Ministerstvo školství může dál posuzovat žádosti o založení nové školy podle toho, zda jsou ve školách v okolí volná místa

Před dvěma lety požádalo 18 senátorů Ústavní soud, aby zrušil část školského zákona. Chtěli, aby úřady o vzniku nové školy nemohly rozhodovat jen podle kapacity škol v okolí. Neuspěli. Senátoři se obrátili na Ústavní soud v době, kdy ministerstvo školství doslova z roku na rok zpřísnilo postup při posuzování žádostí o zápis nové školy do školského rejstříku. Začalo je totiž posuzovat i podle toho, zda neodporuje dlouhodobému záměru vzdělávání v České republice nebo v příslušném kraji. Do té doby při posouzení žádosti hrálo roli jen to, zda žadatel splnil všechny podmínky nutné pro zajištění provozu školy – například zda má kvalifikované zaměstnance nebo vhodnou školní budovu. Pak ale ministerstvo školství začalo brát v úvahu další kritérium – jak jsou naplněny školy v okolí. Například soukromých základních škol v té době přibývaly ročně zhruba čtyři desítky. Poté, kdy žádosti začaly být posuzovány i podle nového kritéria, těch kladně posouzených ubylo.
Podle senátorů, kteří Ústavnímu soudu návrh na zrušení této části školského zákona poslali, není možné o bytí, či nebytí nové školy rozhodovat jen na základě zmíněného dlouhodobého záměru, jehož obsah není v zákoně ani jasně vymezen, a je tak zcela v rukou úředníků a politiků. Navíc podle nich nová praxe ministerstva prý porušovala i právo rodiče zajistit dítěti nejlepší vzdělání.
„Rodiče chtějí pro své děti vždy to nejlepší vzdělávání. Ideálně by tuto poptávku měly pokrýt veřejné školy, ale pokud tomu tak není, je to právě na soukromých školách,“ říká senátor a bývalý ředitel veřejného gymnázia Jiří Růžička.

Regulace je právem státu

Ústavní soud nicméně všechny jejich argumenty zamítl. Stát podle něj může rozhodovat, jak zajistí povinné školní vzdělání. Podle soudce zpravodaje Vladimíra Sládečka stát tím, že reguluje vznik nových škol, do ústavních práv nezasahuje – soukromé školy tvoří jen doplněk systému veřejného školství.
„Nález Ústavního soudu se může stát v budoucnu nejen brzdou, ale přímo zpátečkou před rok 1989, kdy jiné než státní vzdělávání nebylo možné,“ komentuje jeho usnesení senátor Michael Canov (STAN+SLK). Tvrdí, že soukromé školy budou moci už jen zanikat, neboť všude bude obsazeno veřejnými školami.
„Rozhodnutí Ústavního soudu samozřejmě respektuji, ale nesouhlasím s ním. Dlouhodobé vzdělávací záměry podléhají politické koncepci. Příkladem může být Karlovarský kraj a jeho snaha omezit střední školy se všeobecným vzděláním a naopak preferovat učňovské,“ říká Růžička. Ten se snahy změnit současnou praxi ani přes rozhodnutí Ústavního soudu nevzdává. „Budeme zvažovat návrh novely školského zákona. Důležité ovšem je, aby došlo obecně ke zkvalitnění vzdělávání tak, aby rodiče nebyli nuceni pro své děti hledat alternativy,“ dodává Růžička.

* Fakta – Proč je důležitý zápis do školského rejstříku

* Zápis dává právnické osobě právo provozovat školu, například vydávat vysvědčení.

* Soukromá škola získává zápisem nárok na příspěvek ze státního rozpočtu na každého žáka. Jeho výše může dosahovat až 90 procent prostředků, které dostávají veřejné školy. Soukromé školy na rozdíl od veřejných mohou svůj rozpočet vylepšit školným.

* Děti, docházející do zařízení v rejstříku nezapsaných, tedy do tzv. komunitních škol, jsou oficiálně vzdělávané
doma. Musí chodit pravidelně na přezkoušení.

4 172 základních škol je celkem zapsáno do školského rejstříku.

215 soukromých základních škol funguje v Česku, před 10 lety jich bylo 68.

21 v ze 48 žádostí o zápis bylo přijato k 1. září 2018. O rok dříve uspělo 42 z 53.

Zdroj: 19. 07. 2019    Mladá fronta DNES    Strana 3    Z domova

Náš tip: Registrujte se zdarma a získáte přístup k rozsáhlému a aktuálnímu přehledu příležitostí v oblasti práce a vzdělávání: nabídku volných míst, rekvalifikačních kurzů a zkoušek. Pokud chcete udržet krok s trendy na pracovním trhu, budete si potřebovat neustále doplňovat vzdělání ve svém oboru anebo případně svou profesi zcela změnit. S obojím vám může pomoci portál www.vzdelavaniaprace.cz.

