Prázdniny už sice začaly a děti už pustily školu z hlavy, politici to ale zatím udělat nemohou. Příští týden má vláda dostat na stůl poslanecký návrh na změnu školského zákona z dílny Pirátské strany. Pod dokument, který si bere za cíl radikálně změnit maturitní zkoušky, se podepsali také experti na problematiku školství z ODS, KDU-ČSL a TOP 09. V první řadě chtějí dosáhnout toho, aby studenti, kteří před pár dny dokončili druhý ročník středních škol, za dva roky nemuseli povinně skládat státní maturitu ze tří předmětů – včetně obávané matematiky, jak s tím v tuto chvíli školský zákon počítá. „Jedná se o reakci na současný stav. Letos si matematiku vybralo v jarním termínu 14 700 maturantů, neuspělo jich 3 290. Od roku 2022 má být povinná prakticky pro všechny obory maturita z matematiky i cizího jazyka. Dá se předpokládat, že kolem 20 tisíc žáků skončí neúspěšně, a tomu bychom chtěli předejít,“ říká pirátský poslanec Lukáš Bartoň. Letos na jaře se k maturitě přihlásilo necelých 70 tisíc žáků středních škol.

Maturita jen pro vysokou

Pirátům ale nejde jen o povinnou matematiku, která slibuje ještě rozšířit již nyní úctyhodné řady maturitních propadlíků. V tuto chvíli mají totiž maturanti tři pokusy, pokud se jim zkoušku ani na potřetí nepodaří složit, mohou studium celé zopakovat, nebo vstoupit na pracovní trh s tím, že si mohou do životopisu napsat pouze ukončené základní vzdělání. Jen pro představu – v loni na jaře v některé části maturitní zkoušky neuspělo 28,8 procenta žáků. Zatímco na gymnáziích je neúspěšných minimum, na maturitních učňovských oborech je to každý druhý.
„Chceme, aby tito žáci, kteří dokončili školu, měli ukončené středoškolské vzdělání. Na tom, že pro vstup na vysokou školu je třeba mít maturitu, se nic nemění,“ říká pirátská poslankyně Olga Richterová s tím, že problém s matematikou zavedením povinné zkoušky řešit jednoduše nelze.

Plaga: Neřiďme se jen čísly

„Návrh Pirátů vnímám jako další příspěvek k debatě o podobě a obsahu povinné maturitní zkoušky z matematiky, kterou jsme na ministerstvu už otevřeli. Nechci ale, abychom se rozhodovali jen podle čísel úspěšnosti této zkoušky,“ říká ministr školství Robert Plaga (za ANO). Ministr nevylučuje ani to, že by do budoucna mohlo ukončování studia na střední škole vypadat úplně jinak než nyní. Jak? To by podle něj mělo vyplynout z debaty, která se ve školství nyní vede.
Ministerstvo počítá, že svou představu úpravy maturit předloží vládě, to Plaga sliboval už na jaře. Jenže podle informací z úřadu přišla celá řada připomínek a to vše přibrzdilo. „Novela je připravena, předpokládáme, že bude předložena v následujících týdnech,“ slibovala už na začátku června mluvčí úřadu Aneta Lednová. Na rozdíl od pirátského návrhu ale ještě na vládu oficiálně nedoputovala.

Návrat hodnocení do škol

Pirát Lukáš Bartoň před časem připustil, že je k přípravě vlastní novely přimělo právě dlouhé čekání na to, až diskusi kolem maturit otevře samo ministerstvo. Na řadě změn se s Plagou shodne. Tak například si oba přejí, aby se hodnocení maturitních písemných prací a ústních zkoušek opět vrátilo do kompetence škol. Tím by se státní maturita v praxi omezila pouze na testy.

Scénáře, o kterých bude jednat Sněmovna

  • Jak je to v zákoně dnes: Státní maturitu ze tří předmětů (včetně matematiky) mají skládat studenti gymnázií a lyceí od roku 2021, ostatní obory s několika výjimkami od roku 2022.
  • Ministerský návrh: Povinná matematika má být pro všechny od roku 2022. Státní maturita se má omezit na testy, písemná a ústní část zkoušky se má vrátit na školy.
  • Poslanecká novela: Povinnou zkoušku ze tří předmětů odmítá. Maturita by se omezila na testy, jak to chce i ministerstvo. Ukončené středoškolské vzdělání by měli všichni, kdo úspěšně dokončili školu, i když státní maturitu neudělali, nemohli by se ale hlásit na vysokou.

Radka Hrdinová, reportérka MF DNES

Zdroj: 02. 07. 2019   Mladá fronta DNES   Strana 3   Z domova

Náš tip: Registrujte se zdarma a získáte přístup k rozsáhlému a aktuálnímu přehledu příležitostí v oblasti práce a vzdělávání: nabídku volných míst, rekvalifikačních kurzů a zkoušek. Pokud chcete udržet krok s trendy na pracovním trhu, budete si potřebovat neustále doplňovat vzdělání ve svém oboru anebo případně svou profesi zcela změnit. S obojím vám může pomoci portál www.vzdelavaniaprace.cz.

1. místopředsedkyně studentské unie Elznicová také tvrdí, že není v pořádku, když celé středoškolské studium podléhá maturitě

Čeští studenti začínají diskutovat s řediteli, zřizovateli škol, ministrem školství. Své chtějí říct k tomu, co se budou učit a kdo jim bude vědomosti předávat. „Studentských samospráv by mělo být více na odborných školách, ale i učilištích,“ říká Veronika Elznicová, osmnáctiletá studentka osmiletého gymnázia a 1. místopředsedkyně České středoškolské unie.

* LN Jak hodnotíte školní rok, který právě skončil?

Problémy, které má české školství řadu let, se jen stupňují. A my, studenti, se s tím musíme potýkat každý den.

* LN Které konkrétně myslíte?

