Nejenom mladí lidé tápou a hledají „ideální“ pracovní uplatnění. S nynější pracovním místem není spokojeno zhruba čtyřicet procent zaměstnanců. Nová doba však přinesla i nové možnosti, jak najít uplatnění dle vůle a schopností. Na pracovním trhu totiž působí rádci v oblasti personalistiky, kteří zájemcům pomáhají v lepší orientaci.

KARIÉRA V POHYBU

„Dnes už není výjimkou, že během pracovního života lidé nemění jen zaměstnavatele, ale často i celou profesi. Z horníka se stane řemeslník, z technika programátor, z inženýra restaurátor nábytku. To jsou konkrétní příklady z reálné praxe,“ říká kariérní poradkyně projektu „Tvoje šance“ Petra Drahoňovská, za nímž stojí společnost Samsung.
Tato personální poradkyně nyní pomáhá v rámci zmíněného projektu dvanácti českým a slovenským dětem pocházejícím z komplikovaných rodinných poměrů najít v životě správný směr a naplnit vlastní profesní představy.
„Střední škola je dobrý odrazový můstek, ale není to nic, co by definitivně určilo pracovní kariéru člověka
do té míry, že by pak už s ní v budoucnosti nešlo hnout. Čím jsme dále od ukončení školy, tím více slábne význam studovaného oboru,“ uvádí dále Petra Drahoňovská. Podle ní je pochopení nových vývojových trendů a změn na pracovním trhu (spolu se schopností tyto změny zvládat) v nynějších podmínkách mimořádně ceněnou vlastností u každého uchazeče o práci.

NA PRAHU DOSPĚLOSTI

Otázky typu „Kdo jsem?“, „Jaký mám potenciál?“, „Jaké si vybrat povolání?“ nebo „Jak se na pracovním trhu co nejlépe prodat a nalézt ideální práci?“ tíží mladé lidi na prahu dospělosti více, než dávají znát. Pomoc najdou například u specializovaných poradců už na základních a středních školách, ale také třeba v personálních
agenturách nebo na úřadech práce, kde je kariérní poradenství zdarma i pro lidi, kteří práci sice momentálně mají, ale v budoucnu by místo rádi změnili.
„Školní poradce nejlépe poradí s návazným studiem nebo například s tím, jak si jako dospělý mohu školu dodatečně dodělat. Na úřadech práce zase člověka nejlépe zorientují v možnosti získat různé rekvalifikace, zatímco v personálních agenturách získají zájemci cenné informace o problematice náboru do podniků,“ tvrdí Petra Drahoňovská.

S pracovním poradenstvím pomohou často i psychologové, s nimiž lze probírat témata týkající se profesních a životních cílů, hodnot, seberealizace a podobně.

JAK LÉPE POZNAT SÁM SEBE? Znát odpověď na tuto otázku pomáhá i při výběru vhodného povolání.

Zdroj:11. 05. 2019    Blanenský deník    Strana 79    Příloha – deník extra – realitní rádce   Martin Mokran

Náš tip: Registrujte se zdarma a získáte přístup k rozsáhlému a aktuálnímu přehledu příležitostí v oblasti práce a vzdělávání: nabídku volných míst, rekvalifikačních kurzů a zkoušek. Pokud chcete udržet krok s trendy na pracovním trhu, budete si potřebovat neustále doplňovat vzdělání ve svém oboru anebo případně svou profesi zcela změnit. S obojím vám může pomoci portál www.vzdelavaniaprace.cz.

Nemusí být zrovna jedničkáři. Jsou to třeba do sebe zahloubané děti nebo „zlobivci“ s žákovskou přetékající poznámkami. Běžná výuka jim nemá co dát, protože jsou dál. Přesto je učitelé nevidí jako intelektově nadané, protože nenaplňují jejich představy o úspěšných žácích. Nadaných dětí jsou na Chomutovsku stovky, těch objevených a vědomě podporovaných je ale jen zlomek.

