČSÚ Marek Rojíček.

 Rozdílná metodika statistických úřadů a úřadů práce
ČSÚ na základě vlastního šetření prováděného v domácnostech měří takzvanou obecnou míru nezaměstnanosti podle metodiky Mezinárodní organizace práce (ILO). Statistické šetření umožňuje podchytit i velkou skupinu lidí bez práce, kteří si práci nehledají, neboť nevěří, že by se jim to mohlo podařit.

Výsledek se týká lidí ve věku mezi 15 a 64 lety a počítá se jako poměr nezaměstnaných a ekonomicky aktivních. Eurostat vychází ze stejné metodiky jako ČSÚ, jehož údajů využívá. Rozdíl je jen ve věkové kategorii. Eurostat porovnává nezaměstnanost lidí ve věku mezi 15 a 74 lety.

Čísla statistiků jsou rozdílná oproti údajům úřadů práce. Úřad práce ČR uvádí počet nezaměstnaných registrovaných na úřadu a porovnává ho s počtem všech lidí ve věku mezi 15 a 64 lety, kteří žijí na daném území.

Zdroj: https://www.novinky.cz/ekonomika/470862-nezamestnanost-v-cesku-klesla-jeste-vic-statistici-hlasi-2-2-procenta.html

Náš tip: Registrujte se zdarma a získáte přístup k rozsáhlému a aktuálnímu přehledu příležitostí v oblasti práce a vzdělávání: nabídku volných míst, rekvalifikačních kurzů a zkoušek. Pokud chcete udržet krok s trendy na pracovním trhu, budete si potřebovat neustále doplňovat vzdělání ve svém oboru anebo případně svou profesi zcela změnit. S obojím vám může pomoci portál www.vzdelavaniaprace.cz

Téměř polovina Čechů považuje cestu do práce za promarněný čas a pro řadu z nich je navíc dojíždění stresující.

Největší míru stresu pociťují lidé, kteří jezdí do práce delší dobu, a také ti, kteří cestují autem.

Řada firem proto motivuje zaměstnance, aby do práce raději jezdili na kole nebo chodili pěšky.

Lidé v Česku podle ankety Hospodářských novin nejčastěji cestují do práce autem. Průzkumy přitom opakovaně ukazují, že to je nejvíc stresový způsob dojíždění. Naopak nejšťastnější jsou ti, kteří chodí do zaměstnání pěšky nebo jezdí na kole. To, jak se člověk během cesty do práce cítí, může ovlivnit nejen jeho náladu během dne, ale také produktivitu. Firmy proto motivují zaměstnance, aby využívali aktivnější způsoby dopravy. Staví pro ně kolárny a sprchy, přispívají jim na sdílení kol nebo jim nabízejí k vypůjčení elektrokola.

Na kole do práce přitom jezdí jen pět procent lidí. Ukazuje to již zmíněná anketa Hospodářských novin, které se zúčastnilo přes 1500 respondentů. Pěšky chodí osm procent Čechů a stejné množství lidí dojíždí meziměstskou dopravou. MHD využívá 34 procent dotazovaných a auto 36 procent. Zbytek kombinuje různé dopravní prostředky nebo jezdí na koloběžkách, longboardech či jednokolkách.

Cesta do práce lidem v Česku nejčastěji trvá 15 až 30 minut. Více než polovina Čechů se do zaměstnání dostane do půl hodiny. Přes hodinu jezdí do práce jen necelá desetina lidí. Ti, kteří cestují MHD nebo meziměstskou dopravou, si dojíždění krátí nejčastěji čtením, kterému se věnuje zhruba pětina všech respondentů. Hudbu poslouchá asi 13 procent dotazovaných a malá část lidí během cesty také hraje hry, sleduje sociální sítě nebo pracuje.

Čím delší cesta, tím větší stres

Téměř polovina respondentů přitom cestu do práce považuje za promarněný čas. Pro řadu lidí je navíc dojíždění stresující. „Mezi stresové faktory patří zpoždění, časový tlak nebo starosti ohledně práce. Negativně můžou cestující vnímat i lidi ve svém okolí, klima, teplotu, hluk nebo třeba kvalitu vzduchu,“ popisuje psycholog Dalibor Špok.

S rostoucí délkou cesty se navíc míra stresu zvyšuje. Z britské studie Úřadu pro národní statistiky vyplývá, že lidé s dojezdem delším než půl hodiny trpí o třetinu více depresemi než ti, kteří cestují kratší dobu. Nejvíc nespokojení a nervózní jsou podle řady zahraničních průzkumů lidé, kteří dojíždějí auty. Stresují je komplikované dopravní situace, zácpy i ostatní řidiči. O něco lépe jsou na tom pracovníci, kteří cestují MHD či meziměstskou dopravou. I ty ale znervózňuje třeba zpoždění nebo hlasití spolucestující. Často si také stěžují na nudu. Naopak nejvíc relaxovaní jsou chodci a cyklisté.