Prázdniny už sice začaly a děti už pustily školu z hlavy, politici to ale zatím udělat nemohou. Příští týden má vláda dostat na stůl poslanecký návrh na změnu školského zákona z dílny Pirátské strany. Pod dokument, který si bere za cíl radikálně změnit maturitní zkoušky, se podepsali také experti na problematiku školství z ODS, KDU-ČSL a TOP 09. V první řadě chtějí dosáhnout toho, aby studenti, kteří před pár dny dokončili druhý ročník středních škol, za dva roky nemuseli povinně skládat státní maturitu ze tří předmětů – včetně obávané matematiky, jak s tím v tuto chvíli školský zákon počítá. „Jedná se o reakci na současný stav. Letos si matematiku vybralo v jarním termínu 14 700 maturantů, neuspělo jich 3 290. Od roku 2022 má být povinná prakticky pro všechny obory maturita z matematiky i cizího jazyka. Dá se předpokládat, že kolem 20 tisíc žáků skončí neúspěšně, a tomu bychom chtěli předejít,“ říká pirátský poslanec Lukáš Bartoň. Letos na jaře se k maturitě přihlásilo necelých 70 tisíc žáků středních škol.

Maturita jen pro vysokou

Pirátům ale nejde jen o povinnou matematiku, která slibuje ještě rozšířit již nyní úctyhodné řady maturitních propadlíků. V tuto chvíli mají totiž maturanti tři pokusy, pokud se jim zkoušku ani na potřetí nepodaří složit, mohou studium celé zopakovat, nebo vstoupit na pracovní trh s tím, že si mohou do životopisu napsat pouze ukončené základní vzdělání. Jen pro představu – v loni na jaře v některé části maturitní zkoušky neuspělo 28,8 procenta žáků. Zatímco na gymnáziích je neúspěšných minimum, na maturitních učňovských oborech je to každý druhý.
„Chceme, aby tito žáci, kteří dokončili školu, měli ukončené středoškolské vzdělání. Na tom, že pro vstup na vysokou školu je třeba mít maturitu, se nic nemění,“ říká pirátská poslankyně Olga Richterová s tím, že problém s matematikou zavedením povinné zkoušky řešit jednoduše nelze.

Plaga: Neřiďme se jen čísly

„Návrh Pirátů vnímám jako další příspěvek k debatě o podobě a obsahu povinné maturitní zkoušky z matematiky, kterou jsme na ministerstvu už otevřeli. Nechci ale, abychom se rozhodovali jen podle čísel úspěšnosti této zkoušky,“ říká ministr školství Robert Plaga (za ANO). Ministr nevylučuje ani to, že by do budoucna mohlo ukončování studia na střední škole vypadat úplně jinak než nyní. Jak? To by podle něj mělo vyplynout z debaty, která se ve školství nyní vede.
Ministerstvo počítá, že svou představu úpravy maturit předloží vládě, to Plaga sliboval už na jaře. Jenže podle informací z úřadu přišla celá řada připomínek a to vše přibrzdilo. „Novela je připravena, předpokládáme, že bude předložena v následujících týdnech,“ slibovala už na začátku června mluvčí úřadu Aneta Lednová. Na rozdíl od pirátského návrhu ale ještě na vládu oficiálně nedoputovala.

Návrat hodnocení do škol

Pirát Lukáš Bartoň před časem připustil, že je k přípravě vlastní novely přimělo právě dlouhé čekání na to, až diskusi kolem maturit otevře samo ministerstvo. Na řadě změn se s Plagou shodne. Tak například si oba přejí, aby se hodnocení maturitních písemných prací a ústních zkoušek opět vrátilo do kompetence škol. Tím by se státní maturita v praxi omezila pouze na testy.

Scénáře, o kterých bude jednat Sněmovna

  • Jak je to v zákoně dnes: Státní maturitu ze tří předmětů (včetně matematiky) mají skládat studenti gymnázií a lyceí od roku 2021, ostatní obory s několika výjimkami od roku 2022.
  • Ministerský návrh: Povinná matematika má být pro všechny od roku 2022. Státní maturita se má omezit na testy, písemná a ústní část zkoušky se má vrátit na školy.
  • Poslanecká novela: Povinnou zkoušku ze tří předmětů odmítá. Maturita by se omezila na testy, jak to chce i ministerstvo. Ukončené středoškolské vzdělání by měli všichni, kdo úspěšně dokončili školu, i když státní maturitu neudělali, nemohli by se ale hlásit na vysokou.