Podle Qiida, nadačního fondu a patrona nadaných žáků, nejsou tyto děti aktivně vyhledávané. „Učitelé si myslí, že nadané jsou ty, které zapáleně pracují, pečlivě vypracovávají úkoly a vítězí v soutěžích. Ano, jsou i takové. Pak jsou tu ale děti, jejichž nadání není tak snadno rozpoznatelné, ať už kvůli poruše učení nebo protože pocházejí z prostředí, ve kterém se nadání nepředpokládá,“ upozornila zakladatelka a předsedkyně správní rady nadačního fondu Miriam Janyšková. Problém je v tom, že pokud není nadání dětí rozpoznané, školy s jejich potenciálem nepracují správně, a společnost tak o mnoho přichází. Vede to i k černým scénářům. „Tyto děti nezažívají naplnění. Mívají deprese a mohou být agresivní, v nejhorším případě se mohou pokusit i o sebevraždu,“ varovala Janyšková.

Rodiče některých nadaných dětí ale narážejí i na neochotu i ve školách. Ještě před nástupem do první třídy se syn Věry K. z Chomutova naučil sám od sebe sčítat a odčítat dvoumístná čísla do stovky, místy i násobil. Do poradny s ním nešla, čekala, že ho škola bude přiměřeně rozvíjet. „Učitelka ale bazírovala na učivu, které probírala celá třída. Syn se v hodinách nudil, ztratil o školu zájem a byl samá poznámka, protože vyrušoval,“ popsala. „Když jsme pro něj žádali o složitější úkoly, ocitli jsme se na černé listině jako potížisté,“ posteskla si. Situace se podle ní zlepšila až s nástupem na druhý stupeň. Intelekt dětí prověřují pedagogicko-psychologické poradny a centra nadání na žádost rodičů. Na Chomutovsku je celkem 7399 dětí od šesti do patnácti let. V populaci je 10 až 12 procent nadprůměrně nadaných s IQ od 115 do 129, z čehož plyne, že je v okrese až 880 takových žáků. Diagnostikovaných je ale jen 56. Mimořádně nadaných s IQ 130 a výše jsou dvě tři procenta, což v okrese odpovídá až 220 dětem. „Objevených“ jich ale bylo jen 14. Podobná čísla zaznívají i z celého Ústeckého kraje.
Krajský úřad ví o 772 nadprůměrně nadaných dětech a 79 výjimečně nadaných, ačkoli jich jsou ve skutečnosti tisíce. Kraj má přes 73 tisíc žáků nepočítaje speciální třídy.

Speciální pomůcky

Díky novele školského zákona z roku 2016 se otevřel prostor pro systémovou podporu nadaných žáků. Poradny jim mohou přiznávat speciální pomůcky ze státních peněz. Například alternativní učebnice, výukový software, elektronické a technické stavebnice, soupravy na přírodopisné pokusy či možnost návštěvy knihoven s online přístupy k odborným databázím. Zvlášť cenné je, když děti vede mentor s odpovídajícím vzděláním. Pedagogický asistent na to nestačí a leckdy ani učitel. I na mentory by školy mohly získat státní peníze, potíž je, že je poradny v rámci podpůrných opatření nenavrhují, a školy proto o tuto možnost přicházejí.

Drahé opatření

„Na počátku inkluze bylo možné pro nadané pedagogickou intervenci doporučovat,“ uvedla Tereza Beníšková, psycholožka z kadaňské pedagogicko-psychologické poradny. „Bohužel inkluze je pravděpodobně mnohem dražší, než se původně očekávalo, a tak došlo k přehodnocení opatření. Podle pokynu z Národního ústavu pro vzdělávání v Praze už není možné doporučovat pedagogickou intervenci ‚jen‘ na nadání,“ doplnila.

Školy, které mají zájem nadání svých žáků koncepčně rozvíjet, ale mohou vyslat své učitele na Akademii Qiida, která nabízí soubor seminářů. Radit se mohou také se Základní školou Krátká v Klášterci nad Ohří, kde mají vlastní centrum nadání a nadaným dětem umožňují souběžnou náročnější výuku. Je to díky finanční podpoře sponzora.

Zdroj: 10. 05. 2019   Chomutovský deník   Strana 1   Titulní strana   Miroslava Šebestová

Náš tip: Registrujte se zdarma a získáte přístup k rozsáhlému a aktuálnímu přehledu příležitostí v oblasti práce a vzdělávání: nabídku volných míst, rekvalifikačních kurzů a zkoušek. Pokud chcete udržet krok s trendy na pracovním trhu, budete si potřebovat neustále doplňovat vzdělání ve svém oboru anebo případně svou profesi zcela změnit. S obojím vám může pomoci portál www.vzdelavaniaprace.cz.

