Prázdniny už sice začaly a děti už pustily školu z hlavy, politici to ale zatím udělat nemohou. Příští týden má vláda dostat na stůl poslanecký návrh na změnu školského zákona z dílny Pirátské strany. Pod dokument, který si bere za cíl radikálně změnit maturitní zkoušky, se podepsali také experti na problematiku školství z ODS, KDU-ČSL a TOP 09. V první řadě chtějí dosáhnout toho, aby studenti, kteří před pár dny dokončili druhý ročník středních škol, za dva roky nemuseli povinně skládat státní maturitu ze tří předmětů – včetně obávané matematiky, jak s tím v tuto chvíli školský zákon počítá. „Jedná se o reakci na současný stav. Letos si matematiku vybralo v jarním termínu 14 700 maturantů, neuspělo jich 3 290. Od roku 2022 má být povinná prakticky pro všechny obory maturita z matematiky i cizího jazyka. Dá se předpokládat, že kolem 20 tisíc žáků skončí neúspěšně, a tomu bychom chtěli předejít,“ říká pirátský poslanec Lukáš Bartoň. Letos na jaře se k maturitě přihlásilo necelých 70 tisíc žáků středních škol.

Maturita jen pro vysokou

Pirátům ale nejde jen o povinnou matematiku, která slibuje ještě rozšířit již nyní úctyhodné řady maturitních propadlíků. V tuto chvíli mají totiž maturanti tři pokusy, pokud se jim zkoušku ani na potřetí nepodaří složit, mohou studium celé zopakovat, nebo vstoupit na pracovní trh s tím, že si mohou do životopisu napsat pouze ukončené základní vzdělání. Jen pro představu – v loni na jaře v některé části maturitní zkoušky neuspělo 28,8 procenta žáků. Zatímco na gymnáziích je neúspěšných minimum, na maturitních učňovských oborech je to každý druhý.
„Chceme, aby tito žáci, kteří dokončili školu, měli ukončené středoškolské vzdělání. Na tom, že pro vstup na vysokou školu je třeba mít maturitu, se nic nemění,“ říká pirátská poslankyně Olga Richterová s tím, že problém s matematikou zavedením povinné zkoušky řešit jednoduše nelze.

Plaga: Neřiďme se jen čísly

„Návrh Pirátů vnímám jako další příspěvek k debatě o podobě a obsahu povinné maturitní zkoušky z matematiky, kterou jsme na ministerstvu už otevřeli. Nechci ale, abychom se rozhodovali jen podle čísel úspěšnosti této zkoušky,“ říká ministr školství Robert Plaga (za ANO). Ministr nevylučuje ani to, že by do budoucna mohlo ukončování studia na střední škole vypadat úplně jinak než nyní. Jak? To by podle něj mělo vyplynout z debaty, která se ve školství nyní vede.
Ministerstvo počítá, že svou představu úpravy maturit předloží vládě, to Plaga sliboval už na jaře. Jenže podle informací z úřadu přišla celá řada připomínek a to vše přibrzdilo. „Novela je připravena, předpokládáme, že bude předložena v následujících týdnech,“ slibovala už na začátku června mluvčí úřadu Aneta Lednová. Na rozdíl od pirátského návrhu ale ještě na vládu oficiálně nedoputovala.

Návrat hodnocení do škol

Pirát Lukáš Bartoň před časem připustil, že je k přípravě vlastní novely přimělo právě dlouhé čekání na to, až diskusi kolem maturit otevře samo ministerstvo. Na řadě změn se s Plagou shodne. Tak například si oba přejí, aby se hodnocení maturitních písemných prací a ústních zkoušek opět vrátilo do kompetence škol. Tím by se státní maturita v praxi omezila pouze na testy.