Studenti se cítí být demotivovaní. Potvrdilo to i nedávné šetření nadačního fondu EDUzměna. Přes 30 procent studentů nechodí do školy rádo. Nevidí smysl v tom, co se ve výuce dozvědí, a necítí se ve škole dobře, jednoduše je to tam nebaví.

* LN Vy se také přemlouváte, abyste do školy ráno vstala?

Nemám zkrátka pocit, že dostávám dostatečný prostor na věci, které bych se chtěla naučit. Proto se je někdy raději učím sama.

* LN Studujete osmileté gymnázium. Vybrala jste si dobrý typ školy vzhledem k tomu, co říkáte?

Vybrala. Školy ale obecně nemají dostatečný prostor pro volitelnost. Je sice možné zapsat se do seminářů či povinně volitelných předmětů, ale těch je málo a dostupné jsou až ve vyšších ročnících.

* LN Poslední dobou se také čím dál více skloňuje, že je nemalý podíl učitelů před vyhořením. Narážíte na takové kantory?

Rozhodně. Je to zásadní problém. Studenty nebaví to, co se učí v hodinách, protože je vede kantor, kterému jeho práce už nedává smysl. A zároveň neexistuje žádná iniciativa, jež by se takové praxi snažila zabránit. Všímáme si také, že populace učitelů stárne. Vždyť průměrný věk učitelů je kolem 46 let. Poměrná velká část těch, kdo jdou studovat pedagogickou fakultu, po absolvování učit nezačne a další část po prvních letech v profesi zase končí a přesouvá se do profese jiné.

* LN Když se učitelům přidají peníze, vyřeší to jejich vyhořelost?

Není to jediná věc, která přístup učitelů změní. Společnost si na základě tohoto nezačne hned více myslet, že být učitelem je záslužná profese. Toto povolání nezačne mít takovou prestiž, jakou má v zahraničí. Vyšší plat je ale samozřejmě dobrý základ pro změnu. Především je potřeba, aby měli učitelé podporu od vedení školy, zřizovatele a svých kolegů, ať už mluvíme o podpoře čistě psychické, nebo takové, která bude pomáhat učitelům v prohlubování jejich dovedností.

* LN Hnutí Starostové navrhuje, aby učitelé po deseti letech praxe měli nárok na roční studijní volno. To by podle vás mohlo pomoci?

Myslím si, že nemalý podíl lidí si vybere tuto profesi s představou, že bude mít v létě dva měsíce prázdnin. I když během prázdnin učitelé nějaké volno mají, během školního roku zase nemají prakticky čas na nic jiného. To znamená, že by jim toto roční volno od každodenního zápřahu jistě pomohlo nadechnout se.

* LN Podle některých odborníků nezažívají čeští žáci ve škole úspěch. Souhlasíte s tím?

Během hodin se jede hodně na výkon. A spíš dostávají tresty než odměny. Přímo to souvisí se způsobem známkování. Když například student udělá domácí úkol, je to samozřejmost. Když neudělá, dostane pětku. A fakt, že nás systém známkování je velmi strohý, je demotivující.

* LN Upřednostnila byste slovní hodnocení? Ve školském prostředí nepanuje shoda, zda si s ním vzdělávací instituce umí poradit…

Školy na slovní hodnocení podle nás nejsou v tuto chvíli připraveny. Většina učitelů neví, jak ho objektivně napsat tak, aby k něčemu bylo studentovi, ale i dalším vyučujícím. Navíc učí v několika třídách, nemají kapacity na to vytvářet tolik slovních hodnocení. Užitečnější by bylo, kdyby hned v hodinách probíhala okamžitá zpětná vazba učitelů směrem ke studentům.

* LN O studentech je v posledních týdnech slyšet hlavně v souvislosti s klimatickými stávkami. Podle některých kritiků se ale chtějí jen „ulejt“ ze školy a o ochranu planety jim nejde. Jak hodnotíte tuto aktivitu?

Není tak časté, aby se takové množství studentů spojilo pro jednu věc. Iniciativu v této podobě podporujeme. Není jenom o stávkování. Studenti zároveň přemýšlejí, co by se skutečně dalo změnit. Díky stávkám se začala ekologie a ochrana klimatu řešit více i při výuce. Mají tedy dopad. A to nemluvě o studentech, kteří za organizací Fridays for Future přímo stojí. Prací v takové organizaci se naučí pravděpodobně o dost více dovedností, než by se naučili během vyučování.

* LN Berou učitelé Českou středoškolskou unii, ve které jste nově místopředsedkyní, vážně?

Část učitelů ano, s těmi pak také často spolupracujeme – je to například Učitelská platforma, se kterou sdílíme naše hodnoty.

* LN Slyšeli jste někdy z úst učitelů větu: Vy se máte učit, ne nám mluvit do práce?

Slýcháme to dost často. Snažíme se jim vysvětlit, o co nám jde. Dost často si berou věci, na které upozorňujeme, osobně. Ale i to je známka toho, že někdo naše slova vnímá.

* LN Nedávno měla Česká středoškolská unie celorepublikový sněm. Shodli jste se během něj, že chcete rozšiřovat řady a být více slyšet. Jak to uděláte?

Náš poslední sněm se zabýval revizemi rámcových vzdělávacích programů, na které se chceme určitě zaměřit. Vidíme šanci trochu ovlivnit, co se v hodinách učí. Pak by se konečně mohl změnit přístup studentů k vzdělávání. Bavilo by je se učit. Chceme ale také, aby na škole dobře fungovaly studentské samosprávy, zejména na středních odborných školách a učilištích. Těch je stále velmi málo. Aktuálně se ale velmi zabýváme tím, čeho se studenti bojí nejvíce – zavedení povinné maturity z matematiky.

* LN Máte skutečně z matematiky až takový strach?