Dynamický rozvoj moderních technologií staví před budoucí produktivní členy společnosti výzvy, které jsou odlišné od 20. století. Neumíme sice definovat, jaké pracovní pozice budou v budoucnosti potřeba, umíme však definovat, co musí umět budoucí zaměstnanci, živnostníci a podnikatelé, aby se ve společnosti uplatnili. Cílem vzdělávání vždy musí být žák a student. Je třeba rozvíjet komplexně jeho osobnost, a to rovnoměrně v těchto oblastech: znalosti (vím), dovednosti (umím znalosti použít), postoje (chci se vzdělávat, pracovat, podnikat) a schopnosti (když vím, umím a chci, abych dokázal realizovat konkrétní projekty a záměry). Proto je klíčové v žácích a studentech podporovat jejich vnitřní motivaci.

Obsah vzdělávání musí být odvozen od této teze, a to včetně ověřování znalostí, dovedností, postojů a schopností. Tomu se musí uzpůsobit přijímací zkoušky na střední školy, maturitní zkoušky i přijímací zkoušky na vysoké školy. S tím souvisí i nutná redukce obsahu a celková revize rámcových vzdělávacích programů na středních a základních školách, ale i výukových programů na školách vysokých. Při přechodech na vyšší stupeň vzdělávání musí být dán větší akcent na prověřování studijních schopností daného jedince, na dlouhodobou práci s ním za pomoci kariérových poradců, a s tím je nutné intenzivně začít již na základních
školách. Je nutné respektovat vyšší míru propojování formálního a neformálního vzdělávání, systematicky podporovat žáky a studenty s nižší mírou schopností, ale též žáky a studenty s vyšší mírou nadání. Systémovými opatřeními umožnit rozvíjení talentu všech žáků a studentů bez ohledu na jejich sociálně-ekonomické zázemí.

Je nutné jasně formulovat míru základních potřebných gramotností, kterých každý žák či student musí dosáhnout při přechodu do dalšího stupně vzdělávání. K těmto základním gramotnostem získá žák a student další znalosti a dovednosti, vyplývající z míry jeho nadání, zájmu, profilace jím navštěvované vzdělávací instituce, ale též díky neformálnímu vzdělávání a samostudiu. Bezpodmínečná potřeba celoživotního vzdělávání zvýrazňuje nutnost umět se učit, což je rozdílný pojem od našprtání se na písemku či zkoušení, na konkrétní znalostní test. Je třeba tuto schopnost rozvíjet a podporovat. Dříve bylo klíčové umět najít potřebné informace, nyní roste důležitost se ve velkém množství informací orientovat. S tím souvisí pojmy jako kritické myšlení, digitální a mediální gramotnost, ale i vytváření společenských postojů, které zvýrazní schopnost žáka a studenta odolávat svodům konspiračních teorií, jednoduchých řešení a různých společensky nebezpečných ideologií.

Radko Sáblík, ředitel střední průmyslové školy

Zdroj:10. 05. 2019    Mladá fronta DNES    Strana 13    Názory

Náš tip: Registrujte se zdarma a získáte přístup k rozsáhlému a aktuálnímu přehledu příležitostí v oblasti práce a vzdělávání: nabídku volných míst, rekvalifikačních kurzů a zkoušek. Pokud chcete udržet krok s trendy na pracovním trhu, budete si potřebovat neustále doplňovat vzdělání ve svém oboru anebo případně svou profesi zcela změnit. S obojím vám může pomoci portál www.vzdelavaniaprace.cz.

Umět vyjít s penězi se může zdát jednoduché, ale zas taková samozřejmost to není. Učit bychom to měli už ty nejmenší, aby si nemysleli, že jsou všechny věci n světě zadarmo.

Kup mi to! Proč mi to nekoupíš? A následuje urážlivá grimasa, zákeřnější děti zvolí rovnou vyděračský pláč. Ten funguje. Rodič je obměkčen a koupí, co ratolest žádá. Na chvíli je pokoj. Pokud se tyto scénky opakují, dítě si časem začne myslet, že dostane zadarmo vše, na co si vzpomene. Je dobré být zásadový a neustupovat. A ještě lepší je dítěti dát nějaké peníze a učit je s nimi hospodařit.

