V České republice je povinná školní docházka stanovena zákonem na devět let. Vztahuje se nejen na české děti, ale i při dodržení stanovených podmínek i na cizince. Zákon připouští i odklad začátku školní docházky, volbu školy a jiné varianty vzdělávání než tradiční denní docházku – individuální plán či individuální vzdělávání.

Povinná školní docházka v České republice je zakotvena v zákoně č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, běžně školský zákon, který vymezuje práva a povinnosti fyzických a právnických osob při vzdělávání.

Povinná školní docházka se vztahuje na státní občany České republiky a na občany jiného členského státu Evropské unie, kteří na území ČR pobývají déle než 90 dnů. Dále se vztahuje na jiné cizince, kteří jsou oprávněni pobývat na území ČR trvale nebo přechodně po dobu delší než 90 dnů, a na účastníky řízení o udělení mezinárodní ochrany.

Kdy se na dítě začne vztahovat povinnost chodit do školy?

Povinná školní docházka začíná počátkem školního roku, který následuje po dni, kdy dítě dosáhne šestého roku věku, pokud mu není povolen odklad.

Školský zákon však povoluje i výjimky, kdy dítě může začít chodit do základní školy i před dosažením šesti let. Dítě, které dosáhne šestého roku věku v době od září (tedy po zahájení školního roku) do konce června příslušného školního roku, může být přijato k plnění povinné školní docházky (prakticky předem) již v tomto školním roce, je-li přiměřeně tělesně i duševně vyspělé a požádá-li o to jeho zákonný zástupce.

Podle uvedeného zákona je školní docházka povinná po dobu devíti školních roků, nejvýše však do konce školního roku, v němž žák podle paragrafu 36 školského zákona dosáhne sedmnáctého roku věku.

Zákonnou povinností rodiče je v roce, kdy dítě dovrší věku šesti let, zapsat ho do školy, která je zapsána v rejstříku Ministerstva školství a mládeže ČR (MŠMT). Škola zapsaná v rejstříku MŠMT může být státní, soukromá nebo církevní.

Individuální plán a individuální vzdělávání

Povinná školní docházka v Česku se může plnit třemi dovolenými způsoby: tradiční denní docházkouindividuálním plánem nebo individuálním vzděláváním.

O individuální plán či individuální vzdělávání musí rodič školu požádat, uvést důvody a škola musí tuto žádost schválit.

Plnit povinnou školní docházku může žák také v zahraničí, v zahraniční škole na území České republiky nebo v evropské škole. Podrobnosti upřesňuje paragraf 38 školského zákona.

Odklad školní docházky

V praxi poměrně často dochází k situaci, že dítě není natolik tělesně nebo duševně vyspělé, aby zvládlo školní docházku, i když by podle data narození do školy již mělo chodit. V takovém případě může zákonný zástupce dítěte písemně v době zápisu dítěte k povinné školní docházce požádat podle paragrafu 37 školského zákona o její odklad.

Začátek povinné školní docházky může na základě žádosti odložit ředitel školy o jeden školní rok, pokud je žádost doložena doporučujícím posouzením příslušného školského poradenského zařízení a odborného lékaře nebo klinického psychologa.

Odklad během školy

Může nastat i situace, že se u prvňáčka v prvním roce povinné školní docházky projeví nedostatečná tělesná nebo duševní připravenost a školu prostě nezvládá.

Pak může ředitel školy se souhlasem zákonného zástupce žákovi dodatečně v průběhu prvního pololetí školního roku odložit začátek plnění povinné školní docházky na následující školní rok.

Pozor, povinnosti rodičů vůči školní docházce tím však nekončí. Pokud ředitel školy rozhodne o odkladu povinné školní docházky před jejím zahájením i během prvního pololetí prvního školního roku, musí informovat zákonného zástupce o povinnosti předškolního vzdělávání dítěte.