Scénáře, o kterých bude jednat Sněmovna

  • Jak je to v zákoně dnes: Státní maturitu ze tří předmětů (včetně matematiky) mají skládat studenti gymnázií a lyceí od roku 2021, ostatní obory s několika výjimkami od roku 2022.
  • Ministerský návrh: Povinná matematika má být pro všechny od roku 2022. Státní maturita se má omezit na testy, písemná a ústní část zkoušky se má vrátit na školy.
  • Poslanecká novela: Povinnou zkoušku ze tří předmětů odmítá. Maturita by se omezila na testy, jak to chce i ministerstvo. Ukončené středoškolské vzdělání by měli všichni, kdo úspěšně dokončili školu, i když státní maturitu neudělali, nemohli by se ale hlásit na vysokou.

Radka Hrdinová, reportérka MF DNES

Zdroj: 02. 07. 2019   Mladá fronta DNES   Strana 3   Z domova

Náš tip: Registrujte se zdarma a získáte přístup k rozsáhlému a aktuálnímu přehledu příležitostí v oblasti práce a vzdělávání: nabídku volných míst, rekvalifikačních kurzů a zkoušek. Pokud chcete udržet krok s trendy na pracovním trhu, budete si potřebovat neustále doplňovat vzdělání ve svém oboru anebo případně svou profesi zcela změnit. S obojím vám může pomoci portál www.vzdelavaniaprace.cz.

Má školní vysvědčení vůbec smysl? Jak se měnilo v průběhu let a co měl Karel Čapek z pravopisu?
Je červen, a ještě než začnou prázdniny, všichni školou povinní si budou muset dojít pro vysvědčení. Letos ho dostane bezmála 950 tisíc žáků základních škol a téměř 400 tisíc středoškoláků. Převzetí této úřední listiny je už tradičně spojeno s emocemi všeho druhu – u někoho se strachem, vztekem nebo lítostí, u jiných s radostí a pocitem úlevy.

Slova versus číslice

O tom, zda má známkování vůbec smysl, se dnes vedou nekonečné diskuse. Shoda panuje pouze v tom ohledu, že nějaká forma objektivní zpětné vazby je potřebná. „Ať už je způsob hodnocení jakýkoli, je důležité, aby žákům byla pravidelně poskytována srozumitelná zpětná vazba, z níž lze pochopit, co jim jde, co jim nejde a co mají dělat pro to, aby se jejich znalosti či dovednosti v dané problematice zlepšily,“ říká náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys.

Co se týká konkrétně pololetního a konečného vysvědčení, ani tady není jasno. Má vůbec smysl ho vystavovat, nebo by stačilo hodnotit děti jen v průběhu školního roku? „Jsem přesvědčený, že smysl vysvědčení je minimální,“ myslí si dětský psycholog Václav Mertin a své tvrzení také zdůvodňuje: „Dětem poskytuje informaci o skutečnostech, které mohou poměrně málo ovlivnit, zejména ty menší. Navíc velmi pochybuji, že povzbuzuje jejich touhu po poznání.“ Na otázku, zda existence vysvědčení děti stresuje, odpovídá, že za jistých okolností jde o stres přiměřený, protože určité napětí není nevhodné, ale velmi často se jedná o stres zcela nefunkční. Otázkou tedy zůstává, jakou podobu by resumé školákova počínání mělo mít. Někteří rodiče upřednostňují vysvědčení se známkami, jež jsou pro ně jasnější a srozumitelnější zprávou o tom, jak se jejich potomek učí, jiní takovou formu považují za málo vypovídající, často demotivující, a navíc podporující v dětech vzájemné srovnávání. A jak se na vysvědčení slovy dívá psycholog? „Pro některé rodiče je to skutečně lepší varianta zpětné vazby. Ale její využitelnost pro dítě se odvíjí od toho, jak slovní hodnocení přijímají rodiče. Pro ty, kdo jsou zakotveni v tradici a o vzdělání svého syna nebo dcery příliš nepřemýšlejí, jsou známky jednodušší a přehlednější. Já osobně pokládám za mnohem vhodnější formativní průběžné hodnocení.“

To nabízí žákovi i učiteli nejen postupy, jak výkon zlepšit ještě v průběhu samotného učení, ale své nesporné plus má i v tom, že nesrovnává děti mezi sebou. Zaměřuje se totiž na dosahování výukových cílů každého z nich. Je sice pomalejší a pro učitele náročné, ale konkrétnější a pedagogicky daleko účelnější.

