Když třeťák umí vyložit teorii relativity

ALENA KÝROVÁ – „Jsou to hodně silné osobnosti, ale sebevětší génius se neuplatní, když neumí naslouchat druhým,“ říká učitelka, která se věnuje mimořádně nadaným dětem.

Zhruba před deseti roky chtěla pomoci chlapci, který stál pro svoje výjimečné nadání mimo kolektiv. Vymyslela systém skupin, ve kterých se děti s vysokým IQ a mimořádnými schopnostmi mohou rozvíjet. Systém zakořenil a za jedenáct let jím prošly desítky dětí. Je jiný než v běžných třídách, kde se výuka řídí podle slabších žáků. „Tady udává tempo čelo pelotonu a přizpůsobit se musí ostatní,“ říká učitelka prvního stupně brněnské Základní školy na Úvoze Alena Kýrová.

* Kdo se může dostat do skupiny? Je například určené nějaké IQ?

Neznáme IQ žáků, i když i těmito testy procházejí. Aby se dostal k nám do skupiny, musí mít doporučení odborníků pedagogicko-psychologické poradny a splňovat předpoklady pro práci ve skupině. V ní však nejsou jen mimořádně nadané děti. Jsou namixované s nadanými bystrými žáky. To jsou totiž tmeliči kolektivu a drží ty nadané v realitě. Někdy je však pro ně těžké tempu stačit.

* Jak se pozná rozdíl mezi mimořádně nadaným a bystrým dítětem?

Většinou si rodiče myslí, že když dítě na všechno odpoví správně, stále se hlásí, všechno má v pořádku a umí používat perfektně svoje dovednosti, je nadané. Je to jinak. Mimořádně nadané děti tím, že jim mozek funguje trochu jinak, můžou mít dokonce ve škole problémy. Mají rozběhané myšlenky a nejsou schopné soustředit se v požadovanou dobu na danou věc. Takže skupiny jsou hodně o tom, abychom tyto děti naučili se svým nadáním pracovat a aby zrychlily v oblasti, ve kterých jsou handicapované. Jsou totiž z devadesáti procent perfekcionisté. Pokud není práce stoprocentní, neodevzdají ji jen proto, že vypršel časový limit.

* Jaké ještě mohou mít problémy?

Často mají nějaké formy dysfunkcí nebo poruchy autistické. Pokud nejsou silné, dají se zvládnout. Mají i emoční potíže. Přemýšlejí nad věcmi, které jejich vrstevníky nenapadnou, jako jsou ekologické katastrofy, války a globální oteplování, a to dokonce tak intenzivně, že to může vést i k depresím. Řada z nich musí navštěvovat psychiatry a psychology, aby je naučili, že nemohou zachránit svět a všechny ptáky polité naftou. Ale přesto to v nich je.

* Jak se projevuje mimořádně nadané dítě? Naučí se třeba číst a psát už ve třech letech?

Není to pravidlo. Záleží na tom, jaký typ dítěte to je. Mohou mít extrémně vyvinuté tvůrčí myšlení a představivost, jiné zase logiku. U kreativce je typické, že najde řešení úlohy úplně z jiné strany a je správně. Logik se na základě analogií, analýz a syntéz dobere výsledku velmi rychle. Vyučující v běžné třídě, zvyklý na jeden postup, může řešení odmítnout. A když žák nenapíše postup řešení, protože mu to připadá triviální, dostane se do podezření, že výsledek opsal. Ve skupince, kde je maximálně 15 dětí, navrhne třeba pět dětí svůj postup a zbytek se k němu vyjadřuje. Jednotlivci se naučí dívat na problémy pohledem jiného, uznají, že řešení je lepší, a jsou ochotni je přijmout.

* Učíte na prvním stupni. Překvapují vás svými řešeními?

Dnes a denně. Nejvíc asi v matematice. V českém jazyce se zase stává, že jakmile vyvodíme nějaké pravidlo, mají řadu argumentů, kde to neplatí. A další věc, která je pro ně typická: když se stanoví nějaké pravidlo, na kterém se všichni domluví, striktně dbají, aby se dodržovalo, což se v běžných třídách může jevit jako donášení. A platí to nejen pro děti, ale i pro dospělé. Takže pokud paní učitelka něco slíbí a neudělá to, musí vysvětlit, proč.

* Jak dlouho pracujete s těmito dětmi?

Už víc než deset let. Tehdy jsem měla ve třídě chlapečka, který neustále všechny obtěžoval včetně kuchařek v jídelně, nosil jim kvízy, informoval je o počasí a všechny a všude z něčeho zkoušel, ale v kolektivu byl úplný outsider. Jeho spolužáci probírali, co budou mít k svačině nebo jakou mají figurku do lega, on řešil černé díry. Zajímala ho například astronomie nebo zánik dinosaurů. A protože neměl partnery mezi dětmi, zaměřil se na dospělé.