Základy povinné školní docházky položila Marie Terezie

Školství v českých zemích bylo ještě v polovině 18. století ve velmi neutěšeném stavu. Změna školského systému přišla až za Marie Terezie koncem 18. století. Císařovna povolala z protestantského Pruska opata Johanna Ignaze Felbigera, který připravil na svou dobu velmi moderní školskou reformu. Vyhlášena byla vydáním Všeobecného školního řádu 6. prosince 1774 a znamenala významný posun v českém školství.

Zavedení povinné školní docházky

Všeobecný školní řád z roku 1774 je obecně vnímán i jako předpis, který v českých zemích zavedl povinnou školní docházku. V současnosti řeší pravidla a podmínky povinné školní docházky výše uvedený školský zákon.

Chůva pro děti do zahájení povinné školní docházky

Maminky, které po mateřské dovolené, ale i dříve, chtějí nastoupit do zaměstnání a nehodlají své dítě umístit v mateřské škole, často hledají alternativní možnosti. Jednou z možností je chůva pro děti do zahájení povinné školní docházky.

Matka může využít služeb chůvy nebo se jí sama stát, a tak mít předškoláka u sebe i v „práci“.

Profesní kvalifikace

Chůva pro děti do zahájení povinné školní docházky musí však splňovat požadavky profesní kvalifikace. Tu získá absolvováním vzdělávacího kurzu u organizací a subjektů, které mají kurz akreditovaný MŠMT. Nejrychleji si toto vzdělávací zařízení vyberete z nabídky na internetu.

Akreditace kurzu znamená, že účastníkům a absolventům je garantováno dodržování úrovně, obsahu a podmínek vzdělávání podle akreditovaného vzdělávacího programu. Pro přijetí do kurzu zájemkyním postačí ukončené základní vzdělání.

Kurz se obvykle skládá ze 160 hodin, které z poloviny obsahují teoretickou a praktickou výuku. Na závěr kurzu probíhá zkouška profesní kvalifikace. Požádat o zkoušku kvalifikace může uchazečka o profesi chůvy u těchto akreditovaných subjektů i bez absolvování kurzu.

Cena kurzu na chůvu

Cena celého kurzu se bude pohybovat kolem 12 tisíc korun, v případě jen samostatné závěrečné zkoušky bude zhruba poloviční. Je třeba zdůraznit, že se jedná o ceny orientační a mohou se lišit.

Chůvou pro předškolní děti se může stát i uchazečka o zaměstnání evidovaná na úřadu práce v rámci rekvalifikace. Za určitých podmínek může mít nárok na úhradu tohoto rekvalifikačního kurzu.

Zdroj: www.euro.cz

Náš tip: Registrujte se zdarma a získáte přístup k rozsáhlému a aktuálnímu přehledu příležitostí v oblasti práce a vzdělávání: nabídku volných míst, rekvalifikačních kurzů a zkoušek. Pokud chcete udržet krok s trendy na pracovním trhu, budete si potřebovat neustále doplňovat vzdělání ve svém oboru anebo případně svou profesi zcela změnit. S obojím vám může pomoci portál www.vzdelavaniaprace.cz.

„Učitel je ve Finsku vážená a uznávaná osobnost, proto se mu s rodiči mnohem lépe jedná“

Žádné standardizované testy, žádný stres. Není se čemu divit, že finský vzdělávací systém nepotřebuje soukromé školy a je neustále považován za jeden z nejlepších na světě. V čem spočívá jeho tajemství?

Přestože české školství už mnoho let volá po radikální reformě, zatím mnoho změn nepozorujeme. Typické státní školy stále používají zastaralé výukové metody a odměňují pouze žáky, kteří jsou schopni odříkat učivo v nezměněné podobě, aby ho mohli za dva tři dny zapomenout. Přitom existuje o tolik zdravější cesta, kterou nám už mnoho západoevropských zemí ukazuje. Tím nejlepším příkladem je podle odborníků Finsko, které už téměř dvě desetiletí obsazuje nejvyšší příčky v Programu pro mezinárodní hodnocení studentů (PISA).

