Jaký má smysl, aby děti biflovaly matematické vzorečky, když se zároveň nenaučí, že je mohou využít, aby si spočetly výhodný úvěr? Má cenu šprtat se data a politické reálie historie, když se žáci netříbí v umění kriticky myslet? Zkostnatělé školní osnovy by měla uvést do souladu s dobou a moderními trendy revize rámcových vzdělávacích programů. Jenže nejdřív se chystala bez kontaktu s odbornou veřejností, a teď už se nechystá vůbec. Práce stojí a bude stát nejspíš do příštího roku, protože není jasné, nakolik koresponduje s vládní strategií vzdělávání.

Nynější, zapauzované revize spustilo ministerstvo školství v roce 2017, ustavilo 43 pracovních komisí, kde sedí rozliční zástupci daného cechu a probírají obsah učiva předmět po předmětu. Problém je, že to každá komise dělá separé, aniž by se jejich práce prolínala, a tak je otázka, jak moderní, prostupné, provázané a užitečné nové osnovy budou. Otázka, na kterou nejde vypáčit odpověď, protože dosavadní stanovisko ministerstva zní, že nebudou diskutovat, dokud to nebude hotové. Nedbá námitek odborníků, že takhle by zásadní proměna českého školství vznikat neměla. Notabene když má být založená na široké shodě a principu, že éra biflování a jedné pravdy končí, aby ji nahradila schopnost debatovat, myslet, dávat do kontextu, rozpoznat blábol.

Naposledy se tak velká debata o proměně školství vedla v roce 2004. V září tehdejšího roku se situace ve vzdělávacích institucích skutečně změnila. Když učitelé připravovali plán na školní rok před tímto datem, museli se držet takzvaných osnov. Tedy jasně daného programu, co a jak v daném období školního roku dětem vkládat do hlavy. Od září 2004 jim rámcové vzdělávací programy v ideálním případě rozvázaly ruce. Musí se od té doby jen držet státních rámců, tedy jaké dovednosti mají žáci a studenti daných oborů do 19 let věku umět; jakými vědomostmi mají vládnout, jaké pracovní a jiné návyky si osvojit. Jak toho který učitel docílí, už záleží na strategii každé školy.

Jenže v praxi na ideální variantu vždycky nedojde. Pedagogové sice dostali volnost, ale chybí jim metodika; mnozí si vybrali cestu nejmenšího odporu a učí, jako vždycky učili. Programový ředitel společnosti EDUin Miroslav Hřebecký proto před časem vyjádřil obavu, že vzhledem k tomu, v jak uzavřeném duchu se revize chystají, dopadnou jako ty předchozí – tedy že mnozí pedagogové setrvají u starých jednotných osnov, na něž jsou zvyklí. „Je potřeba poučit se z předchozí chyby a doprovodit novou verzi masivní kampaní směrem k učitelům,“ řekl Hřebecký.

Zdroj: 04. 07. 2019   Lidové noviny   Strana 18   Poslední strana   KATEŘINA SURMANOVÁ

Náš tip: Registrujte se zdarma a získáte přístup k rozsáhlému a aktuálnímu přehledu příležitostí v oblasti práce a vzdělávání: nabídku volných míst, rekvalifikačních kurzů a zkoušek. Pokud chcete udržet krok s trendy na pracovním trhu, budete si potřebovat neustále doplňovat vzdělání ve svém oboru anebo případně svou profesi zcela změnit. S obojím vám může pomoci portál www.vzdelavaniaprace.cz.

1. místopředsedkyně studentské unie Elznicová také tvrdí, že není v pořádku, když celé středoškolské studium podléhá maturitě

Čeští studenti začínají diskutovat s řediteli, zřizovateli škol, ministrem školství. Své chtějí říct k tomu, co se budou učit a kdo jim bude vědomosti předávat. „Studentských samospráv by mělo být více na odborných školách, ale i učilištích,“ říká Veronika Elznicová, osmnáctiletá studentka osmiletého gymnázia a 1. místopředsedkyně České středoškolské unie.

* LN Jak hodnotíte školní rok, který právě skončil?

Problémy, které má české školství řadu let, se jen stupňují. A my, studenti, se s tím musíme potýkat každý den.

* LN Které konkrétně myslíte?

Studenti se cítí být demotivovaní. Potvrdilo to i nedávné šetření nadačního fondu EDUzměna. Přes 30 procent studentů nechodí do školy rádo. Nevidí smysl v tom, co se ve výuce dozvědí, a necítí se ve škole dobře, jednoduše je to tam nebaví.

* LN Vy se také přemlouváte, abyste do školy ráno vstala?

Nemám zkrátka pocit, že dostávám dostatečný prostor na věci, které bych se chtěla naučit. Proto se je někdy raději učím sama.

* LN Studujete osmileté gymnázium. Vybrala jste si dobrý typ školy vzhledem k tomu, co říkáte?

Vybrala. Školy ale obecně nemají dostatečný prostor pro volitelnost. Je sice možné zapsat se do seminářů či povinně volitelných předmětů, ale těch je málo a dostupné jsou až ve vyšších ročnících.