* Proto ty kuchařky.

A to byl původ toho, proč vznikla první skupinka. I když je každý nadaný na něco jiného – někoho zajímají železnice, někdo je nadšený pro přírodu, jiného fascinují čísla, další vymýšlí epigramy, vzájemně si naslouchají, jsou schopní se o tom bavit a stanou se z nich kamarádi. V klasické třídě jsou ale sami. A pak si je třeba vybere nějaký silný jedinec, začne je šikanovat a oni se neumějí bránit, protože jeho pohnutky nechápou.

* Kolik dětí prošlo skupinami?

Desítky. První skupinu jsme vytipovali už u zápisu pro školní rok 2007 až 2008. To bylo asi osm dětí. Dva roky jsme to dělali trochu samizdatově, a pak jsem sepsala projekt a šlo za námi přes milion korun. A tam už jsme museli stanovit kritéria. Z grantu jsme vybavili skupinu pomůckami, například počítači nebo knihovnou s encyklopediemi. Výuku jsme rozšířili i na druhém stupni a už se k tomu přidaly tablety. Abychom zjistili, zda má výuka nějaké výsledky, chodí v páté třídě ke zkouškám na víceletá gymnázia.

* A dostávají se?

Až na výjimky ano. Letos na ně jde celá skupina. Ale ne vždycky chtějí odejít. Pokud trvají na tom, že chtějí být spolu, máme výuku protaženou i na druhý stupeň, ale tam už to vypadá jinak. Děti už nejsou jako nasávací houbičky a chtějí jít více do hloubky.

* Mají rodiče o skupiny zájem?

Obrovský a stále stoupá. Nabíráme 15 a hlásí se kolem padesáti. Proto striktně trváme na diagnostice mimořádně nadaného dítěte.

* Proč je to tak důležité? Berete přece i bystré děti?

Potřebujeme vědět, jaké mají volní vlastnosti, nakolik jsou schopné pracovat a jakou mají krátkodobou a dlouhodobou paměť. Jádro práce není v tom, že se dětem něco předloží, pak se to procvičuje, zkontroluje, jak mají znalosti zafixované, a pak se jede dál. Tady je fáze procvičování a opakování velice krátká, protože nadané děti nesnášejí rutinu. Pokud dlouhodobá paměť není kvalitní, musí nastoupit rodiče a domácí úkoly.

* Jak konkrétně funguje výuka?

Systém je obrácený než v běžné třídě. Dělali jsme třeba koncovky podstatných jmen ve třetí třídě. Napíšu na tabuli jednoduché věty – Ptáci seděli. Ženy plely. Auta jela. A ptám se, proč tam je která koncovka. A děti dávají návrhy. I když jsou třeba názory mimo, snažím se zargumentovat, proč by to nefungovalo, a žáci se snaží hledat jiné varianty. Zpravidla na to rychle přijdou.

* A co členění hodin?

Stejné jako v jiných třídách, hodina má 45 minut. Českého jazyka je méně a místo něj mají předmět vědouka. Seznamují se s obory pro druhý stupeň a hrozně je to baví. V první a druhé třídě děláme spíš různé pokusy z vědy a techniky a objevujeme zákonitosti jevů. Ve vyšších třídách prvního stupně už děti samy provádějí například elektrolýzu vody, jsou schopné sestavit jednoduché stroje nebo připravovat pokusy z chemie, fyziky a mechaniky. V přírodovědě například pitvaly vepřové srdce a ledviny, takže umějí pracovat s mikroskopem.

* Je náročné přešaltovat z klasického způsobu výuky?

Je to jiné. A nemůže to dělat každý, i když je v běžné třídě vynikající kantor. Nemůže k dětem přistupovat stylem: já to do vás dostanu, ať chcete, nebo nechcete, ale musí být spíše partner a dát prostor pro diskusi. Zároveň musí být tvořivý a schopný během hodiny reagovat na okamžitou situaci. Začneme například vyjmenovanými slovy a po pěti minutách se diskuse stočí k nějakému tankeru, který se vylil u pobřeží.

* Co s tím děláte?

Nic. Nechám to plynout. Pro ně je momentálně tanker důležitější než vyjmenovaná slova, která se přečtou a naučí samy. Musí si vyřešit, proč se to stalo, kdo rybám a ptákům pomůže, případně vymyslet opatření, aby se to neopakovalo. Takže plánování a strukturovaná hodina někdy vyjde, ale dost často ne. Hodně musíme například řešit sociální vztahy ve třídě.