Radka Hrdinová, reportérka MF DNES

Zdroj: 02. 07. 2019   Mladá fronta DNES   Strana 3   Z domova

Náš tip: Registrujte se zdarma a získáte přístup k rozsáhlému a aktuálnímu přehledu příležitostí v oblasti práce a vzdělávání: nabídku volných míst, rekvalifikačních kurzů a zkoušek. Pokud chcete udržet krok s trendy na pracovním trhu, budete si potřebovat neustále doplňovat vzdělání ve svém oboru anebo případně svou profesi zcela změnit. S obojím vám může pomoci portál www.vzdelavaniaprace.cz.

1. místopředsedkyně studentské unie Elznicová také tvrdí, že není v pořádku, když celé středoškolské studium podléhá maturitě

Čeští studenti začínají diskutovat s řediteli, zřizovateli škol, ministrem školství. Své chtějí říct k tomu, co se budou učit a kdo jim bude vědomosti předávat. „Studentských samospráv by mělo být více na odborných školách, ale i učilištích,“ říká Veronika Elznicová, osmnáctiletá studentka osmiletého gymnázia a 1. místopředsedkyně České středoškolské unie.

* LN Jak hodnotíte školní rok, který právě skončil?

Problémy, které má české školství řadu let, se jen stupňují. A my, studenti, se s tím musíme potýkat každý den.

* LN Které konkrétně myslíte?

Studenti se cítí být demotivovaní. Potvrdilo to i nedávné šetření nadačního fondu EDUzměna. Přes 30 procent studentů nechodí do školy rádo. Nevidí smysl v tom, co se ve výuce dozvědí, a necítí se ve škole dobře, jednoduše je to tam nebaví.

* LN Vy se také přemlouváte, abyste do školy ráno vstala?

Nemám zkrátka pocit, že dostávám dostatečný prostor na věci, které bych se chtěla naučit. Proto se je někdy raději učím sama.

* LN Studujete osmileté gymnázium. Vybrala jste si dobrý typ školy vzhledem k tomu, co říkáte?

Vybrala. Školy ale obecně nemají dostatečný prostor pro volitelnost. Je sice možné zapsat se do seminářů či povinně volitelných předmětů, ale těch je málo a dostupné jsou až ve vyšších ročnících.

* LN Poslední dobou se také čím dál více skloňuje, že je nemalý podíl učitelů před vyhořením. Narážíte na takové kantory?

Rozhodně. Je to zásadní problém. Studenty nebaví to, co se učí v hodinách, protože je vede kantor, kterému jeho práce už nedává smysl. A zároveň neexistuje žádná iniciativa, jež by se takové praxi snažila zabránit. Všímáme si také, že populace učitelů stárne. Vždyť průměrný věk učitelů je kolem 46 let. Poměrná velká část těch, kdo jdou studovat pedagogickou fakultu, po absolvování učit nezačne a další část po prvních letech v profesi zase končí a přesouvá se do profese jiné.

* LN Když se učitelům přidají peníze, vyřeší to jejich vyhořelost?

Není to jediná věc, která přístup učitelů změní. Společnost si na základě tohoto nezačne hned více myslet, že být učitelem je záslužná profese. Toto povolání nezačne mít takovou prestiž, jakou má v zahraničí. Vyšší plat je ale samozřejmě dobrý základ pro změnu. Především je potřeba, aby měli učitelé podporu od vedení školy, zřizovatele a svých kolegů, ať už mluvíme o podpoře čistě psychické, nebo takové, která bude pomáhat učitelům v prohlubování jejich dovedností.

* LN Hnutí Starostové navrhuje, aby učitelé po deseti letech praxe měli nárok na roční studijní volno. To by podle vás mohlo pomoci?

Myslím si, že nemalý podíl lidí si vybere tuto profesi s představou, že bude mít v létě dva měsíce prázdnin. I když během prázdnin učitelé nějaké volno mají, během školního roku zase nemají prakticky čas na nic jiného. To znamená, že by jim toto roční volno od každodenního zápřahu jistě pomohlo nadechnout se.

* LN Podle některých odborníků nezažívají čeští žáci ve škole úspěch. Souhlasíte s tím?

Během hodin se jede hodně na výkon. A spíš dostávají tresty než odměny. Přímo to souvisí se způsobem známkování. Když například student udělá domácí úkol, je to samozřejmost. Když neudělá, dostane pětku. A fakt, že nás systém známkování je velmi strohý, je demotivující.

* LN Upřednostnila byste slovní hodnocení? Ve školském prostředí nepanuje shoda, zda si s ním vzdělávací instituce umí poradit…

Školy na slovní hodnocení podle nás nejsou v tuto chvíli připraveny. Většina učitelů neví, jak ho objektivně napsat tak, aby k něčemu bylo studentovi, ale i dalším vyučujícím. Navíc učí v několika třídách, nemají kapacity na to vytvářet tolik slovních hodnocení. Užitečnější by bylo, kdyby hned v hodinách probíhala okamžitá zpětná vazba učitelů směrem ke studentům.