* LN Poslední dobou se také čím dál více skloňuje, že je nemalý podíl učitelů před vyhořením. Narážíte na takové kantory?

Rozhodně. Je to zásadní problém. Studenty nebaví to, co se učí v hodinách, protože je vede kantor, kterému jeho práce už nedává smysl. A zároveň neexistuje žádná iniciativa, jež by se takové praxi snažila zabránit. Všímáme si také, že populace učitelů stárne. Vždyť průměrný věk učitelů je kolem 46 let. Poměrná velká část těch, kdo jdou studovat pedagogickou fakultu, po absolvování učit nezačne a další část po prvních letech v profesi zase končí a přesouvá se do profese jiné.

* LN Když se učitelům přidají peníze, vyřeší to jejich vyhořelost?

Není to jediná věc, která přístup učitelů změní. Společnost si na základě tohoto nezačne hned více myslet, že být učitelem je záslužná profese. Toto povolání nezačne mít takovou prestiž, jakou má v zahraničí. Vyšší plat je ale samozřejmě dobrý základ pro změnu. Především je potřeba, aby měli učitelé podporu od vedení školy, zřizovatele a svých kolegů, ať už mluvíme o podpoře čistě psychické, nebo takové, která bude pomáhat učitelům v prohlubování jejich dovedností.

* LN Hnutí Starostové navrhuje, aby učitelé po deseti letech praxe měli nárok na roční studijní volno. To by podle vás mohlo pomoci?

Myslím si, že nemalý podíl lidí si vybere tuto profesi s představou, že bude mít v létě dva měsíce prázdnin. I když během prázdnin učitelé nějaké volno mají, během školního roku zase nemají prakticky čas na nic jiného. To znamená, že by jim toto roční volno od každodenního zápřahu jistě pomohlo nadechnout se.

* LN Podle některých odborníků nezažívají čeští žáci ve škole úspěch. Souhlasíte s tím?

Během hodin se jede hodně na výkon. A spíš dostávají tresty než odměny. Přímo to souvisí se způsobem známkování. Když například student udělá domácí úkol, je to samozřejmost. Když neudělá, dostane pětku. A fakt, že nás systém známkování je velmi strohý, je demotivující.

* LN Upřednostnila byste slovní hodnocení? Ve školském prostředí nepanuje shoda, zda si s ním vzdělávací instituce umí poradit…

Školy na slovní hodnocení podle nás nejsou v tuto chvíli připraveny. Většina učitelů neví, jak ho objektivně napsat tak, aby k něčemu bylo studentovi, ale i dalším vyučujícím. Navíc učí v několika třídách, nemají kapacity na to vytvářet tolik slovních hodnocení. Užitečnější by bylo, kdyby hned v hodinách probíhala okamžitá zpětná vazba učitelů směrem ke studentům.

* LN O studentech je v posledních týdnech slyšet hlavně v souvislosti s klimatickými stávkami. Podle některých kritiků se ale chtějí jen „ulejt“ ze školy a o ochranu planety jim nejde. Jak hodnotíte tuto aktivitu?

Není tak časté, aby se takové množství studentů spojilo pro jednu věc. Iniciativu v této podobě podporujeme. Není jenom o stávkování. Studenti zároveň přemýšlejí, co by se skutečně dalo změnit. Díky stávkám se začala ekologie a ochrana klimatu řešit více i při výuce. Mají tedy dopad. A to nemluvě o studentech, kteří za organizací Fridays for Future přímo stojí. Prací v takové organizaci se naučí pravděpodobně o dost více dovedností, než by se naučili během vyučování.

* LN Berou učitelé Českou středoškolskou unii, ve které jste nově místopředsedkyní, vážně?

Část učitelů ano, s těmi pak také často spolupracujeme – je to například Učitelská platforma, se kterou sdílíme naše hodnoty.

* LN Slyšeli jste někdy z úst učitelů větu: Vy se máte učit, ne nám mluvit do práce?

Slýcháme to dost často. Snažíme se jim vysvětlit, o co nám jde. Dost často si berou věci, na které upozorňujeme, osobně. Ale i to je známka toho, že někdo naše slova vnímá.

* LN Nedávno měla Česká středoškolská unie celorepublikový sněm. Shodli jste se během něj, že chcete rozšiřovat řady a být více slyšet. Jak to uděláte?

Náš poslední sněm se zabýval revizemi rámcových vzdělávacích programů, na které se chceme určitě zaměřit. Vidíme šanci trochu ovlivnit, co se v hodinách učí. Pak by se konečně mohl změnit přístup studentů k vzdělávání. Bavilo by je se učit. Chceme ale také, aby na škole dobře fungovaly studentské samosprávy, zejména na středních odborných školách a učilištích. Těch je stále velmi málo. Aktuálně se ale velmi zabýváme tím, čeho se studenti bojí nejvíce – zavedení povinné maturity z matematiky.

* LN Máte skutečně z matematiky až takový strach?