Gramotnost, která se ve škole neučí

Jak hospodařit s penězi se ještě na školách neučí, i když finanční gramotnost je pro dnešního člověka nesmírně důležitá. Svědčí o tom jedinci, kteří ji nezvládli a prohání je děsivá spirála půjček. Většinou si za to mohou sami – prostě si dovolili koupit věci, na které nemají, chtěli mít něco hned a bez ušetření. To vše a mnohem víc znamená, že by si člověk měl umět říct, co je důležité a co ne, co mít musím a co nepotřebuji. Tedy jistá disciplína, vůle a schopnost si určit priority. Odborníci říkají, že základy finanční gramotnosti by měli ovládat děti ještě před vstupem do základní školy. Možná namítnete, že takové děcko ještě neumí počítat. To je jistě pravda, většina počítat neumí, ale ráda si s mincemi hraje. A je pak jednoduché je naučit, že právě za tuto desetikorunu si může koupit něco sladkého.

Finanční pohádky

Žádné dítě nebude zvědavé na vaše znalosti ekonomické a bankovní. Jsou ale i jiné formy, jak mu přiblížit peníze a hospodaření s nimi. Můžete vyprávět, jak se peníze tisknou, co jsou na nich za symboly a lidé. Nebo můžete přiblížit, proč se neplatí jen penězi, ale třeba bankovním převodem, nebo kartou a vzít přitom taky provoz bankomatu. U toho je asi taky dobré vysvětlit, jak se na kartě naše peníze ocitnou, jak je tam banka “uloží“ a jak se stane, že vůbec nějaké peníze v bance máme. Pak jsme jen kousek od faktu, že musíme pracovat a vydělávat a za to nám zaměstnavatel, klient nebo obchodní partner zaplatí. Jinými slovy – abychom si za tyto peníze mohli něco koupit, musíme odvést nějakou činnost. Nic není zadarmo.

Pak už můžeme koupit pokladničku a ukládat dítěti drobné částky na nákup malých hraček nebo drobných sladkostí. Velmi rychle pochopí, že týdenní kapesné pojmou třeba dvě zmrzliny, nebo nejmenší plyšový méďa. Dítě rychle pochopí, že stačí jedna zmrzlina, aby v pokladničce ještě něco zbylo.

Pozor na podnikavce

U malých dětí bychom měli trochu jejich nákupy řídit, ale ty větší by si měly vše osahat a udělat i chybu. Vám je jasné, že nákup nějaké hlouposti je nesmysl, ale dítě tuhle zkušenost nemá. Je lepší, když si koupí hloupost za padesát korun, než když se o deset let později zadluží v řádu statisíců. Hloupý nákup si bude dobře pamatovat a příště si dá pozor. Špatně investované peníze samozřejmě nesmíte nahradit, pak by tato “finanční lekce“ ztratila smysl.

S věkem by mělo růst kapesné. Zkuste vyzvědět, kolik dostávají spolužáci ve třídě a zvolte zlatý průměr. A pokud je váš potomek podnikavý, zpozorněte, když mu kapesné nechybí. Může to být i proto, že si vydělává třeba ve škole samo – píše pro méně nadané za honorář slohovky nebo prodává na chodbě v bufetu nedostupné cukrovinky. Činnost spojenou s kriminalitou snad nevyvíjí, ale v případě nezájmu o vaše peníze buďte pozorní.

Hned to nepůjde

Asi nejdůležitější je děti naučit, že všechno nemohou mít hned. Sami byste neměli kupovat zbytečnosti a pokud zaslechnete reklamy, ve kterých se tvrdí, že něco dostanete bez čekání, měli byste je negovat. Zdůrazněte, že taky spoříte, třeba na nové auto, a kdybyste si ho koupili hned, nemohli byste mít jiné věci, které máte rádi. Při té příležitosti můžete probrat půjčování peněz. A když mu nabídnete, že mu půjčíte na autodráhu třeba tisíc korun, budete pak chtít vrátit třináct set. Dítě si uvědomí, že když bude něco mít hned, bude ho to stát víc.

O kapesném jsme se zmínili, ale dítě můžete odměňovat i za další mimořádné výkony a činnosti. Potomek by měl mít taky jasný cíl spoření.

Zdroj: 09. 05. 2019   Finance.cz    Strana 0

Náš tip: Registrujte se zdarma a získáte přístup k rozsáhlému a aktuálnímu přehledu příležitostí v oblasti práce a vzdělávání: nabídku volných míst, rekvalifikačních kurzů a zkoušek. Pokud chcete udržet krok s trendy na pracovním trhu, budete si potřebovat neustále doplňovat vzdělání ve svém oboru anebo případně svou profesi zcela změnit. S obojím vám může pomoci portál www.vzdelavaniaprace.cz.

