Už žádné tvrdé přijímací zkoušky. K přijetí na prestižní univerzitu Sciences Po má nově stačit maturitní vysvědčení a pohovor přes video. Podobně se plánují otevřít masám i další elitní vzdělávací instituce. Jedna z nich, obzvlášť výběrová škola pro vrcholné úředníky ENA, bude zrušena.

Má jej současný prezident Emmanuel Macrona dalších pět z jeho šesti předchůdců: absolutorium z Pařížského institutu politických věd, běžně označovaného jako Sciences Po. Tedy z jedné ze špičkových francouzských univerzit, z níž vychází velká část elity země. Každý, kdo chtěl něco znamenat v politice, byznysu nebo médiích, potřeboval alespoň část svého studia strávit na Sciences Po. Ze sedmi posledních prezidentů ji nedokončil jen Nicolas Sarkozy– kvůli problémům s angličtinou.

Nyní chce Sciences Po zásadně změnit systém svého fungování. Ve snaze přiblížit špičkové vzdělávání širším řadám studentů z různých sociálních vrstev plánuje zrušit klasické přijímací řízení. Dosud byly přijímačky na Sciences Po a další elitní univerzity jakýmsi přechodovým rituálem pro studenty z vyšší střední třídy. Aby v nich měli šanci uspět, většinou si k tomu platili přípravný rok, v přepočtu zhruba za 50 tisíc korun ročně.

Podle studie z loňského roku téměř tři čtvrtiny (70 procent) přijatých uchazečů pocházely z „vyššího socioprofesního zázemí“, což reprezentuje 18 procent populace. A to se má změnit. Zrušení stávající podoby přijímacích zkoušek má zvýšit společenskou mobilitu a usnadnit mladým ze znevýhodněných poměrů, aby i oni mohli na škole studovat. Nově proto má k přijetí stačit maturitní vysvědčení, závěrečná zkouška ze základní školy a pohovor na dálku přes video.

„Chceme vytvořit přehlednější, spravedlivější a efektivnější vzdělávací systém tak, aby podporoval diverzitu,“ řekl ředitel Sciences Po Fréderic Mion. „Chceme zavést i další přijímací kritéria, než jen ta akademická: a to otevřenost v myšlení, důslednost, vynalézavost a odolnost,“ dodal Mion.
Toto opatření ve francouzském vzdělávacím systému nezůstane jediné. Podobné změny jako na Sciences Po mají následovat i na dalších elitních školách: na technické École Polytechnique a na École Normale Supérieure, zaměřené na výuku společenských věd.
Letos na jaře Macron také oznámil, že zruší extrémně výběrovou École Nationale d’Administration, známou pod zkratkou ENA, z níž vycházejí vrcholní státní úředníci. Je podle něj „mimo kontakt s realitou“.

Ani nový model zkoušek pomocí pohovoru přes video však není vítán jednomyslně. „Není o nic méně diskriminující než psaný test. Uchazeči musí být schopni souvislého projevu, musí předložit jasné myšlenky a vědět, o čem mluví,“ říká socioložka Annabelle Allouchová.

Cynik by dodal: o to snad ve vyšším vzdělávání jde.

Zdroj: www.idnes.cz

Náš tip: Registrujte se zdarma a získáte přístup k rozsáhlému a aktuálnímu přehledu příležitostí v oblasti práce a vzdělávání: nabídku volných míst, rekvalifikačních kurzů a zkoušek. Pokud chcete udržet krok s trendy na pracovním trhu, budete si potřebovat neustále doplňovat vzdělání ve svém oboru anebo případně svou profesi zcela změnit. S obojím vám může pomoci portál www.vzdelavaniaprace.cz.

Zdravotnické školy připravují odbornice a odborníky v nelékařských zdravotnických profesích od sester a záchranářů přes laboranty, zubní techniky, dentální hygienisty, nutriční terapeuty, zdravotnické asistenty až po rekondiční maséry. Prakticky všechny školy se kromě přípravy budoucích zdravotníků věnují i vzdělávacím a osvětovým akcím pro veřejnost.