Já z ní ještě maturovat nebudu. Chápu ovšem studenty, proč se tohoto kroku tolik obávají. Když vidíme, kolik těch, kdo si maturitu z matematiky vybrali dobrovolně, při zkoušce propadlo. Jsou studenti, kteří se v tomto předmětu ukazují jako méně nadaní, jiní více. Neříkáme, že matematika není důležitá. Vzhledem k tomu, jak se v současnosti vyučuje, je pro méně nadané studenty maturita z matematiky velmi stresující. Nemluvím ani o chybě v maturitním zadání, která se letos objevila. Chyba je ale leckdy i v tom, jak jsou otázky formulovány.

* LN Hodiny matematiky nepřijdou studentům dost kvalitní?

Nemáme tolik učitelů, kteří nám matematiku vysvětlí tak, abychom ji skutečně pochopili.

* LN Chodí to v hodinách tak, že se učitelé věnují těm studentům, kteří chtějí z tohoto předmětu maturovat, a vám „ujíždí vlak“?

To není problém jenom hodin matematiky. Celé středoškolské studium se nese v duchu maturity. Celé čtyři roky se připravujeme hlavně na tuto zkoušku. Otázku po otázce. Místo toho, abychom si skutečně osvojili ten daný obor a věnovali se něčemu, co v praxi a v životě využijeme.

* LN Pokud by skutečně byla maturita z matematiky povinná, odkdy nejdříve by to bylo rozumné?

Kdyby se podařilo od příštího roku radikálně změnit výuku matematiky, mohli by prváci teoreticky za čtyři roky z matematiky maturovat. Dokud se nezmění způsob a obsah vyučování v tomto předmětu, nemůže se zavést ani povinná zkouška.

* LN Vadí vám celkově státní maturita?

Jak už jsem říkala, není v pořádku, že státní maturitě podléhá celé studium. Na druhou stranu je potřeba regulovat, aby každá škola hodnotila studenty během maturity spravedlivě. Také si ale myslíme, že nemá státní maturita vypovídající hodnotu, jakou by si možná stát přál. Stejné testy píší studenti odborných škol a gymnazisté, kteří se zaměřují během studia hlavně na teorii.

* LN Vy jste humanitně zaměřená. Z kterých předmětů se chystáte za rok maturovat?

Maturovat chci z cizích jazyků a základů společenských věd. I v těchto předmětech narážíme na různou kvalitu učitelů. Některé to vyloženě nebaví a učí pořád to samé dokola. A hlavně teorii. Jiní látku přizpůsobují tomu, jak se vyvíjí společenská témata. Podrobněji se věnují tématům, která studenty v dané třídě více zajímají. Mluvíme často o tom, že by se základy společenských věd měly učit více. Teď nemají dostatečnou hodinovou dotaci.

* LN V poslední době se řešila výuka moderních dějin. Ani čtvrťáci v těchto kapitolách často neexcelují…

Od studentů zaznívá velká nespokojenost, že se ve škole nedozvídají nic o moderních dějinách. Problém je ale v tom, že se do moderních dějin učitelům moc nechce. Obávají se, že je budou podávat zaujatě. Proto se podrobněji věnují pravěku, starověku. To se nedotknou ničeho a nikoho, kdo by je napadl pro neobjektivitu.

* LN Jaká byla vaše motivace zapojit se do této studentské aktivity?

Byla jsem členkou naší školní samosprávy. A díky tomu jsem si všimla, že je okolo mě dost lidí, kteří mají problém, ale nevědí, jak si s ním poradit a na koho se obrátit.

* LN Za nás se říkalo školní parlament. Je to špatný název?

Na každé škole je to jinak. Někde mají studentské parlamenty, jiné školní parlamenty, sněmy. Záleží třeba, jak jsou do nich voleni zástupci, ale ve výsledku mají podobnou úlohu.

* LN Jak se skutečně projevuje činnost školních parlamentů?

Na některých školách jsou samosprávy dost aktivní. Nejen že pořádají zajímavé akce pro své spolužáky, ale zapojují se do změn ve výuce, komunikují dokonce i se zřizovateli. Stále to ale není na úrovni, na které bychom si přáli. Vázne komunikace jak s učiteli, tak se studenty, kteří tomu stále nedůvěřují. Nejaktivnější samosprávy jsou stále na gymnáziích. Začínají se probouzet i na středních odborných školách, ale na učilištích téměř vůbec nejsou. Pokud ano, nařídil ji založit většinou ředitel. Ten samosprávu svolá jednou za čtyři měsíce, řekne učňům, co je nového a zas se rozejdou. Naším cílem je teď právě takový model změnit a vybídnout studenty, aby se nebáli ve svých školách hlasitěji ozvat.

Veronika Elznicová
– Narodila se 14. září 2000.
– Studuje sedmým rokem na víceletém Dvořákově gymnáziu a Střední odborné škole ekonomické v Kralupech nad Vltavou.
– V květnu letošního roku se stala první místopředsedkyní České středoškolské unie.

Zdroj: 29. 06. 2019    Lidové noviny    Strana 9    Rozhovor   Michaela Těšínská

Náš tip: Registrujte se zdarma a získáte přístup k rozsáhlému a aktuálnímu přehledu příležitostí v oblasti práce a vzdělávání: nabídku volných míst, rekvalifikačních kurzů a zkoušek. Pokud chcete udržet krok s trendy na pracovním trhu, budete si potřebovat neustále doplňovat vzdělání ve svém oboru anebo případně svou profesi zcela změnit. S obojím vám může pomoci portál www.vzdelavaniaprace.cz.

Předmět technika jednoznačně patří do českých základních škol, píše VLADIMÍR BARÁK.