Známkovat je jednodušší

Slovní hodnocení klade nároky na obsahovou přesnost, a tak se mu někteří učitelé brání. Považují ho za příliš pracné a neefektivní. Psaní dlouhých slovních elaborátů dvakrát ročně pro celou třídu je pro ně téměř nezvládnutelné, zvlášť ve třídách s velkým počtem žáků. Známky se také na rozdíl od slovních posudků dají bez problémů statisticky zpracovávat, jsou rychle pochopitelné, a navíc mohou být čitelným ukazatelem žákova předchozího prospěchu v přihláškách na střední či vysoké školy. Současná legislativa ale umožňuje, aby učitel, který jinak píše slovní hodnocení, vystavil pro tyto potřeby vysvědčení se známkami. Rodiče zase nezřídka argumentují tím, že když si strastmi s klasickým vysvědčením prošli sami, nevidí důvod, aby to nezvládly i jejich děti. Psycholog Václav Mertin tenhle důvod ale neuznává: „Věřím, že hledáme prospěch dítěte, podporu jeho rozvoje, a ne že něco přežije. Dítě přežije spoustu nepříznivých okolností, a přesto se snažíme, aby je nebylo nucené zažívat. Pokud je nemůžeme ovlivnit, tak je to život, ale o způsobu hodnocení rozhodujeme pouze my.“
Odborníci tedy většinou považují za šťastnější formu hodnocení to slovní, ale v praxi se zatím převážná část českých škol kloní ke klasickému jedna až pět. Podle České školní inspekce (ČŠI) neznámkují vůbec jen něco málo přes dvě procenta ze zhruba 700 hodnocených základních škol. A také na středních školách je slovní hodnocení spíše výjimečné. Ze zhruba 300 středních škol, které ČŠI sledovala v loňském školním roce, používá výhradně slovní hodnocení jen 2,7 procenta. V posledních letech se ale podíl škol, které se známek vzdávají, postupně zvyšuje.

Protektorátní šestky

Školní vysvědčení ovšem nevypadalo vždycky tak, jak ho známe dnes. Historie jeho vzniku sahá až k prosinci roku 1774, kdy císařovna Marie Terezie vydala Všeobecný školní řád. Tato osvícenská panovnice, jak známo, zavedla povinnou školní docházku, a tak bylo třeba vytvořit i určitý systém, jak žáky hodnotit. Učitelé díky tomu mohli sledovat a porovnávat, jak studenti probíranou látku zvládají.
Kromě známek z prospěchu a chování se na vysvědčení klasifikovala také píle, aktivita ve škole, chování nebo docházka. Před více než sto lety mohl člověk z mravů dostat pět známek: chvalitebné (1), uspokojivé (2), zákonné (3), méně zákonné (4) a nezákonné (5). Píle se hodnotila jako vytrvalá (1), náležitá (2), dostatečná (3), nestálá (4) nebo nepatrná (5).
Oko tehdejších kantorů bylo ale daleko přísnější než dnes. Trojka byla brána jako známka odpovídající průměru třídy. Když žáci ovládali učivo dobře, měli trojku. Ti, co si vedli ještě o něco lépe, dostali dvojku a jen těch několik absolutně výborných výjimek se mohlo pochlubit jedničkou. Navíc byl kladen důraz na memorování
obsáhlých textových pasáží, což od studentů vyžadovalo značné sebezapření. Před rokem 1774 ale mělo hodnocení spíše podobu posudku, který žák při přechodu na vyšší stupeň vždy předal svému novému učiteli. Současný trend slovního hodnocení tak vlastně není ničím novým, ale jakýmsi
návratem do historie.
Původně se vysvědčení nevydávalo v pololetí a na konci školního roku, žáci ho dostávali až po ukončení celé školní docházky. V průběhu 19. a na začátku 20. století existovaly tři typy vysvědčení: propouštěcí, na odchodnou ze školy a frekventační. To první dostávali studenti, kteří prospěli v požadovaných vědomostech a
dosáhli věku povinné školní docházky. Vysvědčení na odchodnou si domů odnesli ti, kterým už bylo čtrnáct let, ale nedosáhli předepsaných znalostí. A frekventační patřilo žákům, kteří splnili vše potřebné a pokračovali v dalším studiu.
V letech nacistické okupace zavedlo protektorátní ministerstvo školství v českých zemích po německém vzoru šestistupňovou klasifikaci. (Nebylo to ale poprvé, kdy se u nás objevilo více než pětistupňové známkování.
Mezi lety 1866 až 1886 byli žáci gymnázií klasifikováni od jedničky do sedmičky.) Přinejmenším zvláštní bylo závazné doporučení, že vyznamenání smí dostat pouze jeden ze třídy a jedničku na vysvědčení mohou mít z každého předmětu nanejvýš dva žáci.