Zdravotničtí pracovníci se běžně setkávají s pokročilou technikou a s nejmodernějšími farmaceutickými přípravky.
Nakolik jsou žáci a studenti zdravotnických škol v kontaktu s reálnou praxí? Dotazníkové šetření potřeb SŠ a VOŠ ze závěru loňského roku potvrdilo, že právě odborné vzdělávání a spolupráce se zaměstnavateli je pro „zdrávky“ jednoznačnou prioritou. Více než 90 % VOŠ zdravotnických uvádí, že se odborníci z praxe přímo podílejí na výuce.
Například na SZŠ a VOŠ zdravotnické v Hradci Králové působí na 50 externistů – vyučují zde lékaři, sestry i laboranti z FN Hradec Králové, z lékařské i farmaceutické fakulty UK. Podobně na tom je SZŠ a VOŠ zdravotnická v Plzni, jež spolupracuje se 78 odborníky z plzeňské FN i LF UK, zdravotnické záchranné služby i z dalších státních a soukromých pracovišť.

O stáže je zájem

„U zubních techniků jsme vyzkoušeli také tandemovou výuku pedagoga školy s odborníkem z praxe – studenti byli z takto organizované výuky nadšeni,“ uvádí ředitelka královéhradecké školy PaedDr. Soňa Lamichová. „Bohužel to není a z finančních důvodů ani nemůže být běžná praxe, nicméně projekt šablon nám ji umožnil a naplánovali jsme ji také v navazujícím projektu šablony II,“ dodává. (Šablony vyhlašované MŠMT jsou projekty se zjednodušeným vykazováním financované z ESIF – pozn. aut.) Oslovená plzeňská škola je využívá rovněž k financování stáží pedagogů na moderních zdravotnických pracovištích. Zájem o stáže pedagogů má více než 70% VOŠ, jak ukázalo zmíněné šetření projektu Podpory krajského akčního plánování.

Odborníci z praxe se účastní rovněž tvorby školních vzdělávacích programů (ŠVP). „V rámci jejich akreditace se podílejí na koncepci a obsahovém zaměření modulu, který vyučují. Individuálně spolupracují s koordinátorem daného oboru,“ doplňuje PhDr. Ivana Křížová, ředitelka SZŠ a VOŠ zdravotnické v Plzni, která byla vyhlášena „Zdrávkou roku 2018“. V Plzni se odborníci jako členové zkušebních komisí účastní také absolutorií studentů, což je v rámci ČR praxe obvyklá zhruba u poloviny VOŠ.

Jako naprostou nezbytnost vidí ředitelka Soňa Lamichová z Hradce Králové účast odborníků při tvorbě studijních materiálů: „Máme řadu aplikací přístupných v prostředí internetu. Ve spolupráci s předními odborníky z klinických pracovišť FN HK, špičkových soukromých zařízení, zejména v oblasti stomatologické péče, a odborníků z farmaceutické fakulty UK jsme vytvořili multimediální výukové materiály pro čtyři obory.“ V rámci celorepublikového projektu Inovace vyššího odborného vzdělávání zde vznikají další tzv. otevřené digitální zdroje – velkou část jejich autorů, korektorů a recenzentů představují právě odborníci z praxe.

Studenti v terénu

Odborné praxe žáků a studentů, zpravidla na pracovištích regionálních zaměstnavatelů, zajišťuje více než 90 % zdravotnických škol, byť se jejich organizace liší podle ŠVP jednotlivých oborů.

Plzeňští žáci střední zdravotnické školy stráví na pracovištích 1 až 2 dny v týdnu, studenti VOŠ i blokově 1 až 8 týdnů. Budoucí hradečtí zdravotníci vykonávají v nemocnicích, v lékárnách a zubních laboratořích několikatýdenní souvislé praxe, v oboru Diplomovaná všeobecná sestra až 9 týdnů v jednom semestru. Součástí výuky jsou odborné exkurze seznamující s vysoce specializovanými zdravotnickými pracovišti. „V rámci ČR vyhledáváme ta, kde neprobíhá běžná odborná praxe,“ doplňuje Soňa Lamichová. Exkurze plzeňské školy rozšiřují pohled na oblast zdravotnictví a sociální péče o zařízení pro zdravotně či sociálně znevýhodněné (ústav sociální péče, stacionář, psychiatrická nemocnice, dětský domov, diagnostický ústav, domov pro seniory, Dům světla, Domov sv. Zdislavy pro matky a dítě v tísni…). Plzeňská SZŠ a VOŠ dlouhodobě spolupracuje s nemocnicemi v kraji (Klatovy, Domažlice, Stod, Rokycany, nemocnice Primaved, Mulačova nemocnice, Dětské centrum, krajská zdravotnická záchranná služba), kvůli zájmu o nábor absolventů ji aktivně oslovují i zdravotnická zařízení z Karlových Varů, Hořovic či pražská VFN. Stěžejní je podle ředitelky Křížové spolupráce s plzeňskou fakultní nemocnicí – v rámci reflexe pracují oba partneři s vyhodnocováním zpětné vazby prostřednictvím evaluačních dotazníků a management školy i FN se schází k pravidelným konzultacím.