Podle studie vědců z University of Glasgow navíc aktivní způsoby dopravy do práce výrazně snižují riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění a rakoviny i úmrtí na tyto nemoci. Největší zdravotní benefity má dle průzkumu pravidelná cyklistika.

Pohyb při cestě do práce doporučuje i psycholog Dalibor Špok. „Pokud máte sedavé zaměstnání, jděte alespoň část cesty pěšky. Chůze je jednou z nejlepších forem odpočinku. Navíc je pohybem, který u duševních pracovníků chybí,“ radí Špok.

Ne každý si ale může způsob dopravy sám vybrat. Pokud při tom pociťuje stres, je podle Špoka dobré naučit se s ním pracovat. „Časová tíseň, ujíždějící autobus nebo spolucestující hlasitě volající mobilem jsou situace, které nemůžeme ovlivnit, nicméně můžeme kontrolovat naše vnitřní reakce na ně. Chce to ale trénink. Pomoci může meditační praxe či jiná dovednost pro práci s vědomím,“ říká Špok.

Jestli lidé vnímají dojíždění jako pozitivní nebo negativní část dne, podle něj může mít vliv i na jejich výkonnost. „Pokud lidé při cestě do práce a zpět zažívají pouze stres, přicházejí do zaměstnání i domů vyčerpaní. Naopak ty, pro které je dojíždění relaxací a prostorem pro to, na co jinak během dne nemají čas, nabíjejí tyto cesty energií,“ uvádí Špok.

O dopadech dojíždění na zaměstnance začínají více uvažovat i firmy v Česku. Své pracovníky proto stále častěji podporují ve využívání aktivních způsobů dopravy. Vybavení pro cyklisty je například u nových administrativních budov běžnou součástí. „V každém našem projektu včetně našeho sídla najdete uzamykací kóje na kola, šatny se sprchami a skříňkami a nově budeme také zdarma poskytovat ručníkový servis. Kromě toho nabízíme cyklistům i stojan s vybavením na opravu kola,“ popisuje Petra Machartová, mluvčí stavební společnosti Skanska.

Do práce se dá i plavat

Podobné zázemí mají k dispozici i zaměstnanci IT firmy JetBrains. „Snažíme se kolegy podporovat ve zdravém životním stylu. Alternativní způsoby dopravy do práce nejenže poskytují relax těla i duše, ale jsou také šetrnější k životnímu prostředí,“ říká Martina Brožová, HR manažerka JetBrains.

Asi nejzajímavější dopravní prostředek z celé firmy volí Peter Goryczka z právního oddělení, který jezdí do práce na elektrokoloběžce. „Tento způsob dopravy mi poskytuje dostatek času na pročištění mysli a v kombinaci s MHD ho považuji za ideální pro rychlý a ekologický pohyb po městě,“ líčí Goryczka. Další z kolegů − systémový inženýr Pavel Kamínek − si zase část cesty krátí pomocí longboardu.

Firmy také často nabízejí svým zaměstnancům možnost půjčovat si sdílená kola za zvýhodněné jízdné. Zvýšený zájem o takzvaný bikesharing hlásí i firma Rekola. „Jezdí s námi například společnost Hello bank! Vedle toho jsme navázali spolupráci také s benefitním programem MultiSport,“ uvádí Magda Zicháčková ze společnosti Rekola.

Některé firmy rovněž využívají flotily elektrokol. Třeba Vodafone nabízí jejich půjčení už pátým rokem. „Zaměstnanci si kolo zarezervují a pak si jej vyzvednou v kolárně, kde se kola dobíjejí,“ přibližuje Veronika Exnerová z tiskového oddělení Vodafonu.

Alternativních způsobů, jak cestovat do zaměstnání, je na výběr poměrně dost. Jen málokdo ale trumfne Benjamina Davida z Mnichova, který každý den do práce plave dva kilometry po proudu řeky, aby se vyhnul dopravní zácpě.

Zdroj: https://byznys.ihned.cz/c1-66123930-aktivni-zpusob-dopravy-ma-dobry-vliv-na-produktivitu-i-zdravi-nejmene-spokojeni-jsou-lide-kteri-do-prace-jezdi-autem

Náš tip: Registrujte se zdarma a získáte přístup k rozsáhlému a aktuálnímu přehledu příležitostí v oblasti práce a vzdělávání: nabídku volných míst, rekvalifikačních kurzů a zkoušek. Pokud chcete udržet krok s trendy na pracovním trhu, budete si potřebovat neustále doplňovat vzdělání ve svém oboru anebo případně svou profesi zcela změnit. S obojím vám může pomoci portál www.vzdelavaniaprace.cz