Současná česká stupnice od nejlepší „výborné“ po nejhorší „nedostatečnou“ je však ve světě spíše výjimkou. Stejný způsob známkování mají sice i na Slovensku a v Rakousku, ale například v Rusku, Portugalsku nebo Maďarsku je pořadí přesně opačné. Premianti nosí domů pětky. Šestistupňové hodnocení s nejlepší
jedničkou mají německé děti. A šest známek používají také učitelé v Bulharsku, Švýcarsku nebo v Polsku (tam ale těm nejlepším dávají šestku).

Ve většině států se pak používá desetistupňové známkování, kde nejlepší je desítka. Tento systém umožňující přesnější rozlišení úrovně znalostí najdeme například v Belgii, Finsku, Francii, Itálii nebo Španělsku.
Jen v anglicky mluvících zemích mají na vysvědčení písmena (naše jednička znamená A).

Beneš za čtyři, Zápotocký za jedna

O tom, že známky skutečně s budoucím úspěchem studenta často nesouvisí, svědčí i některá školní vysvědčení známých osobností. Například gymnaziální vysvědčení Edvarda Beneše, jehož kopii uchovává Národní pedagogické muzeum a knihovna Jana Amose Komenského v Praze, prozrazuje, že pozdější prezident měl z latiny čtyřku. Budoucího spisovatele a absolventa filozofické fakulty Karla Čapka, který jako kluk navštěvoval obecnou školu v Úpici, zase ohodnotili trojkou z psaní a pravopisu.

Matematik František Běloun, podle jehož sbírky příkladů se učily tisíce dětí, vyfasoval na reálce v Pardubicích z matematiky trojku a spisovatel Bohumil Hrabal propadal z většiny předmětů. Zato Antonín Zápotocký, vyučený kameník a komunistický prezident, se v obecné škole pyšnil samými jedničkami.
Matematik František Běloun, podle jehož sbírky příkladů se učily tisíce dětí, vyfasoval na reálce v Pardubicích z matematiky trojku

Zdroj: 18. 06. 2019    Lidové noviny     Strana 14     Akademie     PETRA SMÍTALOVÁ

Náš tip: Registrujte se zdarma a získáte přístup k rozsáhlému a aktuálnímu přehledu příležitostí v oblasti práce a vzdělávání: nabídku volných míst, rekvalifikačních kurzů a zkoušek. Pokud chcete udržet krok s trendy na pracovním trhu, budete si potřebovat neustále doplňovat vzdělání ve svém oboru anebo případně svou profesi zcela změnit. S obojím vám může pomoci portál www.vzdelavaniaprace.cz.

Univerzita Karlova se chlubí 317. místem v celosvětovém srovnání vysokých škol QS World University Rankings, které podle různých kritérií porovnalo celkem tisíc škol z celého světa. „Univerzita obhájila své umístění mezi nejlepšími světovými školami. Umístění těsně na počátku čtvrté stovky jí patří třetí rok po sobě,“ uvedla univerzita v tiskové zprávě. V ní už ale nezaznělo, že jde o nejhorší výsledek od roku 2012, kdy byla do výběru zahrnuta poprvé. Nejlepšího výsledku v žebříčku QS dosáhla nejstarší česká univerzita v roce 2014, kdy skončila na 233. místě z pěti set hodnocených univerzit.