„Díky projektům podpořeným z programu Erasmus+ a z Norských fondů odjíždějí někteří žáci na dvou až třítýdenní stáže do Norska, Anglie a na Slovensko. Plánujeme tříměsíční stáž studentů oboru Diplomovaná všeobecná sestra v Anglii a stáže pedagogů v Norsku,“ říká Soňa Lamichová. Dodává však, že tato forma rozvoje odborných kompetencí žáků i pedagogů je možná pouze díky projektům a závisí na míře jejich finanční podpory. Budoucí zdravotníci z Plzně praktikují ve slovenské Nitře a v sousedním Německu.

Zdrávky pro veřejnost

Zdravotnické školy fungují i jako centra dalšího vzdělávání a celoživotního učení. V té plzeňské například vybudovali edukační centra zaměřená na zdravý životní styl, první pomoc, dentální hygienu a nutriční terapii, která oslovují různé cílové skupiny – děti z MŠ i ZŠ, pedagogy, pracovníky partnerských firem i širší veřejnost včetně seniorů. Edukační centrum nabízí tematické projektové dny pro žáky, vzdělávání pro zdravotnické asistenty, simulační nácvik záchrany života, dentální poradenství i poradenství ke zdravému stravování a životnímu stylu. Speciálně pro pedagogy je určen vzdělávací program předlékařské první pomoci, o který je značný zájem.

Různě zaměřené kurzy první pomoci nabízí pedagogům, široké veřejnosti i v rámci firemního vzdělávání také hradecká zdravotnická škola. Zareagovala rovněž na problém nedostatečné kapacity předškolních zařízení a zájem žen o možnost profesního uplatnění v péči o nejmenší – nabízí 160hodinový akreditovaný kurz s následnou možností složit zkoušku a získat profesní kvalifikaci Chůva pro děti do zahájení povinné školní docházky a Chůva pro dětské koutky.

Nedostatek zdravotnických pracovníků významně urychluje spolupráci škol a zaměstnavatelů. Ukázkovým příkladem jsou podle ředitelky Lamichové společné prezentace na propagačních a náborových akcích v rámci kraje, případně kombinace stipendií a náborových příspěvků ze strany nemocnic určené budoucím sestrám.

Plzeňský kraj se snaží podpořit užší spolupráci škol s nemocnicemi projektem Studuj srdcem – aktivity propagující význam zdravotnických oborů mají cílit na děti nejen v základních, ale už i v mateřských školách. *

Daniela Kramulová, publicistka projektu P-KAP, Národní ústav pro vzdělávání; publicistka projektu P-KAP

Zdroj: 28. 06. 2019   Komora.cz   Strana 48    Podnikání personalistika & vzdělávání

Náš tip: Registrujte se zdarma a získáte přístup k rozsáhlému a aktuálnímu přehledu příležitostí v oblasti práce a vzdělávání: nabídku volných míst, rekvalifikačních kurzů a zkoušek. Pokud chcete udržet krok s trendy na pracovním trhu, budete si potřebovat neustále doplňovat vzdělání ve svém oboru anebo případně svou profesi zcela změnit. S obojím vám může pomoci portál www.vzdelavaniaprace.cz.

Předmět technika jednoznačně patří do českých základních škol, píše VLADIMÍR BARÁK.

Stovky rozhořčených reakcí vzbudil záměr ministerstev školství a průmyslu zavést do českých základních škol nový předmět s názvem technika. Podle některých neziskovek a progresivistických rodičů jsou dílny a manuální činnost přežité. Nemají pravdu. Budoucnost světa je v technologickém pokroku a lidské schopnosti řešit základní problémy – doma i v zaměstnání.
Nejprve si shrňme fakta. Duo workoholiků (pracujících osmnáct hodin denně), premiér Andrej Babiš a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček, si během jedné ze spanilých jízd po republice poslechlo odborníky z Olomouce, jak je nutné vést děti k manuální zručnosti. Že dnešní děti jsou jednoduše nemehla. Ani jeden ze zmíněných pánů neoplývá přílišnou trpělivostí, schopností strategického postupu a sociální inteligencí, a tak se po krátké diskusi oba politici shodli, že je tedy potřeba nějaký školní předmět, který situaci změní. A aby to mělo efekt, bude předmět povinný. To si následně, jistě s velkým zaujetím, na stránkách zpravodajských on-line deníků přečetl ministr školství Robert Plaga, jenž ještě v březnu pro Hospodářské noviny uvedl: „Technika jako předmět nemá být povinná, příkazů už bylo dost.“