„Finové považují vzdělávání za jeden z nástrojů pro vyvážení sociálních nerovností, proto v každé škole děti dostávají jídlo zdarma.“

Transformace finského vzdělávání začala už před více než 40 lety jako klíčový bod plánu na ekonomickou obnovu země. Od té doby stát nastartoval množství dalších změn, které celý systém výrazně zkvalitnily. Musí se žáci do puntíku řídit školními předpisy a přesnými rozvrhy?

Ani náhodou. Stresují je standardizované testy připravené vládou? Kdepak. Finsko se při vývoji reforem řídí selským rozumem, ke vzdělávání přistupuje celostně a spíš než o dokonalost usiluje o spolupráci a nastavení kvalitních podmínek pro každého žáka. Následujících sedm položek je toho jasným důkazem.

PODPORA RODIČŮM

Finská vláda disponuje množstvím nástrojů, kterými pomáhá mladým rodinám hned po narození dítěte. Prvním z nich je takzvaný „baby box“. Ten ovšem slouží trochu něčemu jinému než ten tuzemský. Ve Finsku jde o krabici s oblečením, knihami a dalšími dárky pro kojence, kterou dostane každá novopečená finská matka.

„Žáci mají také bezplatný přístup ke zdravotní péči a psychologickému poradenství.“

Základní mateřská dovolená trvá 4 měsíce, prodloužit ji lze o dalších 6, přičemž s dítětem může zůstat doma i otec. Pokud se jeden z rodičů rozhodne mateřskou dovolenou si ještě prodloužit, obecní úřad mu vyplácí menší příspěvek až do 3 let věku dítěte. Finové považují vzdělávání za jeden z nástrojů pro vyvážení sociálních nerovností, proto v každé škole děti dostávají jídlo zdarma, žáci mají také bezplatný přístup ke zdravotní péči a psychologickému poradenství.

KDY DO ŠKOLY?

Ve Finsku děti začínají chodit do školy v sedmi letech, kdy jsou na výuku dostatečně zralé. Finsko je také známé pro své kvalitní předškolní vzdělávání, kde se děti zábavnou formou připravují na pozdější výuku. Ani ti nejambicióznější rodiče nevyžadují, aby se jejich dítko naučilo už ve školce číst či počítat. Berou ohledy na výzkumy, které ukazují, že z dlouhodobého hlediska to dítěti nepřináší žádné výhody navíc.

Kari Louhivouri, ředitel jedné helsinské školy, se ohledně uvolněného finského přístupu k učení vyjádřil v tom smyslu, že lépe odpovídá potřebám a schopnostem nejmladších žáků: „Není kam spěchat. Děti se učí nejlépe, až když jsou připravené. Tak proč je stresovat?“ A protože tuto filozofii sdílí všechny finské školy, rodiče nemusí mít strach, že jejich potomek něco zmešká.

UČÍ PROFESIONÁLOVÉ

Všichni učitelé musí mít před nástupem do povolání ukončený magisterský titul. A zatímco u nás by nikdo pedagogické obory za zvlášť obtížné neoznačil, ve Finsku platí za vůbec nejlukrativnější. Profesor Pasi Sahlberg z univerzity v Helsinkách například ve svém článku pro New York Times vzpomíná, že v roce 2012 přijala jeho univerzita více než 2 300 žádostí na 120 míst pro vzdělávání učitelů základních škol.

„Celá finská společnost na učitele pohlíží s obdivem a uznáním, což jim výuku i spolupráci s rodiči značně ulehčuje.“

A protože mladí učitelé absolvují velmi rozsáhlou a náročnou výuku, svému povolání přisuzují vysokou váhu a berou ho spíš jako poslání. Celá finská společnost na ně navíc pohlíží s obdivem a uznáním, což jim výuku i spolupráci s rodiči značně ulehčuje. V případě, že má učitel profesní problémy, je zodpovědností ředitele dané školy, aby situaci řešil.