* LN O studentech je v posledních týdnech slyšet hlavně v souvislosti s klimatickými stávkami. Podle některých kritiků se ale chtějí jen „ulejt“ ze školy a o ochranu planety jim nejde. Jak hodnotíte tuto aktivitu?

Není tak časté, aby se takové množství studentů spojilo pro jednu věc. Iniciativu v této podobě podporujeme. Není jenom o stávkování. Studenti zároveň přemýšlejí, co by se skutečně dalo změnit. Díky stávkám se začala ekologie a ochrana klimatu řešit více i při výuce. Mají tedy dopad. A to nemluvě o studentech, kteří za organizací Fridays for Future přímo stojí. Prací v takové organizaci se naučí pravděpodobně o dost více dovedností, než by se naučili během vyučování.

* LN Berou učitelé Českou středoškolskou unii, ve které jste nově místopředsedkyní, vážně?

Část učitelů ano, s těmi pak také často spolupracujeme – je to například Učitelská platforma, se kterou sdílíme naše hodnoty.

* LN Slyšeli jste někdy z úst učitelů větu: Vy se máte učit, ne nám mluvit do práce?

Slýcháme to dost často. Snažíme se jim vysvětlit, o co nám jde. Dost často si berou věci, na které upozorňujeme, osobně. Ale i to je známka toho, že někdo naše slova vnímá.

* LN Nedávno měla Česká středoškolská unie celorepublikový sněm. Shodli jste se během něj, že chcete rozšiřovat řady a být více slyšet. Jak to uděláte?

Náš poslední sněm se zabýval revizemi rámcových vzdělávacích programů, na které se chceme určitě zaměřit. Vidíme šanci trochu ovlivnit, co se v hodinách učí. Pak by se konečně mohl změnit přístup studentů k vzdělávání. Bavilo by je se učit. Chceme ale také, aby na škole dobře fungovaly studentské samosprávy, zejména na středních odborných školách a učilištích. Těch je stále velmi málo. Aktuálně se ale velmi zabýváme tím, čeho se studenti bojí nejvíce – zavedení povinné maturity z matematiky.

* LN Máte skutečně z matematiky až takový strach?

Já z ní ještě maturovat nebudu. Chápu ovšem studenty, proč se tohoto kroku tolik obávají. Když vidíme, kolik těch, kdo si maturitu z matematiky vybrali dobrovolně, při zkoušce propadlo. Jsou studenti, kteří se v tomto předmětu ukazují jako méně nadaní, jiní více. Neříkáme, že matematika není důležitá. Vzhledem k tomu, jak se v současnosti vyučuje, je pro méně nadané studenty maturita z matematiky velmi stresující. Nemluvím ani o chybě v maturitním zadání, která se letos objevila. Chyba je ale leckdy i v tom, jak jsou otázky formulovány.

* LN Hodiny matematiky nepřijdou studentům dost kvalitní?

Nemáme tolik učitelů, kteří nám matematiku vysvětlí tak, abychom ji skutečně pochopili.

* LN Chodí to v hodinách tak, že se učitelé věnují těm studentům, kteří chtějí z tohoto předmětu maturovat, a vám „ujíždí vlak“?

To není problém jenom hodin matematiky. Celé středoškolské studium se nese v duchu maturity. Celé čtyři roky se připravujeme hlavně na tuto zkoušku. Otázku po otázce. Místo toho, abychom si skutečně osvojili ten daný obor a věnovali se něčemu, co v praxi a v životě využijeme.

* LN Pokud by skutečně byla maturita z matematiky povinná, odkdy nejdříve by to bylo rozumné?

Kdyby se podařilo od příštího roku radikálně změnit výuku matematiky, mohli by prváci teoreticky za čtyři roky z matematiky maturovat. Dokud se nezmění způsob a obsah vyučování v tomto předmětu, nemůže se zavést ani povinná zkouška.

* LN Vadí vám celkově státní maturita?

Jak už jsem říkala, není v pořádku, že státní maturitě podléhá celé studium. Na druhou stranu je potřeba regulovat, aby každá škola hodnotila studenty během maturity spravedlivě. Také si ale myslíme, že nemá státní maturita vypovídající hodnotu, jakou by si možná stát přál. Stejné testy píší studenti odborných škol a gymnazisté, kteří se zaměřují během studia hlavně na teorii.

* LN Vy jste humanitně zaměřená. Z kterých předmětů se chystáte za rok maturovat?

Maturovat chci z cizích jazyků a základů společenských věd. I v těchto předmětech narážíme na různou kvalitu učitelů. Některé to vyloženě nebaví a učí pořád to samé dokola. A hlavně teorii. Jiní látku přizpůsobují tomu, jak se vyvíjí společenská témata. Podrobněji se věnují tématům, která studenty v dané třídě více zajímají. Mluvíme často o tom, že by se základy společenských věd měly učit více. Teď nemají dostatečnou hodinovou dotaci.