U šéfa Babiše je ale zvykem, že pravdu má vždy ten, kdo se k němu dostane a zaujme ho jako poslední. A Plaga to moc dobře ví! Informaci, že jím reprezentované instituce čeká změna v podobě nového předmětu technika, tedy přijal jako ukázkový pracant a výsledek byl po pár dnech na stole: už od letošního září budou mít dílny v rozvrhu děti v 53 pilotních školách. Od roku 2022 by pak podle vyjádření ministra průmyslu Havlíčka (!) z minulého týdne mělo jít o povinný předmět. Děti se naučí pracovat s nástroji, jako jsou šroubovák, kladívko či kleště, ale též s moderními technologiemi jako lasery nebo 3D tiskárnami.
Bez ohledu na chyby v procesu (tak trochu vynechání ministra školství) je ale cíl stanoven správně. Již od útlého věku vést děti k manuální činnosti, kterou poté budou moci rozvíjet ve středních a třeba následně vysokoškolských institucích. Proto je nutné tuto inovaci českého školství podpořit. O to více zamrzí hlasitá reakce odpůrců, jež bohužel získala i velmi silný mediální ohlas. Jeden z hojně sdílených komentářů, napsaný matkou dvou malých dětí, například zněl: „To je neuvěřitelné. Vidíme, že všechnu práci za nás budou dělat roboti, že 21. století už není o manuální lidské práci. Ale co udělá ten trouba Babiš? Vrazí dětem do ruky šroubovák!“ Paní, posílená stanovisky expertů z neziskovky EDUin či Učitelské platformy, si vysloužila stovky lajků, mnozí uživatelé Facebooku přikyvovali: záchranou už prý mohou být jen soukromé školy, kde se děti skutečně připravují na budoucnost a neztrácejí čas experimenty s nářadím. Daleko lepší prý je, když děti píší eseje. Například o globálním oteplování, o životě se dvěma maminkami (tatínky) nebo o důležitosti evropské integrace… To je alespoň dojem, který získá čtenář z facebookových statusů a komentářů.

Samozřejmě že společenské vědy jsou důležité. Rozhodně nás však samy o sobě dostatečně nepřipravují na dobu, jež se často označuje číslovkou 4.0 (proto průmysl 4.0, školství 4.0, práce 4.0, atd.). Tato doba přinese obrovské množství výzev (viz například rozhovor s ředitelem Ústavu informatiky AV ČR prof. Emilem Pelikánem na straně 104). Potřebujeme odborníky, již těmto výzvám budou schopni čelit. Při práci s roboty se šroubováku asi nevyhneme. Nejde ale jen o tolik specifi cká povolání, jako je seřizovač robotů. Potřebujeme přece i lidi „multifunkční“, kteří dokážou pružně vyřešit každodenní drobné nehody. Kape kohoutek? Viklá se židle? Z kuchyňské linky vypadla dvířka? Dobrý kutil (kutilka) si s takovými problémy dokáže poradit. Kutil se ale nikdy nestane kutilem, pokud se včas nedostane do styku se dřevem, plastem, nářadím. Přitom platí, že pro nabytí nových dovedností je dětství a mládí nejvhodnějším obdobím. Ve skutečně moderních státech to pochopili: proto dílny v různých podobách (jako techniku, technickou výchovu, základy techniky…) nalezneme v tolik obdivovaných skandinávských zemích, ale také třeba ve Švýcarsku, Belgii či u lídrů technologického pokroku a ekonomického progresu – Německu či Rakousku. Pokud chceme být ve světě konkurenceschopní, je technika do škol třeba. A ministr školství (potažmo celá vláda) si v jejím zavádění zaslouží podporu.