Mezi elitní vzdělávací instituce se Univerzitě Karlově nepodařilo proniknout ani v dalších mezinárodních srovnáních. Mezi ně patří zejména žebříček Times Higher Education (THE), umístění českých vysokých škol v něm ukazuje graika na protější straně. Obecně uznávané je také srovnání ARWU, pořizované šanghajskou
univerzitou Jiao Tong, v němž se Univerzita Karlova dlouhodobě pohybuje ve třetí stovce, a žebříček CWTS, který sestavuje nizozemská Leidenská univerzita a v jehož posledním vydání se UK umístila na 744. místě z 937 univerzit.

Vedle celkových žebříčků se hodnotí také jednotlivé obory, v nichž se českým univerzitám daří lépe. Vysoká škola ekonomická v Praze, která v globálních srovnáních nefiguruje, se v hodnocení nejlepších evropských ekonomických škol britského deníku Financial Times posunula díky svému magisterskému manažerskému programu z 88. místa v roce 2016 na současnou 66. příčku. Na děleném 251. až 300. místě oborového žebříčku QS je také hodnocen program VŠE ekonomie a ekonometrie. V prvních stovkách se umístil například i obor strojírenství a technologie pražského ČVUT a brněnského VUT, přírodní vědy na Univerzitě Palackého v Olomouci a preklinická a klinická medicína na Masarykově univerzitě.
Ve všeobecných žebříčcích se ale Masarykova univerzita, České vysoké učení technické a Univerzita Palackého, které patří mezi nejlépe hodnocené univerzity z Česka, pravidelně umísťují o několik set míst níže než Univerzita Karlova.

„Hlavním důvodem je problematický systém vnitřního a vnějšího řízení a financování našich vysokých škol. Od toho se odvíjí špatná struktura studia, obsah a také nedostatek financí tam, kde to funguje,“ říká ředitel think-tanku Idea Daniel Münich, který se kvalitou českého školství dlouhodobě zabývá. Peníze přibývají, ale pomalu České vysoké školy si často stěžují na podfinancovanost, což je jeden z důvodů, proč se jim v mezinárodních srovnáních nedaří proniknout mezi nejlepší světové univerzity.
Podle zatím nejnovějších dat Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) vydal český stát v roce 2015 na jednoho vysokoškolského studenta 10 891 dolarů. To je v přepočtu na paritu kupní síly dvaapůlkrát méně než Velká Británie, která má v první stovce žebříčku Times Higher Education 11 vysokých škol, a 2,8krát méně než Spojené státy, které v tomtéž srovnání zastupuje v první stovce 42 univerzit.

V roce 2015 dostaly veřejné vysoké školy od státu zhruba 19,2 miliardy, loni už 24,6 miliardy a letos by měly získat 26,6 miliardy korun. V roce 2020 by pak měly podle ministryně financí Aleny Schillerové obdržet navíc dalších 800 milionů a v roce 2021 1,8 miliardy korun.

Spolu s klesajícím počtem studentů (z 326 tisíc v roce 2015 na letošních 276 tisíc) to znamená, že výdaje na studenta stouply zhruba o třetinu a budou se nadále zvyšovat. „Pokud prostředky od státu porostou tímto tempem, podfinancovanost českých vysokých škol v porovnání s dalšími vyspělými zeměmi by se měla postupně odstranit,“ předpokládá rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek.

Ani přes zvýšený objem peněz však nelze čekat, že by se české vysoké školy dostaly v tomto ohledu na úroveň nejlepších nebo nejrychleji se zlepšujících světových univerzit. Rozpočet Univerzity Karlovy na letošní rok činí zhruba 10,7 miliardy korun, rozpočet Masarykovy univerzity je zhruba o čtyři miliardy nižší.