* LN V poslední době se řešila výuka moderních dějin. Ani čtvrťáci v těchto kapitolách často neexcelují…

Od studentů zaznívá velká nespokojenost, že se ve škole nedozvídají nic o moderních dějinách. Problém je ale v tom, že se do moderních dějin učitelům moc nechce. Obávají se, že je budou podávat zaujatě. Proto se podrobněji věnují pravěku, starověku. To se nedotknou ničeho a nikoho, kdo by je napadl pro neobjektivitu.

* LN Jaká byla vaše motivace zapojit se do této studentské aktivity?

Byla jsem členkou naší školní samosprávy. A díky tomu jsem si všimla, že je okolo mě dost lidí, kteří mají problém, ale nevědí, jak si s ním poradit a na koho se obrátit.

* LN Za nás se říkalo školní parlament. Je to špatný název?

Na každé škole je to jinak. Někde mají studentské parlamenty, jiné školní parlamenty, sněmy. Záleží třeba, jak jsou do nich voleni zástupci, ale ve výsledku mají podobnou úlohu.

* LN Jak se skutečně projevuje činnost školních parlamentů?

Na některých školách jsou samosprávy dost aktivní. Nejen že pořádají zajímavé akce pro své spolužáky, ale zapojují se do změn ve výuce, komunikují dokonce i se zřizovateli. Stále to ale není na úrovni, na které bychom si přáli. Vázne komunikace jak s učiteli, tak se studenty, kteří tomu stále nedůvěřují. Nejaktivnější samosprávy jsou stále na gymnáziích. Začínají se probouzet i na středních odborných školách, ale na učilištích téměř vůbec nejsou. Pokud ano, nařídil ji založit většinou ředitel. Ten samosprávu svolá jednou za čtyři měsíce, řekne učňům, co je nového a zas se rozejdou. Naším cílem je teď právě takový model změnit a vybídnout studenty, aby se nebáli ve svých školách hlasitěji ozvat.

Veronika Elznicová
– Narodila se 14. září 2000.
– Studuje sedmým rokem na víceletém Dvořákově gymnáziu a Střední odborné škole ekonomické v Kralupech nad Vltavou.
– V květnu letošního roku se stala první místopředsedkyní České středoškolské unie.

Zdroj: 29. 06. 2019    Lidové noviny    Strana 9    Rozhovor   Michaela Těšínská

Náš tip: Registrujte se zdarma a získáte přístup k rozsáhlému a aktuálnímu přehledu příležitostí v oblasti práce a vzdělávání: nabídku volných míst, rekvalifikačních kurzů a zkoušek. Pokud chcete udržet krok s trendy na pracovním trhu, budete si potřebovat neustále doplňovat vzdělání ve svém oboru anebo případně svou profesi zcela změnit. S obojím vám může pomoci portál www.vzdelavaniaprace.cz.

Žáci pražské základní školy a gymnázia se pro Lidové noviny pokusili odpovědět na otázku: Co mi škola dává a co mi bere? Přinášíme tři z jejich krátkých zamyšlení.

Učte nás to, co využijeme v praxi

Podle mě mi škola dává vědomosti, které jsou většinou v životě nepoužitelné. Ovšem, to chápu, protože základní škola je o všeobecném vzdělání. Mám ale pocit, že jsou tu daleko důležitější věci, které nás mají učit, jako je například finanční gramotnost, kterou budeme využívat celý život. Nejspíše je mi k ničemu, že to sem píšu, ale kdyby si toho všiml někdo, kdo má na školství vliv, tak pro vás mám vzkaz: prosím, učte nás něco, co vážně využijeme v praxi. Tento text píšu z pohledu čtrnáctiletého chlapce, který by byl raději do života skutečně připraven, než aby se řídil heslem „život tě všechno naučí“. Krom učiva mi škola dává… přemýšlím co. Po pár minutách jsem došel k názoru, že mi vlastně skoro nic jiného nedává. Všechno ostatní, co ve škole zažívám, mi dává kolektiv spolužáků a ne škola. To je asi vše, co bych k tomu řekl. Děkuji za pozornost.