Stovky rozhořčených reakcí vzbudil záměr ministerstev školství a průmyslu zavést do českých základních škol nový předmět s názvem technika. Podle některých neziskovek a progresivistických rodičů jsou dílny a manuální činnost přežité. Nemají pravdu. Budoucnost světa je v technologickém pokroku a lidské schopnosti řešit základní problémy – doma i v zaměstnání.
Nejprve si shrňme fakta. Duo workoholiků (pracujících osmnáct hodin denně), premiér Andrej Babiš a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček, si během jedné ze spanilých jízd po republice poslechlo odborníky z Olomouce, jak je nutné vést děti k manuální zručnosti. Že dnešní děti jsou jednoduše nemehla. Ani jeden ze zmíněných pánů neoplývá přílišnou trpělivostí, schopností strategického postupu a sociální inteligencí, a tak se po krátké diskusi oba politici shodli, že je tedy potřeba nějaký školní předmět, který situaci změní. A aby to mělo efekt, bude předmět povinný. To si následně, jistě s velkým zaujetím, na stránkách zpravodajských on-line deníků přečetl ministr školství Robert Plaga, jenž ještě v březnu pro Hospodářské noviny uvedl: „Technika jako předmět nemá být povinná, příkazů už bylo dost.“

U šéfa Babiše je ale zvykem, že pravdu má vždy ten, kdo se k němu dostane a zaujme ho jako poslední. A Plaga to moc dobře ví! Informaci, že jím reprezentované instituce čeká změna v podobě nového předmětu technika, tedy přijal jako ukázkový pracant a výsledek byl po pár dnech na stole: už od letošního září budou mít dílny v rozvrhu děti v 53 pilotních školách. Od roku 2022 by pak podle vyjádření ministra průmyslu Havlíčka (!) z minulého týdne mělo jít o povinný předmět. Děti se naučí pracovat s nástroji, jako jsou šroubovák, kladívko či kleště, ale též s moderními technologiemi jako lasery nebo 3D tiskárnami.
Bez ohledu na chyby v procesu (tak trochu vynechání ministra školství) je ale cíl stanoven správně. Již od útlého věku vést děti k manuální činnosti, kterou poté budou moci rozvíjet ve středních a třeba následně vysokoškolských institucích. Proto je nutné tuto inovaci českého školství podpořit. O to více zamrzí hlasitá reakce odpůrců, jež bohužel získala i velmi silný mediální ohlas. Jeden z hojně sdílených komentářů, napsaný matkou dvou malých dětí, například zněl: „To je neuvěřitelné. Vidíme, že všechnu práci za nás budou dělat roboti, že 21. století už není o manuální lidské práci. Ale co udělá ten trouba Babiš? Vrazí dětem do ruky šroubovák!“ Paní, posílená stanovisky expertů z neziskovky EDUin či Učitelské platformy, si vysloužila stovky lajků, mnozí uživatelé Facebooku přikyvovali: záchranou už prý mohou být jen soukromé školy, kde se děti skutečně připravují na budoucnost a neztrácejí čas experimenty s nářadím. Daleko lepší prý je, když děti píší eseje. Například o globálním oteplování, o životě se dvěma maminkami (tatínky) nebo o důležitosti evropské integrace… To je alespoň dojem, který získá čtenář z facebookových statusů a komentářů.

Samozřejmě že společenské vědy jsou důležité. Rozhodně nás však samy o sobě dostatečně nepřipravují na dobu, jež se často označuje číslovkou 4.0 (proto průmysl 4.0, školství 4.0, práce 4.0, atd.). Tato doba přinese obrovské množství výzev (viz například rozhovor s ředitelem Ústavu informatiky AV ČR prof. Emilem Pelikánem na straně 104). Potřebujeme odborníky, již těmto výzvám budou schopni čelit. Při práci s roboty se šroubováku asi nevyhneme. Nejde ale jen o tolik specifi cká povolání, jako je seřizovač robotů. Potřebujeme přece i lidi „multifunkční“, kteří dokážou pružně vyřešit každodenní drobné nehody. Kape kohoutek? Viklá se židle? Z kuchyňské linky vypadla dvířka? Dobrý kutil (kutilka) si s takovými problémy dokáže poradit. Kutil se ale nikdy nestane kutilem, pokud se včas nedostane do styku se dřevem, plastem, nářadím. Přitom platí, že pro nabytí nových dovedností je dětství a mládí nejvhodnějším obdobím. Ve skutečně moderních státech to pochopili: proto dílny v různých podobách (jako techniku, technickou výchovu, základy techniky…) nalezneme v tolik obdivovaných skandinávských zemích, ale také třeba ve Švýcarsku, Belgii či u lídrů technologického pokroku a ekonomického progresu – Německu či Rakousku. Pokud chceme být ve světě konkurenceschopní, je technika do škol třeba. A ministr školství (potažmo celá vláda) si v jejím zavádění zaslouží podporu.

Zdroj: 24. 06. 2019    Týden    Strana 26    Názory a komentáře

Náš tip: Registrujte se zdarma a získáte přístup k rozsáhlému a aktuálnímu přehledu příležitostí v oblasti práce a vzdělávání: nabídku volných míst, rekvalifikačních kurzů a zkoušek. Pokud chcete udržet krok s trendy na pracovním trhu, budete si potřebovat neustále doplňovat vzdělání ve svém oboru anebo případně svou profesi zcela změnit. S obojím vám může pomoci portál www.vzdelavaniaprace.cz.

ALENA KÝROVÁ – „Jsou to hodně silné osobnosti, ale sebevětší génius se neuplatní, když neumí naslouchat druhým,“ říká učitelka, která se věnuje mimořádně nadaným dětem.

Zhruba před deseti roky chtěla pomoci chlapci, který stál pro svoje výjimečné nadání mimo kolektiv. Vymyslela systém skupin, ve kterých se děti s vysokým IQ a mimořádnými schopnostmi mohou rozvíjet. Systém zakořenil a za jedenáct let jím prošly desítky dětí. Je jiný než v běžných třídách, kde se výuka řídí podle slabších žáků. „Tady udává tempo čelo pelotonu a přizpůsobit se musí ostatní,“ říká učitelka prvního stupně brněnské Základní školy na Úvoze Alena Kýrová.