* Mají mezi sebou problémy?

Jsou to hodně silné osobnosti a chtějí se prosadit, ale sebevětší génius se neuplatní, když neumí naslouchat druhým a pracovat v týmu. Obvyklé je i to, že se nespokojí se základní informací a chtějí další. Takže jsme se například v matematice od jednoduchého násobení dostali k mocnině a k odmocnině a faktoriálům. Stalo se, že třeťák měl referát o teorii relativity a zrovna přišla inspekce. Po hodině mi inspektorka řekla: Konečně jsem pochopila teorii relativity, a to díky vašemu třeťákovi.

* A stalo se, že jste nevěděla?

Samozřejmě, ale pak je potřeba přiznat to. Říct: to už je moc odborné, já se na to musím podívat. Nebo ještě lépe: nechtěl by to někdo nastudovat a pak všem poreferovat? A přihlásí se deset žáků. Nejhorší je, když kantor, aby si nezadal, začne něco plácat. Ty děti ho uvaří, protože mnohdy mají ve svém oboru znalosti na úrovni vysokoškoláka.

* Jak vnímají skupinky mimořádně nadaných žáci z běžných tříd? Nekoukají na ně jako na náfuky?

Zpočátku jim záviděli lepší vybavení, například počítače, ale velice rychle závist skončila, když se z nějakého důvodu žák z běžné třídy dostal na výuku do skupiny. Pak začaly kolovat řeči: Tam bych nechtěl být, tam je to hrozně těžké, vůbec jsem nevěděl, o čem se baví. Viděli, že lepší vybavení je vykoupeno většími nároky.

* Přibývá podle vás mimořádně nadaných dětí?

Z hlediska statistiky jde o čtyři procenta z populace. Ale informace o skupinách si mezi sebou rodiče řeknou a stahují se k nám. V dnešní době se propaguje inkluze, ale ta těmto dětem nesvědčí. Byla bych moc ráda, kdyby skupinky vznikly i na jiných školách. Problém ovšem nastane, když děti od nás přijdou na střední školy a všechno už znají. Pak mají možnost se dva roky flákat a klesnout na úroveň běžných, byť třeba chytrých dětí, nebo vydržet, snažit se zdokonalovat samy, ale systém chybí. Ideální by bylo, kdyby mohly skupinky pokračovat například na gymnáziích. A další věc, o kterou usilujeme, aby výuku mimořádně nadaných jako předmět zavedly i pedagogické fakulty. Učitelé totiž často nevědí, co si s talentovanými žáky počít.

* Dala vám výuka výjimečných dětí něco do života?

Je to neuvěřitelně obohacující. Říkají to i další kantoři, kteří je učí. Tím, že dětem necháváme prostor na vysvětlování, začínáme vidět více v souvislostech. Děti nezívají a nekoukají, kdy už bude svačina nebo tělocvik, ale pořád se ptají. Jsou jako neutuchající sopka. A to je pro nás největší odměna za to, jak důkladně musíme věci promýšlet a být připraveni úplně na všechno.

*Učitelka Alena Kýrová vystudovala Pedagogickou fakultu v Brně, působí jako zástupkyně ředitele pro 1. stupeň ZŠ Úvoz v Brně. Vymyslela program skupinové výuky mimořádně nadaných na Úvoze IQÁČEK. V ní kooperují žáci nadaní (popřípadě nadprůměrní) s jedinci mimořádně nadanými. První skupina začala fungovat roku 2007. Žáci mají jiný způsob výuky – už od 1. třídy se učí argumentovat, hledat vlastní řešení, rozhodovat se, co budou dělat, učí se prezentacím, vytvářejí projekty. Učivo je zpravidla o jeden i více roků napřed oproti běžným třídám. Opakování je minimální, výuka má vysoké tempo. Její heslo je: Nebojme se „přiznat“ své nadané a buďme schopni je rozvíjet i v rámci základní školy.

Zdroj: 24. 06. 2019    Mladá fronta DNES    Strana 11    Rozhovor    Milada Prokopová

Náš tip: Registrujte se zdarma a získáte přístup k rozsáhlému a aktuálnímu přehledu příležitostí v oblasti práce a vzdělávání: nabídku volných míst, rekvalifikačních kurzů a zkoušek. Pokud chcete udržet krok s trendy na pracovním trhu, budete si potřebovat neustále doplňovat vzdělání ve svém oboru anebo případně svou profesi zcela změnit. S obojím vám může pomoci portál www.vzdelavaniaprace.cz.