Jakub, 8. A, ZŠ Kuncova, Praha 5

Chybí mi diskuse a souvislosti

Škola mi dává a bere hodně věcí zároveň. Jestli mě to v ní baví, závisí právě na tom, zda převažuje to, či ono.
Samozřejmě mě v ní baví chvíle s kamarády, kteří mě obklopují. Čas s nimi mě bohužel někdy obohacuje víc než vyučování samotné, což je trochu smutné. Zároveň mě ale baví takové vyučování, při němž se dozvídám věci přirozenou cestou a ne nesmyslným předčítáním textu, který následně stejně bezmyšlenkovitě opíšu do sešitu. Ačkoli přiznávám, že zorganizovat takové kvalitní vyučování je pro pedagoga asi složité, protože nemá na každou třídu a na každý předmět tolik času, kolik by asi potřeboval.
Vyřešit otázku školství nikdy nebylo ani nebude jednoduché, protože každé dítě je jiné, a tak se i jiným způsobem učí. Ale myslím, že budu mluvit za všechny studenty svého věku, když řeknu, že biflovat a drilovat nás je holý nesmysl. Vědomosti takto nabyté totiž pro nás moc nemají význam, nedokážeme si je dávat do souvislostí, a navíc je hned po zkoušce či testu zapomeneme, protože jsou znehodnoceny tím, že jim vlastně ani moc nerozumíme. Nevím, jestli se dá dosáhnout nějaké ideální výukové metody, ale určitě je možné ji minimálně zlepšit. Škola by nás měla navést na cestu k poznání, ne se snažit ho do nás nacpat, jak se to dnes ve většině škol děje. Hlavní věc, která mi ve vyučování chybí, je diskuse a propojování jednotlivých informací s jinými. Jako příklad mohu uvést jednu ze svých vlastních hodin, kdy učitelka přijde, pozdravíme se, nalistujeme kapitolu v učebnici, někdo ji nahlas přečte, opíšeme si rámeček se shrnutím učiva a je konec. Žádná diskuse ani zpestření témat, pouze učení. Tohle je zrovna ten typ podle mě špatně vedené a nudné hodiny.
Abych se tu ale ke školství nevyjadřovala pouze negativně, má samozřejmě i své světlé stránky. Existují i osvícení učitelé, kteří umí udělat hodiny zajímavé, zábavné a dokážou věci srozumitelně vysvětlit. Škola mi také dává sociální zkušenosti, jako například jak se chovat ve skupině, pracovat v týmu nebo řešit různé vztahové
situace s rozdílnými povahami (a opět se vracíme k tomu, že většinu z těchto věcí mě učí spolužáci). Jinak je pro mě škola velkým tajemstvím.

Natálie, 8. C, ZŠ Kuncova, Praha 5

Škola mi bere čas a obdarovává mě lidmi

Co mi škola bere? Začnu tím nejjednodušším, tím, co by bezpochyby zmínil každý: čas. Ty dny, které ve škole strávím, hodiny, kdy se na ni připravuju, a momenty, kdy na ni myslím, se opravdu nasčítají. Nakonec mi každý den škola zabere asi polovinu mého aktivního času. To je opravdu hodně, ale nevidím to jenom negativně. Znám mnohé, kteří tvrdí, že se to nevyplatí, a radši by byli celý den doma. To mě děsí. Kdybych nemusela chodit do školy, sama bych se musela zorganizovat a uspořádat si čas. Strávila bych mnohem víc času nad tím, co bych mohla dělat, než faktickým konáním. Čas je tím pádem věcí, kterou mi škola nejenom bere, ale i dává. Dává režim mému dni. Vím, kdy se co bude dít, a tíha rozhodování je mi zdvižena z ramen.
Dává mi taky řád. Je ale řád dobrá věc? Občas mi přijde, že je škola tak málo podobná realitě, že až ze školního systému uniknu, nebudu vědět, co dál a jak se svým životem vynakládat. Bojím se, že znalost vzorce 2-metylbut-2-enu mě nepřipraví na budoucnost.
Věcí, kterou mě škola nejvíc obdarovává, jsou lidé. Každý den se seznamuji s osobami, které bych přes rodiče nepoznala, ať už to jsou spolužáci, učitelé, nebo hospodářka. Všichni mají různé názory a různý pohled na svět a každý pochází z jiného prostředí. Interakce s učiteli mě učí často mnohem víc, než by mě kdy naučili ze svého předmětu. Celkově mi školství vyhovuje. Do školy chodím ráda a dává mi spoustu zkušeností. A i když to, co se tam učím, nemusí být vždy užitečné, věřím, že mi toho škola dává víc, než musím obětovat.

Johanka, tercie A, Gymnázium Nad Alejí, Praha 6

Zdroj: 04.06.2019 Lidové noviny Strana 15 Akademie

Náš tip: Registrujte se zdarma a získáte přístup k rozsáhlému a aktuálnímu přehledu příležitostí v oblasti práce a vzdělávání: nabídku volných míst, rekvalifikačních kurzů a zkoušek. Pokud chcete udržet krok s trendy na pracovním trhu, budete si potřebovat neustále doplňovat vzdělání ve svém oboru anebo případně svou profesi zcela změnit. S obojím vám může pomoci portál www.vzdelavaniaprace.cz.