* Kdo se může dostat do skupiny? Je například určené nějaké IQ?

Neznáme IQ žáků, i když i těmito testy procházejí. Aby se dostal k nám do skupiny, musí mít doporučení odborníků pedagogicko-psychologické poradny a splňovat předpoklady pro práci ve skupině. V ní však nejsou jen mimořádně nadané děti. Jsou namixované s nadanými bystrými žáky. To jsou totiž tmeliči kolektivu a drží ty nadané v realitě. Někdy je však pro ně těžké tempu stačit.

* Jak se pozná rozdíl mezi mimořádně nadaným a bystrým dítětem?

Většinou si rodiče myslí, že když dítě na všechno odpoví správně, stále se hlásí, všechno má v pořádku a umí používat perfektně svoje dovednosti, je nadané. Je to jinak. Mimořádně nadané děti tím, že jim mozek funguje trochu jinak, můžou mít dokonce ve škole problémy. Mají rozběhané myšlenky a nejsou schopné soustředit se v požadovanou dobu na danou věc. Takže skupiny jsou hodně o tom, abychom tyto děti naučili se svým nadáním pracovat a aby zrychlily v oblasti, ve kterých jsou handicapované. Jsou totiž z devadesáti procent perfekcionisté. Pokud není práce stoprocentní, neodevzdají ji jen proto, že vypršel časový limit.

* Jaké ještě mohou mít problémy?

Často mají nějaké formy dysfunkcí nebo poruchy autistické. Pokud nejsou silné, dají se zvládnout. Mají i emoční potíže. Přemýšlejí nad věcmi, které jejich vrstevníky nenapadnou, jako jsou ekologické katastrofy, války a globální oteplování, a to dokonce tak intenzivně, že to může vést i k depresím. Řada z nich musí navštěvovat psychiatry a psychology, aby je naučili, že nemohou zachránit svět a všechny ptáky polité naftou. Ale přesto to v nich je.

* Jak se projevuje mimořádně nadané dítě? Naučí se třeba číst a psát už ve třech letech?

Není to pravidlo. Záleží na tom, jaký typ dítěte to je. Mohou mít extrémně vyvinuté tvůrčí myšlení a představivost, jiné zase logiku. U kreativce je typické, že najde řešení úlohy úplně z jiné strany a je správně. Logik se na základě analogií, analýz a syntéz dobere výsledku velmi rychle. Vyučující v běžné třídě, zvyklý na jeden postup, může řešení odmítnout. A když žák nenapíše postup řešení, protože mu to připadá triviální, dostane se do podezření, že výsledek opsal. Ve skupince, kde je maximálně 15 dětí, navrhne třeba pět dětí svůj postup a zbytek se k němu vyjadřuje. Jednotlivci se naučí dívat na problémy pohledem jiného, uznají, že řešení je lepší, a jsou ochotni je přijmout.

* Učíte na prvním stupni. Překvapují vás svými řešeními?

Dnes a denně. Nejvíc asi v matematice. V českém jazyce se zase stává, že jakmile vyvodíme nějaké pravidlo, mají řadu argumentů, kde to neplatí. A další věc, která je pro ně typická: když se stanoví nějaké pravidlo, na kterém se všichni domluví, striktně dbají, aby se dodržovalo, což se v běžných třídách může jevit jako donášení. A platí to nejen pro děti, ale i pro dospělé. Takže pokud paní učitelka něco slíbí a neudělá to, musí vysvětlit, proč.

* Jak dlouho pracujete s těmito dětmi?

Už víc než deset let. Tehdy jsem měla ve třídě chlapečka, který neustále všechny obtěžoval včetně kuchařek v jídelně, nosil jim kvízy, informoval je o počasí a všechny a všude z něčeho zkoušel, ale v kolektivu byl úplný outsider. Jeho spolužáci probírali, co budou mít k svačině nebo jakou mají figurku do lega, on řešil černé díry. Zajímala ho například astronomie nebo zánik dinosaurů. A protože neměl partnery mezi dětmi, zaměřil se na dospělé.

* Proto ty kuchařky.

A to byl původ toho, proč vznikla první skupinka. I když je každý nadaný na něco jiného – někoho zajímají železnice, někdo je nadšený pro přírodu, jiného fascinují čísla, další vymýšlí epigramy, vzájemně si naslouchají, jsou schopní se o tom bavit a stanou se z nich kamarádi. V klasické třídě jsou ale sami. A pak si je třeba vybere nějaký silný jedinec, začne je šikanovat a oni se neumějí bránit, protože jeho pohnutky nechápou.

* Kolik dětí prošlo skupinami?

Desítky. První skupinu jsme vytipovali už u zápisu pro školní rok 2007 až 2008. To bylo asi osm dětí. Dva roky jsme to dělali trochu samizdatově, a pak jsem sepsala projekt a šlo za námi přes milion korun. A tam už jsme museli stanovit kritéria. Z grantu jsme vybavili skupinu pomůckami, například počítači nebo knihovnou s encyklopediemi. Výuku jsme rozšířili i na druhém stupni a už se k tomu přidaly tablety. Abychom zjistili, zda má výuka nějaké výsledky, chodí v páté třídě ke zkouškám na víceletá gymnázia.

* A dostávají se?

Až na výjimky ano. Letos na ně jde celá skupina. Ale ne vždycky chtějí odejít. Pokud trvají na tom, že chtějí být spolu, máme výuku protaženou i na druhý stupeň, ale tam už to vypadá jinak. Děti už nejsou jako nasávací houbičky a chtějí jít více do hloubky.

* Mají rodiče o skupiny zájem?

Obrovský a stále stoupá. Nabíráme 15 a hlásí se kolem padesáti. Proto striktně trváme na diagnostice mimořádně nadaného dítěte.