Oxfordská univerzita, která v nejnovějším vydání žebříčku Times Higher Education skončila na prvním místě, však letos hospodaří s rozpočtem přesahujícím v přepočtu 62 miliard korun. Oproti Karlově univerzitě má přitom poloviční počet studentů. Nejlepší americká univerzita – Stanfordova – měla v akademickém roce
2017/2018 k dispozici dokonce více než 142 miliard korun. Zhruba třicetimiliardový rozpočet má singapurská technická univerzita NTU, která se za 14 let posunula v žebříčku QS ze 401. na 96. místo. Univerzitě se podle slov jejího rektora, Švéda Bertila Anderssona, podařilo přitáhnout špičkové profesory, což vedlo ke zlepšení výuky, vyššímu počtu citací i vyšším příjmům ze spolupráce s průmyslem. Jak ale upozorňuje Daniel Münich, nedostatečné financování je jen část problému.

„Školy by si v principu mohly prosadit snížení počtu studentů, což ale moc usilovně nedělají. Vedle toho je běžné, že jedna součást vysoké školy má peněz, že neví, co s nimi, zatímco na stejné škole přežívá jiná součást, která dře bídu s nouzí,“ tvrdí. To potvrzuje i akademický hodnostář jedné z českých univerzit, který si nepřál být jmenován. „Univerzitám každý rok od státu přiteče zaručená suma peněz plus určité navýšení, takže nejsou motivovány ke zvyšování kvality, jen ke zvyšování lobbingu,“ říká.

Neefektivní hodnocení a řízení

Slabinou českého terciárního vzdělávání i vědy a výzkumu všeobecně je jeho hodnocení. Na něm se podepsal systém zvaný kafemlejnek, který zjednodušeně řečeno navázal část peněz pro univerzity na publikace a další výsledky výzkumu, bez ohledu na jejich kvalitu. To se však v posledních letech mění s nástupem nového systému hodnocení, takzvané Metodiky 2017+, která přímou vazbu mezi financemi a publikacemi rozvolnila.

Zlepšení neefektivního řízení škol je nicméně v nedohlednu. Na špičce všech zmíněných žebříčků se pravidelně umísťují manažersky řízené univerzity ze Spojených států jako například Harvard či Stanford. „Manažerský způsob řízení má významný vliv na schopnost vedení školy prosazovat změny, které nemusí být pro zaměstnance zrovna příjemné, ale vedou ke zvýšení výkonu organizace jako celku,“ říká prorektorka Univerzity Palackého Hana Marešová. Tomu je ale české prostředí v důsledku historického vývoje a tradic zdejších univerzit velmi vzdáleno.

„Vedení univerzit je voleno akademickým senátem, složeným ze zaměstnanců a studentů, který schvaluje i organizační strukturu školy a především rozpočet. Jak by v konkurenci obstála firma, kde by ředitele volil sbor zaměstnanců a zákazníků?“ ptá se zmíněný akademik.

České univerzity v žebříčku Times Higher Education (2019)
Univerzita Karlova 401–500
Masarykova univerzita 601–800
Univerzita Palackého v Olomouci 601–800
České vysoké učení technické 801–1000
Ostravská univerzita 801–1000
Vysoká škola chemicko-technologická 801–1000
Vysoké učení technické v Brně 801–1000
Česká zemědělská univerzita 801–1000
Vysoká škola ekonomická 1000+
Univerzita Pardubice 1000+
Technická univerzita Liberec 1000+
Západočeská univerzita v Plzni 1000+
VŠB – Technická univerzita Ostrava 1000+
Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně 1000+

Pozn.: Celkem bylo hodnoceno 1258 univerzit.
ZDROJ: TIMES HIGHER EDUCATION WORLD UNIVERSITY RANKINGS

Zdroj: 03. 01. 2019    Ekonom   Strana 30   Další témata   Jan Richter

Náš tip: Registrujte se zdarma a získáte přístup k rozsáhlému a aktuálnímu přehledu příležitostí v oblasti práce a vzdělávání: nabídku volných míst, rekvalifikačních kurzů a zkoušek. Pokud chcete udržet krok s trendy na pracovním trhu, budete si potřebovat neustále doplňovat vzdělání ve svém oboru anebo případně svou profesi zcela změnit. S obojím vám může pomoci portál www.vzdelavaniaprace.cz.