Na konci dubna vláda schválila Národní program reforem, který má zajistit prosperitu země na další léta. Ve skutečnosti v dokumentu stát poprvé naplno přiznal, že v oblasti vzdělávání má problém, se kterým si zatím vůbec neví rady. V české společnosti, jež vždy měla v Evropě jednu z nejlepších dostudovaností škol, radikálně vzrůstá předčasné ukončování studia. Závazným cílem státu je držet podíl osob ve věku 18 až 24 let, které dosáhly základního vzdělání, ale pak vypadly ze školského systému, pod pěti a půl procenty. To se celkem bez problémů dařilo do roku 2014, od té doby ale křivka prudce roste.
„V roce 2015 hodnota přesáhla šest procent a v roce 2017 dosáhla hodnoty 6,7 procenta,“ přiznává studie.

Strach z maturity

Předčasné ukončování vzdělávání vyjádřené právě podílem „základoškoláků“, kteří si dál už nezvýší vzdělání, má v Česku tak úplně opačný trend, než je tomu v drtivé většině ostatních zemí EU. V těch dochází k poklesu či stagnaci míry odchodů ze vzdělávání, v Česku v posledních letech k jejímu setrvalému nárůstu. „Tento trend, který s sebou nese jednoznačně negativní ekonomický dopad pro všechny strany, je navíc silně regionálně specifický: Ústecký a Karlovarský kraj dosahují podílu 14,5 procenta, zatímco například Vysočina a Jihomoravský kraj mají míru předčasných odchodů nižší než tři procenta,“ varuje reformní plán.

Nedosažení cíle ve vzdělávání není jen špatné pro jednotlivce, ale tratí na tom celá společnost. Sociálně i ekonomicky. Hůře vzdělaný člověk má nižší mzdu, odvede méně na daních a pojištění, snáze spadne do dlouhodobé nezaměstnanosti a ze sociální sítě může více vyčerpat na dávkách.
Vypadávání ze vzdělávacího procesu dokonce proniklo ve velkém už do základoškolského vzdělávání. Významným fenoménem je ukončování povinné školní docházky dříve než v 9. ročníku základní školy. Podíl žáků, kteří v základní škole nedošli ani do osmého ročníku, natož devátého, na počtu všech žáků, kteří předčasně ukončili školní docházku, za poslední čtyři školní roky vzrostl. Ze 17,2 procenta (658 žáků) v roce 2014 jsme se dostali na 19,4 procenta (780 žáků) v roce 2017.
Neúspěch na základce má přitom velký vliv na ambice žáků v dalším vzdělávání. V Česku je navíc rozšířená nechuť ke škole ve srovnání s vyspělými zeměmi. Podle OECD třetina žáků do škol chodí nerada, polovina rodičů není spokojena s jejich stavem. Lepší vzdělávání než rodiče nakonec získá jen kolem 20 procent
dětí, což je jedna z nejnižších hodnot v OECD.

Systémově velkou změnou v poslední době bylo zavedení státní maturity. Ta byla a je politiky velebena jako nástroj standardizace ve velmi rozrůzněném českém vzdělávání. Na druhou stranu má i své náklady a nikdo příliš nemyslí na to, co s vyhozenými studenty, kteří obdrželi za erární prostředky znalosti, ale závěrečnou zkoušku nakonec nezvládli. Kolem čtyř procent středoškoláků neuspělo v minulých letech ani u třetího pokusu státní maturity. Od roku 2011, kdy začaly fungovat, do loňska se podíl neúspěšných každý rok mírně zvyšoval. Celkem tak z maturitních oborů odešlo za osm let bez řádně ukončeného vzdělání téměř 24 tisíc lidí, podobné množství maturantů se ke zkoušce ani nedostavilo. To je ročně asi tři tisíce studentů bez dokončeného vzdělání.
Debata o maturitách, jejich zpřísnění, případně zavedení povinné maturity z matematiky, je v Česku už roky v plném proudu. Nyní se ale přidává další prvek, který může studium studentům notně znechutit. Kraje, tedy zřizovatelé středních škol, mají rozhodovat o tom, jaké obory se na středních školách otevřou a kolik žáků do
nich přijmou. Doteď o tom rozhodovali výhradně ředitelé škol. Předpokládaný počet přijatých uchazečů by tak školám musely schvalovat kraje. Ministr školství Robert Plaga se tomu bránil, ale nakonec podlehl.

Lze předpokládat, že kraje budou logicky prosazovat obory, u nichž se nedostává absolventů. Jinými slovy ty, které se mezi studenty těší nejmenší popularitě, což se může projevit v podobě dalšího růstu předčasně ukončovaného studia.
Uniklé miliardy Vládní Agentura pro sociální začleňování minulý rok vypracovala studii Ffinanční dopady předčasných odchodů ze vzdělávání pro stát a jednotlivce, kde se pokusila dopočítat náklady na exodus studentů ze vzdělávacího systému. A to přes projektované celoživotní příjmy a případné dodatečné náklady sociálního systému.