* Proč je to tak důležité? Berete přece i bystré děti?

Potřebujeme vědět, jaké mají volní vlastnosti, nakolik jsou schopné pracovat a jakou mají krátkodobou a dlouhodobou paměť. Jádro práce není v tom, že se dětem něco předloží, pak se to procvičuje, zkontroluje, jak mají znalosti zafixované, a pak se jede dál. Tady je fáze procvičování a opakování velice krátká, protože nadané děti nesnášejí rutinu. Pokud dlouhodobá paměť není kvalitní, musí nastoupit rodiče a domácí úkoly.

* Jak konkrétně funguje výuka?

Systém je obrácený než v běžné třídě. Dělali jsme třeba koncovky podstatných jmen ve třetí třídě. Napíšu na tabuli jednoduché věty – Ptáci seděli. Ženy plely. Auta jela. A ptám se, proč tam je která koncovka. A děti dávají návrhy. I když jsou třeba názory mimo, snažím se zargumentovat, proč by to nefungovalo, a žáci se snaží hledat jiné varianty. Zpravidla na to rychle přijdou.

* A co členění hodin?

Stejné jako v jiných třídách, hodina má 45 minut. Českého jazyka je méně a místo něj mají předmět vědouka. Seznamují se s obory pro druhý stupeň a hrozně je to baví. V první a druhé třídě děláme spíš různé pokusy z vědy a techniky a objevujeme zákonitosti jevů. Ve vyšších třídách prvního stupně už děti samy provádějí například elektrolýzu vody, jsou schopné sestavit jednoduché stroje nebo připravovat pokusy z chemie, fyziky a mechaniky. V přírodovědě například pitvaly vepřové srdce a ledviny, takže umějí pracovat s mikroskopem.

* Je náročné přešaltovat z klasického způsobu výuky?

Je to jiné. A nemůže to dělat každý, i když je v běžné třídě vynikající kantor. Nemůže k dětem přistupovat stylem: já to do vás dostanu, ať chcete, nebo nechcete, ale musí být spíše partner a dát prostor pro diskusi. Zároveň musí být tvořivý a schopný během hodiny reagovat na okamžitou situaci. Začneme například vyjmenovanými slovy a po pěti minutách se diskuse stočí k nějakému tankeru, který se vylil u pobřeží.

* Co s tím děláte?

Nic. Nechám to plynout. Pro ně je momentálně tanker důležitější než vyjmenovaná slova, která se přečtou a naučí samy. Musí si vyřešit, proč se to stalo, kdo rybám a ptákům pomůže, případně vymyslet opatření, aby se to neopakovalo. Takže plánování a strukturovaná hodina někdy vyjde, ale dost často ne. Hodně musíme například řešit sociální vztahy ve třídě.

* Mají mezi sebou problémy?

Jsou to hodně silné osobnosti a chtějí se prosadit, ale sebevětší génius se neuplatní, když neumí naslouchat druhým a pracovat v týmu. Obvyklé je i to, že se nespokojí se základní informací a chtějí další. Takže jsme se například v matematice od jednoduchého násobení dostali k mocnině a k odmocnině a faktoriálům. Stalo se, že třeťák měl referát o teorii relativity a zrovna přišla inspekce. Po hodině mi inspektorka řekla: Konečně jsem pochopila teorii relativity, a to díky vašemu třeťákovi.

* A stalo se, že jste nevěděla?

Samozřejmě, ale pak je potřeba přiznat to. Říct: to už je moc odborné, já se na to musím podívat. Nebo ještě lépe: nechtěl by to někdo nastudovat a pak všem poreferovat? A přihlásí se deset žáků. Nejhorší je, když kantor, aby si nezadal, začne něco plácat. Ty děti ho uvaří, protože mnohdy mají ve svém oboru znalosti na úrovni vysokoškoláka.

* Jak vnímají skupinky mimořádně nadaných žáci z běžných tříd? Nekoukají na ně jako na náfuky?

Zpočátku jim záviděli lepší vybavení, například počítače, ale velice rychle závist skončila, když se z nějakého důvodu žák z běžné třídy dostal na výuku do skupiny. Pak začaly kolovat řeči: Tam bych nechtěl být, tam je to hrozně těžké, vůbec jsem nevěděl, o čem se baví. Viděli, že lepší vybavení je vykoupeno většími nároky.

* Přibývá podle vás mimořádně nadaných dětí?

Z hlediska statistiky jde o čtyři procenta z populace. Ale informace o skupinách si mezi sebou rodiče řeknou a stahují se k nám. V dnešní době se propaguje inkluze, ale ta těmto dětem nesvědčí. Byla bych moc ráda, kdyby skupinky vznikly i na jiných školách. Problém ovšem nastane, když děti od nás přijdou na střední školy a všechno už znají. Pak mají možnost se dva roky flákat a klesnout na úroveň běžných, byť třeba chytrých dětí, nebo vydržet, snažit se zdokonalovat samy, ale systém chybí. Ideální by bylo, kdyby mohly skupinky pokračovat například na gymnáziích. A další věc, o kterou usilujeme, aby výuku mimořádně nadaných jako předmět zavedly i pedagogické fakulty. Učitelé totiž často nevědí, co si s talentovanými žáky počít.

* Dala vám výuka výjimečných dětí něco do života?

Je to neuvěřitelně obohacující. Říkají to i další kantoři, kteří je učí. Tím, že dětem necháváme prostor na vysvětlování, začínáme vidět více v souvislostech. Děti nezívají a nekoukají, kdy už bude svačina nebo tělocvik, ale pořád se ptají. Jsou jako neutuchající sopka. A to je pro nás největší odměna za to, jak důkladně musíme věci promýšlet a být připraveni úplně na všechno.