Zdroj: 24. 06. 2019    Týden    Strana 26    Názory a komentáře

Náš tip: Registrujte se zdarma a získáte přístup k rozsáhlému a aktuálnímu přehledu příležitostí v oblasti práce a vzdělávání: nabídku volných míst, rekvalifikačních kurzů a zkoušek. Pokud chcete udržet krok s trendy na pracovním trhu, budete si potřebovat neustále doplňovat vzdělání ve svém oboru anebo případně svou profesi zcela změnit. S obojím vám může pomoci portál www.vzdelavaniaprace.cz.

OSTRAVA – „Začínáme. Máme domluvené instruktory i pracoviště, snažíme se, aby se žáci už od prvního ročníku podívali do reálného provozu,“ říká Tomáš Führer, ředitel Střední elektrotechnické školy Na Jízdárně v Ostravě. Jeho škola se spolu se dvěma dalšími v Moravskoslezském kraji od loňského září zapojila do projektu,
který testuje, jak by se daly na středních školách využít prvky takzvaného duálního vzdělávání.
Slovo duální v tomto pojmu označuje dvě instituce, které se podílejí na vzdělání středoškoláků – školu a firmu, která do značné míry přebírá odpovědnost za odbornou přípravu žáků.
V Německu nebo v Rakousku je tento duální systém základním principem, na kterém odborné vzdělání na středních školách stojí. „V těchto zemích praktické vyučování i vlastní závěrečnou učňovskou zkoušku garantují zaměstnavatelské svazy a cechy, škola poskytuje pouze teoretickou přípravu,“ říká tisková mluvčí
Moravskoslezského kraje Nikola Birklenová.
Součástí duálního systému je i to, že žáci školy mají zároveň uzavřenou pracovní smlouvu s konkrétní firmou, ve které se také připravují na své budoucí povolání.
Se zavedením úplného systému duálního vzdělávání, tak jak funguje v německy mluvících zemích, se u nás nepočítá. „Jsou to jen určité prvky. Naši žáci nemají podepsanou učňovskou smlouvu s firmou a ani se s tím nepočítá,“ říká Führer. Nezavazují se tak, že do firmy po ukončení školy nastoupí.

Co se ve firmě naučíš

Zapojení do projektu, ve kterém se testují možnosti duálního vzdělávání v českém školství, pro Tomáše Führera znamenalo, že bude muset přepsat školní vzdělávací program. To je dokument, který popisuje, jaké znalosti a dovednosti má žák na škole získat. Nově je v něm jasně definováno, co má žáka naučit škola a co firma, kam chodí na praxi.

„Škola a firma se dohodnou například na tom, že instalace operačního systému nebo diagnostika motoru automobilu, které jsou součástí výuky v daném oboru, se odehrají ve firmě,“ vysvětluje Milena Jabůrková, viceprezidentka Svazu průmyslu a dopravy ČR, která by principy duálního vzdělávání do českého školství ráda
prosadila v co největší možné míře. Na ostravské průmyslovce se to bude zatím týkat oboru elektrikář. „Ve druhém ročníku to bude například navíjení motorů. My na to ve škole specializovanou dílnu nemáme, navíjení se naučí u našeho partnera,“ říká ředitel školy.

Oceňuje také, že smlouvy jsou uzavírány na delší dobu. „Zafixovali jsme si pracoviště na tři roky dopředu,“ říká Führer.

Motivací je nedostatek lidí

Potřebná legislativa platí od roku 2015. Firma například dává možnost uplatnit v souvislosti s duálním vzděláváním daňové odpočty. „Bylo také popsáno, jakou má mít kvalifikaci instruktor praktické výuky u zaměstnavatele, a ministerstvo vydalo doporučení pro školy, které se zaměřuje na uzavírání smluv mezi školami
a firmami,“ říká Miloš Rathauský ze Svazu průmyslu a dopravy.

Firmy i školy se teprve budou muset naučit, jak ji systematicky využít. Prvním krokem je zájem firem. „Firmy k němu musí dozrát. To se obvykle stane ve chvíli, kdy narazí na prázdný rezervoár a nemají kde brát nové zaměstnance, pak se pro ně vzdělávání stane prioritou,“ komentuje současnou situaci Rathauský.

Praxe – V zahraničí část praktické výuky poskytují samotné firmy. Ty české by podobný model také chtěly.