Děkan Fakulty elektrotechnické ČVUT PAVEL RIPKA tvrdí, že jednou z příčin aktuálního nedostatku studentek na technických oborech je nízký počet ženských vyučujících.

Podíl žen na Fakultě elektrotechnické pražského ČVUT je něco málo přes desetinu. Děkan fakulty Pavel Ripka tvrdí, že se to škola snaží změnit, je to ale práce velice zdlouhavá. Kromě nedostatku zájemkyň o studium elektrotechniky v Česku v současnosti dochází také k častým odchodům absolventek z oboru. Děkan spatřuje východisko v lepší propagaci oboru i možnostech následného uplatnění zájemkyň. Velkou roli hrají už základní a střední školy. Ty by podle Ripky měly u žáků a zejména žákyň udržet nadšení pro techniku, které mizí nejčastěji v období nastupující puberty.

* HN: Mají podle vás dívky rozdílné předpoklady ke studiu elektrotechniky než chlapci?

Co se týká úspěšnosti u přijímacích zkoušek nebo poté ve studiu, rozdíl mezi muži a ženami neexistuje. Konkrétně na Fakultě elektrotechnické je ale mezi zájemci o studium jen patnáct procent žen. Velký problém je také v tom, že jen málo dívek zůstane po ukončení studia na škole, kde by dále působily jako vyučující. Mezi
našimi kolegy je žen opravdu hodně málo. Vidím to i jako jednu z příčin toho, proč máme málo studentek. Je to jednoduše naše slabina.

* HN: Která odvětví studentky nejvíce zajímají?

Tradičně jde o stavební, jadernou či dopravní fakultu a také architekturu. To samé platí o biomedicínském inženýrství, kde dívky tvoří skoro polovinu studentů. Problémy naopak nastávají na strojírenství či na elektrofakultě. U nás jsme se pokoušeli získat zájem zejména studentek z gymnázií, neboť právě lidé z tohoto typu škol jsou u nás dlouhodobě velice úspěšní. Zabodovali jsme ale jenom trochu. Kdybych mluvil optimisticky, tak bych řekl, že jsme za poslední dobu podíl studentek zvýšili o polovinu. V praxi je to ale narůst celkového průměru z deseti na zmíněných patnáct procent. Ano, máme sice studijní programy typu lékařské techniky nebo bioinformatiky, kde je 40 procent žen. Ale pak tu jsou takové, kde je podíl výrazně nižší.

* HN: Odkud problém pochází?

Když ČVUT pořádá akce pro školy, tak mezi příchozími dětmi je třeba polovina dívek. Zdá se, že se ale zájem o techniku vytrácí někde mezi koncem základní a začátkem střední školy. Je to zčásti způsobem výuky informatiky nebo fyziky na těchto školách. Učitelé v humanitních a přírodovědných předmětech dokážou zjevně zapálit zájem lépe než v těch technických. Určitě to ale není vina jen samotných institucí. I my musíme pořád hledat recepty, jak to změnit.

* HN: Když za to nemohou školy, tak kde je chyba?

Určitě svoji roli hrají stereotypy, které o ženách ve společnosti převládají. To, že chlapečci dostávají k narozeninám šroubovák nebo páječku a holčičky kočárek, je v pořádku. Problém je spíše v tom, že třeba mediální obraz inženýra je pořád vykreslován jen v mužské podobě. Pohnout se s tím dá, ale jen málo. Snažíme se do
změny zapojit i naše studentky, aby ukazovaly svým potenciálním budoucím kolegyním ze středních škol, že studium pro ně může být zajímavé a že například práce inženýra nemusí být jen v továrně. A že profese nabízí možnost dělat i něco pro lidstvo a vylepšovat kvalitu života. Proto zastávám názor, že je to celé stále záležitost propagace.

* HN: Není to tak, že se studentky na technické obory nehlásí prostě jen kvůli tomu, že je nezajímají?