POHODOVÁ ATMOSFÉRA

Vstát kolem šesté, chytit autobus a ve škole udržet pozornost až do odpoledne – to je pro mnoho studentů nadlidský výkon. Ostatně i výzkumy ukázaly, že dětem brzké vstávání nesvědčí, protože škodí jejich psychické pohodě i zdraví. Finské děti mají štěstí, začínají mezi 9.00 a 9.45 a končí už po 14. hodině, podle OECD mají také nejméně domácích úkolů ze všech škol na světě, za den nad nimi i starší studenti v průměru stráví jen půl hodiny denně.

„Prvních šest let školní docházky jsou žáci hodnoceni jen slovně a jediný standardizovaný test, kterým musí povinně projít, je na konci střední školy.“

Pokud byste se narodili o tisíc kilometrů severněji, tak byste se do školy zřejmě i těšili. Dalším finským trendem je totiž co nejlaskavější přístup učitelů a mírnění stresu. Prvních šest let školní docházky jsou žáci hodnoceni jen slovně a jediný standardizovaný test, kterým musí povinně projít, je na konci střední školy. „Učíme děti, jak se učit, ne jak napsat dobře test,“ říká Sahlberg.

Třídy jsou malé, nemají víc než 20 žáků, což je podle výzkumů důležité pro dobré školní výsledky hlavně ve vědních oborech. Na základní škole jsou součástí rozvrhu každého ročníku hodiny vaření, umění, hudby, tesařství, kovodělných prací nebo šití. Atmosféra je neformální a uvolněná, školní budovy jsou dokonce tak čisté, že děti často chodí jen v ponožkách. Klade se velký důraz na venkovní aktivity, a to i během zimy.

UČITELÉ DĚTI ZNAJÍ

Ve finských školách se klade velký důraz na vztah žáka a učitele. Děti mají stejného vyučujícího i více než šest let a oslovují ho křestním jménem. Díky tomu, že pedagog své žáky dobře zná, může vzít při výuce v potaz jejich individuální potřeby a pomoci každému z nich k dosažení úspěchu. Má také možnost libovolně volit učební materiály. Stát přitom učitele podporuje v rozvoji a testování nových výukových přístupů, jako je například matematika v přírodě.

„Vyučující stráví ve třídě v průměru čtyři hodiny denně a jsou placeni za to, aby se dvě hodiny týdně profesně rozvíjeli.“

V porovnání s ostatními zeměmi mají finští učitelé větší příležitost k seberozvoji. „Vyučující stráví ve třídě v průměru čtyři hodiny denně a jsou placeni za to, aby se dvě hodiny týdně profesně rozvíjeli,“ zdůrazňuje Sahlberg.

VÝKON VERSUS TALENT

Zatímco v Česku dává mnoho nespokojených rodičů děti do soukromých škol, kde za vzdělání musí platit vysoké částky, ve Finsku je soukromých škol jen minimum. A i ty jsou částečně financovány státem a mají zákaz si za výuku účtovat. Sahlberg považuje právě tento fakt za jeden z hlavních důvodů, proč je finské školství na tak vysoké úrovni. Školy mezi sebou o finance ani studenty nesoupeří, naopak spolupracují a sdílejí know-how. Co dobře zafunguje v jedné instituci, se rychle šíří dál, takže přístup ke kvalitnímu vzdělání má každý.

Odpověď na otázku finského úspěchu je tedy poměrně jednoduchá. Místo na výkon kladou školy důraz na individuální přístup ke každému dítěti, takže se každý pedagog může místo na známky zaměřit opravdu na důležité věci – osobní růst a rozvoj talentů, které každé dítě bezesporu má. Stačí je jen objevit.

Zdroj: www.flowee.cz

Náš tip: Registrujte se zdarma a získáte přístup k rozsáhlému a aktuálnímu přehledu příležitostí v oblasti práce a vzdělávání: nabídku volných míst, rekvalifikačních kurzů a zkoušek. Pokud chcete udržet krok s trendy na pracovním trhu, budete si potřebovat neustále doplňovat vzdělání ve svém oboru anebo případně svou profesi zcela změnit. S obojím vám může pomoci portál www.vzdelavaniaprace.cz.