Zdroj: 25. 03. 2019    Mladá fronta DNES    Strana 4    Z domova    Radka Hrdinová

Náš tip: Registrujte se zdarma a získáte přístup k rozsáhlému a aktuálnímu přehledu příležitostí v oblasti práce a vzdělávání: nabídku volných míst, rekvalifikačních kurzů a zkoušek. Pokud chcete udržet krok s trendy na pracovním trhu, budete si potřebovat neustále doplňovat vzdělání ve svém oboru anebo případně svou profesi zcela změnit. S obojím vám může pomoci portál www.vzdelavaniaprace.cz.

OBLASTNÍ ŘEDITEL FINANČNĚ PORADENSKÉ SPOLEČNOSTI OVB ALLFINANZ MARTIN HÁJEK:

Martin Hájek je oblastním ředitelem finančně poradenské společnosti OVB Allfinanz s dvanáctiletou praxí a zároveň zkušeným lektorem finanční gramotnosti, kterou přednáší pro všechny, od žáků základních škol až po seniory. V rozhovoru mj. odpovídá, proč je potřeba rozumět financím stále důležitější a jaké chyby dělají lidé se svými penězi nejčastěji.

* Proč je vlastně důležitá finanční gramotnost?
Jen si vezměte, že jsou na českém trhu stovky finančních institucí a tisíce produktů a neustále se měnící legislativa i samotné produkty a samozřejmě neustále se měnící situace samotného klienta. Nemluvě o věcech, jako jsou složité výluky a omezení například u životních pojistek, tedy jednoho z nejsložitějších produktů. Každý klient by měl mít schopnost orientovat se bezpečně na finančním trhu. Znamená to mít znalost základních pojmů jako je vliv inflace v rámci daného produktu, schopnost zhodnotit reálnost výnosů a rizika apod. No a nesmím zapomenout ani na vlastní cashflow: aktiva, pasiva, jestli klienti někde zbytečně nepře plácí, jaké typy produktů je potřeba mít ve svém portfoliu, které se řadí mezi již zmíněná aktiva či pasiva. Jednoduše ře čeno, klient by si měl držet ales poň obecný přehled o tom, jak to na finančním trhu chodí a tyto základy pak využívat pro stavbu dalších vědomostí v rámci finančního vzdělávání.

* Pro koho je finanční gramotnost primárně určena?
Nejjednodušší odpovědí by bylo říct, že pro všechny. Já sám finanční gramotnost přednáším pro studenty základních, středních i vysokých škol, například i v rámci spolupráce na bakalářských či diplomových pracích. Ale nejde jen o školy, samy nás oslovily i jiné spolky, jako například občanská sdružení, knihovny v rámci
vzdělávání pro seniory, či různé státní instituce a úřady.

* A stává se, že za Vámi přijde klient sám, že něčemu na finančním trhu nerozumí a potřeboval by s něčím poradit?
Samozřejmě, taková situace se mi přihodila zrovna v minulém týdnu. Přišel za mnou klient, který na mé pracovní sociál ní síti viděl článek o školení finanční gramotnosti z poslední doby a sám mě oslovil, jestli by bylo možné, abych pro něj a skupinu jeho známých z nejbližšího okolí uspořádal školení ohledně finanční
gramotnosti. A nejen on, na základě již zmíněných aktivit se přidávají další a další jedinci či instituce, kteří by si také chtěli, ať už sami, nebo pro své známé či klienty, rozšířit své obzory. Pro příklad: přednášel jsem v rodinném centru, kde mezi posluchači byla zástupkyně ředitele z jedné školy. Po přednášce za mnou sama přišla, řekla, že se jí to hodně líbilo a jestli by bylo možné to samé zařídit také pro studenty školy. Takto to na sebe navazuje jedno pro druhém a počet posluchačů tak stále roste. Pro mě, jakožto finančního poradce, je finanční gramotnost klientů také velmi důležitá. A zároveň to mně i mým kolegům zjednodušuje práci. Klienti tak aspoň orientačně vědí základní rozdíly mezi institucemi, jaké typy produktů se na trhu vyskytují, co se na trhu obecně děje a tak podobně.
Samozřejmě, málokdy klient vidí do úplných detailů a podrobností, jako například proč rostou úrokové sazby u hypoték, ale od toho jsme tady my, abychom vše klientům vysvětlili a poskytli jim úplné a objektivní informace, které k výběru vhodného produktu potřebují.