U nás je svět techniky dominantně mužský a vůči studentkám a ženám obecně stále existuje podezřívavost. Jsou zajisté výjimky, ale do tohoto převážně pánského odvětví to chce skutečně průraznou náturu.
Jednoho dne se to musí změnit. Cítíme, že v ženské populaci jsou velké talenty, které nám utíkají. Během různých návštěv škol v regionech mi došlo, že propagace zejména na gymnáziích, kde ČVUT třeba neznají tolik jako na středních průmyslových školách, má svůj smysl. Osvědčilo se nám na taková setkání brát majitele nebo ředitele místních podniků. Spousta studentů nechce odejít do Prahy. Někteří se tam sice odstěhují, ale poté se často vrátí zpátky. A bohužel dochází k tomu, že studentky jdou studovat obor, ve kterém pak ve svém regionu nenajdou uplatnění. Zdá se mi, že funguje, když mladým lidem tohle vysvětlí právě někdo z místních.

* HN: Jak se dá situace s nedostatkem žen zlepšit?

Ukazovat, že na škole jsou témata, která mohou ženy zajímat. Souvisí s tím právě i otázka nedostatku učitelek. Má-li studentka či mladá profesionálka vzor v úspěšných ženách ze svého oboru, tak je to daleko užitečnější, než když se někde budou zavádět kvóty či administrativní opatření. Stejně tak je potřebné mít na
paměti téma rodičovství, byť se netýká jen žen. Kromě vybudování zázemí či herny pro děti ve škole je podle mého názoru třeba ukázat, že je to vítaná „aktivita“ a že i v období mateřské je možné v instituci působit například na zkrácený úvazek. Dost často se stává, že studentka či začínající profesionálka je velmi úspěšná a nadějná. Pak přijde mateřství, ona zůstane několik let doma a ve výzkumu jí, řekněme, ujede vlak. I když se pak vrátí, často je to třeba jen na administrativní pozici.

* HN: Má rodičovství v technickém odvětví větší vliv na odchod z oboru než v jiných profesích?

Je tomu tak. Proto je důležité zejména s mladými pracovnicemi udržovat kontakt, i když se starají o dítě. Vědeckou kariéru přece kvůli tomu nemusí přerušit. Problém je, že některé disciplíny jsou experimentálně náročné a nedají se dělat na dálku. Lépe to jde skloubit třeba v IT. Ve fyzice nebo v elektrotechnických oborech je to už horší. Ale vždy lze najít způsoby, jak zvolit vhodné téma, aby dotyčná mohla zůstat součástí kolektivu, případně projektu, a aby tak pro ni návrat po mateřské byl snazší či vůbec možný.

* HN: Potýkají se absolventky s problémy při přechodu do praxe?

Myslím si, že zejména v tradičním prostředí se pánové stále chovají vůči svým kolegyním podezřívavě. A aby se některá z nich prosadila, musí být mnohem lepší než muž na stejné pozici. Na druhé straně jsou průrazné ženy, kterým tato výzva vyhovuje, přijmou ji a jsou v tom dobré. Mnohé si naopak řeknou, že jim to za to nestojí, a technickou profesi opustí.

* HN: Kam se celý tento trend posunul za poslední roky?

Zájem celkově roste, ale opravdu hodně mírně. Do techniky stále více pronikají informační technologie, a jelikož ve světě IT byl podíl žen vždy větší, tak to má na vývoj pozitivní vliv. V zemích, jako je Španělsko nebo Finsko, je zastoupení žen daleko větší. Ve středoevropském pásu ale zůstává stereotypní inženýrský model, který je mužský. To je pozůstatek z minulého režimu.

* HN: Rozdělujete stále profese na ženské a mužské?

Nemohu se označit za skalního zastánce rovnostářství, protože si stojím za názorem, že mezi pohlavími rozdíly stále jsou. Ale mnohé z typicky ženských vlastností mohou být v našich odvětvích velmi prospěšné.

Pavel Ripka (59) – Děkanem na FEL ČVUT je od roku 2011. Po studiích na stejné fakultě, která úspěšně dokončil v roce 1984, působil na univerzitách v Dánsku, Irsku či Singapuru. V odborné činnosti se věnuje magnetickým senzorům.

Zdroj: 06. 05. 2019   Hospodářské noviny   Strana 15   Lidé    Kristýna Moučková

Náš tip: Registrujte se zdarma a získáte přístup k rozsáhlému a aktuálnímu přehledu příležitostí v oblasti práce a vzdělávání: nabídku volných míst, rekvalifikačních kurzů a zkoušek. Pokud chcete udržet krok s trendy na pracovním trhu, budete si potřebovat neustále doplňovat vzdělání ve svém oboru anebo případně svou profesi zcela změnit. S obojím vám může pomoci portál www.vzdelavaniaprace.cz.