„V důsledku jednoho předčasného odchodu ze vzdělávání veřejné rozpočty přijdou do roku 2067 zhruba o 13 milionů korun ve srovnání s úspěšným vyučením. V případě úspěšného dokončení střední školy s maturitou by pak byla celková bilance veřejných rozpočtů vyšší o 22 milionů,“ počítá autor studie Roman Matoušek.
Takové rozdíly lze dopočítat i přesto, že poctivý student ve škole stráví delší čas a začne si i později vydělávat. Ale pak má výrazně vyšší příjem a menší pravděpodobnost nezaměstnanosti. Bez překvapení je nejhorší situace ve vyloučených lokalitách. „Ze vzdělávání tam předčasně odcházejí zhruba dvě třetiny žáků. Systémová opatření na zabránění předčasným odchodům by při počtu 1500 žáků z lokalit v jednom populačním ročník znamenala pro veřejné rozpočty možné zlepšení bilance do roku 2067 v rozmezí 1,78 miliardy v nízké variantě – snížení předčasných odchodů o 10 procent – až po 16,5 miliardy ve vysoké variantě, která počítá se srovnáním dosaženého vzdělání žáků z lokalit s aktuálním celostátním průměrem,“ projektuje Matoušek.

Celkově by tak větší tlak na dokončování sekundárního vzdělávání mohl státu přinést během několika let desítky až stovky miliard. Tendence je však podle statistik nyní přesně opačná. Místo maturity alespoň výuční list Soudě dle nového plánu reforem si ale politici problém nedostudovaných už uvědomují. Zatímco až dosud především oslavovali každou další tisícovku studentů, která neprošla u státní maturity, nyní už také řeší, zda je opravdu efektivní investovat nejprve do vzdělávání žáka a nakonec ho bez kvalifikace nechat padnout do nezaměstnanosti a drahé sociální sítě.

Jedním z řešení by mělo být podle navržených reforem zavedení kombinovaných vzdělávacích programů: „Kromě maturity by umožňovaly studentům získat rovněž i výuční list, což by znamenalo získání kvalifikace i v případě neúspěchu u maturitní zkoušky.“ Nově by tak na vybraných středních školách měl student ve třetím
ročníku získat výuční list, ve čtvrtém se pokusit o maturitu. I když ji nesloží, bude mít alespoň výuční razítko o kvalifikaci, kterou během několika let za státní peníze získal.

*Nedostudovat je pro všechny drahé Ffinanční dopady předčasných odchodů ze vzdělávání

Nejvyšší Celoživotní Zvýšení příjmů Celoživotní Změna bilance dosažené čisté příjmy oproti ZŠ bilance vůči oproti ZŠ

vzdělání (mil. Kč) (mil. Kč) státu (mil. Kč) (mil. Kč)

Základní a neukončené 23,45 x 7,33 x
Střední bez maturity 31,61 8,16 20,34 13,01
Střední s maturitou 40,44 16,99 29,93 22,60

ZDROJ: ROMAN MATOUŠEK: FINANČNÍ DOPADY PŘEDČASNÝCH ODCHODŮ ZE VZDĚLÁVÁNÍ PRO STÁT A JEDNOTLIVCE, AGENTURA PRO SOCIÁLNÍ ZAČLEŇOVÁNÍ, 2018

Vývoj podílu osob ve věku 18–24 let, které dosáhly maximálně základního vzdělání a zároveň nejsou ve vzdělávání, v letech 2006–2017

ZDROJ: EUROSTAT, LABOUR FORCE SURVEY

Vzdělanostní struktura Česka
– Základní a nedokončené 18
– Střední bez maturity 33
– 31,2 Střední s maturitou/VOŠ
– Vysokoškolské 12,5
– Nezjištěno 5,3

ZDROJ: SLDB 2011 Lepší vzdělání než rodiče získá kolem 20 procent dětí, což je jedna z nejnižších hodnot v OECD.

Zdroj: 23. 05. 2019  Ekonom  Strana 30  Další témata – Vzdělávání   David Klimeš

Náš tip: Registrujte se zdarma a získáte přístup k rozsáhlému a aktuálnímu přehledu příležitostí v oblasti práce a vzdělávání: nabídku volných míst, rekvalifikačních kurzů a zkoušek. Pokud chcete udržet krok s trendy na pracovním trhu, budete si potřebovat neustále doplňovat vzdělání ve svém oboru anebo případně svou profesi zcela změnit. S obojím vám může pomoci portál www.vzdelavaniaprace.cz.