* Jak často se výuce finanční gramotnosti věnujete?
Každý podzim směřuji své aktivity právě tímto směrem: vzdělávání, edukace, přednášky… ale není to jen v tomto období. Například u zmíněné státní instituce se potkáváme pravidelněji i mimo toto období. Ale co se týče „nováčků“, pokud je tak mohu nazvat, tak se snažím to vše směřovat právě na podzim. Je to jednodušší i z již popsaného důvodu referencí a předávání kontaktů, protože na sebe vše plynule navazuje.

* Když se teď nebudeme bavit o skupinách, ale jednotlivcích – jak často by se měl klient/laik zajímat o svou finanční gramotnost, zjišťovat si novinky na trhu a podobně?
V případě ideální spolupráce, kdy každý vidí zprávy v televizi, čte články v novinách či na internetu, mi klient zavolá jednou za měsíc a prodiskutuje se mnou své nově nabyté vědomosti. Ale není to podmínkou. U nás v OVB se s klienty scházíme minimálně jednou do roka, kdy zkontrolujeme stávající stav smluv, protože za rok se u každého z nás může změnit spousta věcí. Klienti mají dobré povědomí a já jim pak dovysvětluji detaily, které je zajímají a které jsou důležité pro jejich rozhodnutí.

* V čem klienti v rámci financí dělají nejčastěji chyby?
Je velmi těžké určit, co je vyložená chyba, proto to popíšu trošku ze široka. Na svých přednáškách se posluchačů ptám, podle čeho si vybírají své finanční instituce a nejčastěji dávají na to, co mají nejblíž, co vidí v kamenných pobočkách ve svých městech, jaké produkty využívají jejich známí či co oni sami znají z historie nebo reklam. Klienty zajímá, kam přispívá stát, kde jsou daňové úlevy, co je v produktech garantováno. A opět: v zásadě to není špatně, ale produkt vhodný pro padesátiletého podnikatele nemusí být vhodný pro mladou maminku na mateřské a naopak. Je proto potřeba se zajímat o sebemenší detaily produktů a podle toho následně vybírat. A toto bych asi bral jako tu největší chybu – neznalost detailů produktů.

* A co třeba taková ta malá písmenka, která vidíme v reklamách či prospektech?
(směje se) To si samozřejmě taky vysvětlujeme, co znamenají zkratky p. a. (per annum – ročně), RPSN (roční procentní sazba nákladů) a další, a to ať už do kladných či záporných úroků, stejně jako měsíční, kvartální… V současné době pak vysvětluji i legislativní změny, jako například GDPR a další. Jsem velmi rád, že ochrana klientů před nepoctivci výrazně pokročila, takže riziko, že se finančně méně gramotný klient může někde „napálit“, je mnohem menší. Spousta firem bez licencí tak dnes již nemůže nabízet produkty po telefonu, kdy klient neměl příliš času na rozmyšlenou bez možnosti ověřit si informace.

* To mě přivádí k další myšlence. Bavíme se tady o neznalosti klientů v rámci finanční gramotnosti, ale jak je to například s jejich neopatrností?
I nadále se samozřejmě setkáváme s tím, že se smlouvy sjednávají tak, jak jsem zmínil v předchozí otázce, že klienti nemají úplné a objektivní informace. Důvěřují tomu člověku na druhé straně telefonu nebo stolu a ani si nezkontrolují, jestli je držitelem potřebných licencí nebo je veden v registru České národní banky. I díky tomu pak může docházet ke ztrátám finančních prostředků. Na druhou stranu, lidé o této možnosti kontroly málo vědí a nejsou schopni sami posoudit, jestli je to dobře, nebo špatně a jaké všechny licence by měl finanční poradce mít. A to se ani nebavím o tom, kolik je zde různých produktů.