*Učitelka Alena Kýrová vystudovala Pedagogickou fakultu v Brně, působí jako zástupkyně ředitele pro 1. stupeň ZŠ Úvoz v Brně. Vymyslela program skupinové výuky mimořádně nadaných na Úvoze IQÁČEK. V ní kooperují žáci nadaní (popřípadě nadprůměrní) s jedinci mimořádně nadanými. První skupina začala fungovat roku 2007. Žáci mají jiný způsob výuky – už od 1. třídy se učí argumentovat, hledat vlastní řešení, rozhodovat se, co budou dělat, učí se prezentacím, vytvářejí projekty. Učivo je zpravidla o jeden i více roků napřed oproti běžným třídám. Opakování je minimální, výuka má vysoké tempo. Její heslo je: Nebojme se „přiznat“ své nadané a buďme schopni je rozvíjet i v rámci základní školy.

Zdroj: 24. 06. 2019    Mladá fronta DNES    Strana 11    Rozhovor    Milada Prokopová

Náš tip: Registrujte se zdarma a získáte přístup k rozsáhlému a aktuálnímu přehledu příležitostí v oblasti práce a vzdělávání: nabídku volných míst, rekvalifikačních kurzů a zkoušek. Pokud chcete udržet krok s trendy na pracovním trhu, budete si potřebovat neustále doplňovat vzdělání ve svém oboru anebo případně svou profesi zcela změnit. S obojím vám může pomoci portál www.vzdelavaniaprace.cz.

Má školní vysvědčení vůbec smysl? Jak se měnilo v průběhu let a co měl Karel Čapek z pravopisu?
Je červen, a ještě než začnou prázdniny, všichni školou povinní si budou muset dojít pro vysvědčení. Letos ho dostane bezmála 950 tisíc žáků základních škol a téměř 400 tisíc středoškoláků. Převzetí této úřední listiny je už tradičně spojeno s emocemi všeho druhu – u někoho se strachem, vztekem nebo lítostí, u jiných s radostí a pocitem úlevy.

Slova versus číslice

O tom, zda má známkování vůbec smysl, se dnes vedou nekonečné diskuse. Shoda panuje pouze v tom ohledu, že nějaká forma objektivní zpětné vazby je potřebná. „Ať už je způsob hodnocení jakýkoli, je důležité, aby žákům byla pravidelně poskytována srozumitelná zpětná vazba, z níž lze pochopit, co jim jde, co jim nejde a co mají dělat pro to, aby se jejich znalosti či dovednosti v dané problematice zlepšily,“ říká náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys.

Co se týká konkrétně pololetního a konečného vysvědčení, ani tady není jasno. Má vůbec smysl ho vystavovat, nebo by stačilo hodnotit děti jen v průběhu školního roku? „Jsem přesvědčený, že smysl vysvědčení je minimální,“ myslí si dětský psycholog Václav Mertin a své tvrzení také zdůvodňuje: „Dětem poskytuje informaci o skutečnostech, které mohou poměrně málo ovlivnit, zejména ty menší. Navíc velmi pochybuji, že povzbuzuje jejich touhu po poznání.“ Na otázku, zda existence vysvědčení děti stresuje, odpovídá, že za jistých okolností jde o stres přiměřený, protože určité napětí není nevhodné, ale velmi často se jedná o stres zcela nefunkční. Otázkou tedy zůstává, jakou podobu by resumé školákova počínání mělo mít. Někteří rodiče upřednostňují vysvědčení se známkami, jež jsou pro ně jasnější a srozumitelnější zprávou o tom, jak se jejich potomek učí, jiní takovou formu považují za málo vypovídající, často demotivující, a navíc podporující v dětech vzájemné srovnávání. A jak se na vysvědčení slovy dívá psycholog? „Pro některé rodiče je to skutečně lepší varianta zpětné vazby. Ale její využitelnost pro dítě se odvíjí od toho, jak slovní hodnocení přijímají rodiče. Pro ty, kdo jsou zakotveni v tradici a o vzdělání svého syna nebo dcery příliš nepřemýšlejí, jsou známky jednodušší a přehlednější. Já osobně pokládám za mnohem vhodnější formativní průběžné hodnocení.“

To nabízí žákovi i učiteli nejen postupy, jak výkon zlepšit ještě v průběhu samotného učení, ale své nesporné plus má i v tom, že nesrovnává děti mezi sebou. Zaměřuje se totiž na dosahování výukových cílů každého z nich. Je sice pomalejší a pro učitele náročné, ale konkrétnější a pedagogicky daleko účelnější.

Známkovat je jednodušší

Slovní hodnocení klade nároky na obsahovou přesnost, a tak se mu někteří učitelé brání. Považují ho za příliš pracné a neefektivní. Psaní dlouhých slovních elaborátů dvakrát ročně pro celou třídu je pro ně téměř nezvládnutelné, zvlášť ve třídách s velkým počtem žáků. Známky se také na rozdíl od slovních posudků dají bez problémů statisticky zpracovávat, jsou rychle pochopitelné, a navíc mohou být čitelným ukazatelem žákova předchozího prospěchu v přihláškách na střední či vysoké školy. Současná legislativa ale umožňuje, aby učitel, který jinak píše slovní hodnocení, vystavil pro tyto potřeby vysvědčení se známkami. Rodiče zase nezřídka argumentují tím, že když si strastmi s klasickým vysvědčením prošli sami, nevidí důvod, aby to nezvládly i jejich děti. Psycholog Václav Mertin tenhle důvod ale neuznává: „Věřím, že hledáme prospěch dítěte, podporu jeho rozvoje, a ne že něco přežije. Dítě přežije spoustu nepříznivých okolností, a přesto se snažíme, aby je nebylo nucené zažívat. Pokud je nemůžeme ovlivnit, tak je to život, ale o způsobu hodnocení rozhodujeme pouze my.“
Odborníci tedy většinou považují za šťastnější formu hodnocení to slovní, ale v praxi se zatím převážná část českých škol kloní ke klasickému jedna až pět. Podle České školní inspekce (ČŠI) neznámkují vůbec jen něco málo přes dvě procenta ze zhruba 700 hodnocených základních škol. A také na středních školách je slovní hodnocení spíše výjimečné. Ze zhruba 300 středních škol, které ČŠI sledovala v loňském školním roce, používá výhradně slovní hodnocení jen 2,7 procenta. V posledních letech se ale podíl škol, které se známek vzdávají, postupně zvyšuje.