* Když už jste zmínil ty produkty, tak ve kterých dělají klienti nejčastěji chyby?
Vaši otázku trochu otočím a nebudu říkat, v jakých produktech dělají nejčastěji chyby, ale jaké chyby dělají nejčastějších produktech. A začnu podpojištěním majetku či nemovitosti, které je samo o sobě chybou, ale klienti si neprochází podmínky, nezajímají se o skutečnou hodnotu svého vlastního majetku a dostanou tak ve finále menší plnění, než jaká je skutečná škoda. A kromě toho jim pak třeba zástupce finanční instituce neřekl rozdíly mezi různými variantami. Další kapitolou je pojištění odpovědnosti zaměstnance za škodu, kde stejně jako v předchozím bodě mluvíme o nedostatečném plnění. Zde se musí jednat minimálně o 4,5 násobek hrubé měsíční mzdy, což se ve spoustě případů neděje. Klienti pak také mívají mylné domněnky o spoluúčasti, nevědí, do kolika peněz se jich to týká, kolik budou v případě škody doplácet oni a tak podobně. V segmentu životních a úrazových pojištění vidím, že trh je velmi „přepojištěný“ jako důsledek divokých devadesátých let a klienti tak často mají až 5–6 různých pojistných smluv, přitom by to vše šlo vhodně vyřešit 1–2 smlouvami a zbytečně tak nepřeplácet. V rámci
hypoték lidé koukají zejména na úrok, ale už nevidí produkty, které jdou s hypotékou ruku v ruce. Například když banka klientovi řekne, že u nich musí mít vedený účet a případně i nějaké pojištění, což dotyčný klient přímo na místě nezjistí, že to tak být nemusí a dá se to řešit i alternativními způsoby – například dalším účtem a samotné pojištění si zřídit levněji u jiné instituce. U stavebních spoření si lidé často myslí, že jejich úroky jsou stále stejné a když zvýší cílovou částku, tak zůstanou. Ale spousta stavebních spořitelen tyto úrokové sazby sníží a klienti se pak diví, že z původně slibovaných 3 % mají najednou procento jedno. Další věcí jsou pak meziúvěry, ze kterých téměř není možné odejít jen tak a klient tak musí čekat, protože možnosti refinancování jsou jen velmi malé. A závěrem:
klienti se hodně bojí investic a nemají k tomuto typu produktu příliš velkou důvěru. Na druhou stranu, podílové fondy si již vybudovaly svou pozici na trhu, mají rostoucí tendenci, ale i přesto je spousta klientů skeptických i z důvodu hrozby ekonomických krizí, které můžou, ale samozřejmě nemusí přijít, a proto raději volí vyčkávací taktiku.

* A jak v dnešní době klienti řeší spotřebitelské úvěry? Je doba těsně před Vánoci a všude kolem spousta lákadel…
Je to velmi aktuální téma, se svými klienty se snažím, aby měli k dispozici vždy krátkodobé, střednědobé i dlouhodobé rezervy a mají tak peníze například v rámci spořicích účtů kdykoli k dispozici právě z hlediska krátkodobých výdajů. Mohou je kdykoli využít a nemusí si tak zbytečně půjčovat a mohou pružně reagovat, protože krátkodobé půjčky jsou jednou z těch nejsnazších cest, jak se dostat do dluhových pastí, které můžou skončit až exekucí.

* Je poměrně zajímavé, že počet exekucí roste navzdory tomu, jak je nízká nezaměstnanost a HDP i nadále roste. Jakým způsobem mají lidé předcházet hrozbě exekucí a dluhových pastí?
Jde hlavně o ty již zmíněné rezervy. Nejčastější chybou je, že lidé mají peníze uloženy na běžných účtech a nepracují s nimi efektivně. I v rámci investic je dobré začínat opravdu pozvolna a naučit se v tom chodit, než tam vložit spoustu prostředků naráz a pak čekat, jak to dopadne a nemít v základu z čeho fungovat. Můžete kdykoli přijít o zaměstnání, může přijít autonehoda, vážný úraz… Nad tímto by měl klient uvažovat vždy na prvním místě, než kamkoli vloží své finanční prostředky. Je potřeba si uvědomit, že finanční trh funguje na principu spojených nádob a jakékoli naše rozhodnutí ovlivní vývoj všech dalších aspektů. My v OVB tak proto klientům neříkáme „kliente, udělej to takto a takto“, ale upozorňujeme na rizika, která mohou nastat a na základě svých zkušeností představit fungující řešení. Je potřeba se zajímat o sebemenší detaily produktů a podle toho následně vybírat. Nejčastější chybou je, že lidé mají peníze uloženy na běžných účtech a nepracují s nimi efektivně.

Zdroj: 20.12.2018    Právo    Strana 23    Finance   Jiří Tichý

Náš tip: Registrujte se zdarma a získáte přístup k rozsáhlému a aktuálnímu přehledu příležitostí v oblasti práce a vzdělávání: nabídku volných míst, rekvalifikačních kurzů a zkoušek. Pokud chcete udržet krok s trendy na pracovním trhu, budete si potřebovat neustále doplňovat vzdělání ve svém oboru anebo případně svou profesi zcela změnit. S obojím vám může pomoci portál www.vzdelavaniaprace.cz.