Protektorátní šestky

Školní vysvědčení ovšem nevypadalo vždycky tak, jak ho známe dnes. Historie jeho vzniku sahá až k prosinci roku 1774, kdy císařovna Marie Terezie vydala Všeobecný školní řád. Tato osvícenská panovnice, jak známo, zavedla povinnou školní docházku, a tak bylo třeba vytvořit i určitý systém, jak žáky hodnotit. Učitelé díky tomu mohli sledovat a porovnávat, jak studenti probíranou látku zvládají.
Kromě známek z prospěchu a chování se na vysvědčení klasifikovala také píle, aktivita ve škole, chování nebo docházka. Před více než sto lety mohl člověk z mravů dostat pět známek: chvalitebné (1), uspokojivé (2), zákonné (3), méně zákonné (4) a nezákonné (5). Píle se hodnotila jako vytrvalá (1), náležitá (2), dostatečná (3), nestálá (4) nebo nepatrná (5).
Oko tehdejších kantorů bylo ale daleko přísnější než dnes. Trojka byla brána jako známka odpovídající průměru třídy. Když žáci ovládali učivo dobře, měli trojku. Ti, co si vedli ještě o něco lépe, dostali dvojku a jen těch několik absolutně výborných výjimek se mohlo pochlubit jedničkou. Navíc byl kladen důraz na memorování
obsáhlých textových pasáží, což od studentů vyžadovalo značné sebezapření. Před rokem 1774 ale mělo hodnocení spíše podobu posudku, který žák při přechodu na vyšší stupeň vždy předal svému novému učiteli. Současný trend slovního hodnocení tak vlastně není ničím novým, ale jakýmsi
návratem do historie.
Původně se vysvědčení nevydávalo v pololetí a na konci školního roku, žáci ho dostávali až po ukončení celé školní docházky. V průběhu 19. a na začátku 20. století existovaly tři typy vysvědčení: propouštěcí, na odchodnou ze školy a frekventační. To první dostávali studenti, kteří prospěli v požadovaných vědomostech a
dosáhli věku povinné školní docházky. Vysvědčení na odchodnou si domů odnesli ti, kterým už bylo čtrnáct let, ale nedosáhli předepsaných znalostí. A frekventační patřilo žákům, kteří splnili vše potřebné a pokračovali v dalším studiu.
V letech nacistické okupace zavedlo protektorátní ministerstvo školství v českých zemích po německém vzoru šestistupňovou klasifikaci. (Nebylo to ale poprvé, kdy se u nás objevilo více než pětistupňové známkování.
Mezi lety 1866 až 1886 byli žáci gymnázií klasifikováni od jedničky do sedmičky.) Přinejmenším zvláštní bylo závazné doporučení, že vyznamenání smí dostat pouze jeden ze třídy a jedničku na vysvědčení mohou mít z každého předmětu nanejvýš dva žáci.

Současná česká stupnice od nejlepší „výborné“ po nejhorší „nedostatečnou“ je však ve světě spíše výjimkou. Stejný způsob známkování mají sice i na Slovensku a v Rakousku, ale například v Rusku, Portugalsku nebo Maďarsku je pořadí přesně opačné. Premianti nosí domů pětky. Šestistupňové hodnocení s nejlepší
jedničkou mají německé děti. A šest známek používají také učitelé v Bulharsku, Švýcarsku nebo v Polsku (tam ale těm nejlepším dávají šestku).

Ve většině států se pak používá desetistupňové známkování, kde nejlepší je desítka. Tento systém umožňující přesnější rozlišení úrovně znalostí najdeme například v Belgii, Finsku, Francii, Itálii nebo Španělsku.
Jen v anglicky mluvících zemích mají na vysvědčení písmena (naše jednička znamená A).

Beneš za čtyři, Zápotocký za jedna

O tom, že známky skutečně s budoucím úspěchem studenta často nesouvisí, svědčí i některá školní vysvědčení známých osobností. Například gymnaziální vysvědčení Edvarda Beneše, jehož kopii uchovává Národní pedagogické muzeum a knihovna Jana Amose Komenského v Praze, prozrazuje, že pozdější prezident měl z latiny čtyřku. Budoucího spisovatele a absolventa filozofické fakulty Karla Čapka, který jako kluk navštěvoval obecnou školu v Úpici, zase ohodnotili trojkou z psaní a pravopisu.

Matematik František Běloun, podle jehož sbírky příkladů se učily tisíce dětí, vyfasoval na reálce v Pardubicích z matematiky trojku a spisovatel Bohumil Hrabal propadal z většiny předmětů. Zato Antonín Zápotocký, vyučený kameník a komunistický prezident, se v obecné škole pyšnil samými jedničkami.
Matematik František Běloun, podle jehož sbírky příkladů se učily tisíce dětí, vyfasoval na reálce v Pardubicích z matematiky trojku

Zdroj: 18. 06. 2019    Lidové noviny     Strana 14     Akademie     PETRA SMÍTALOVÁ

Náš tip: Registrujte se zdarma a získáte přístup k rozsáhlému a aktuálnímu přehledu příležitostí v oblasti práce a vzdělávání: nabídku volných míst, rekvalifikačních kurzů a zkoušek. Pokud chcete udržet krok s trendy na pracovním trhu, budete si potřebovat neustále doplňovat vzdělání ve svém oboru anebo případně svou profesi zcela změnit. S obojím vám může pomoci portál www.vzdelavaniaprace.cz.