Já z ní ještě maturovat nebudu. Chápu ovšem studenty, proč se tohoto kroku tolik obávají. Když vidíme, kolik těch, kdo si maturitu z matematiky vybrali dobrovolně, při zkoušce propadlo. Jsou studenti, kteří se v tomto předmětu ukazují jako méně nadaní, jiní více. Neříkáme, že matematika není důležitá. Vzhledem k tomu, jak se v současnosti vyučuje, je pro méně nadané studenty maturita z matematiky velmi stresující. Nemluvím ani o chybě v maturitním zadání, která se letos objevila. Chyba je ale leckdy i v tom, jak jsou otázky formulovány.

* LN Hodiny matematiky nepřijdou studentům dost kvalitní?

Nemáme tolik učitelů, kteří nám matematiku vysvětlí tak, abychom ji skutečně pochopili.

* LN Chodí to v hodinách tak, že se učitelé věnují těm studentům, kteří chtějí z tohoto předmětu maturovat, a vám „ujíždí vlak“?

To není problém jenom hodin matematiky. Celé středoškolské studium se nese v duchu maturity. Celé čtyři roky se připravujeme hlavně na tuto zkoušku. Otázku po otázce. Místo toho, abychom si skutečně osvojili ten daný obor a věnovali se něčemu, co v praxi a v životě využijeme.

* LN Pokud by skutečně byla maturita z matematiky povinná, odkdy nejdříve by to bylo rozumné?

Kdyby se podařilo od příštího roku radikálně změnit výuku matematiky, mohli by prváci teoreticky za čtyři roky z matematiky maturovat. Dokud se nezmění způsob a obsah vyučování v tomto předmětu, nemůže se zavést ani povinná zkouška.

* LN Vadí vám celkově státní maturita?

Jak už jsem říkala, není v pořádku, že státní maturitě podléhá celé studium. Na druhou stranu je potřeba regulovat, aby každá škola hodnotila studenty během maturity spravedlivě. Také si ale myslíme, že nemá státní maturita vypovídající hodnotu, jakou by si možná stát přál. Stejné testy píší studenti odborných škol a gymnazisté, kteří se zaměřují během studia hlavně na teorii.

* LN Vy jste humanitně zaměřená. Z kterých předmětů se chystáte za rok maturovat?

Maturovat chci z cizích jazyků a základů společenských věd. I v těchto předmětech narážíme na různou kvalitu učitelů. Některé to vyloženě nebaví a učí pořád to samé dokola. A hlavně teorii. Jiní látku přizpůsobují tomu, jak se vyvíjí společenská témata. Podrobněji se věnují tématům, která studenty v dané třídě více zajímají. Mluvíme často o tom, že by se základy společenských věd měly učit více. Teď nemají dostatečnou hodinovou dotaci.

* LN V poslední době se řešila výuka moderních dějin. Ani čtvrťáci v těchto kapitolách často neexcelují…

Od studentů zaznívá velká nespokojenost, že se ve škole nedozvídají nic o moderních dějinách. Problém je ale v tom, že se do moderních dějin učitelům moc nechce. Obávají se, že je budou podávat zaujatě. Proto se podrobněji věnují pravěku, starověku. To se nedotknou ničeho a nikoho, kdo by je napadl pro neobjektivitu.

* LN Jaká byla vaše motivace zapojit se do této studentské aktivity?

Byla jsem členkou naší školní samosprávy. A díky tomu jsem si všimla, že je okolo mě dost lidí, kteří mají problém, ale nevědí, jak si s ním poradit a na koho se obrátit.

* LN Za nás se říkalo školní parlament. Je to špatný název?

Na každé škole je to jinak. Někde mají studentské parlamenty, jiné školní parlamenty, sněmy. Záleží třeba, jak jsou do nich voleni zástupci, ale ve výsledku mají podobnou úlohu.

* LN Jak se skutečně projevuje činnost školních parlamentů?

Na některých školách jsou samosprávy dost aktivní. Nejen že pořádají zajímavé akce pro své spolužáky, ale zapojují se do změn ve výuce, komunikují dokonce i se zřizovateli. Stále to ale není na úrovni, na které bychom si přáli. Vázne komunikace jak s učiteli, tak se studenty, kteří tomu stále nedůvěřují. Nejaktivnější samosprávy jsou stále na gymnáziích. Začínají se probouzet i na středních odborných školách, ale na učilištích téměř vůbec nejsou. Pokud ano, nařídil ji založit většinou ředitel. Ten samosprávu svolá jednou za čtyři měsíce, řekne učňům, co je nového a zas se rozejdou. Naším cílem je teď právě takový model změnit a vybídnout studenty, aby se nebáli ve svých školách hlasitěji ozvat.

Veronika Elznicová
– Narodila se 14. září 2000.
– Studuje sedmým rokem na víceletém Dvořákově gymnáziu a Střední odborné škole ekonomické v Kralupech nad Vltavou.
– V květnu letošního roku se stala první místopředsedkyní České středoškolské unie.

Zdroj: 29. 06. 2019    Lidové noviny    Strana 9    Rozhovor   Michaela Těšínská

Náš tip: Registrujte se zdarma a získáte přístup k rozsáhlému a aktuálnímu přehledu příležitostí v oblasti práce a vzdělávání: nabídku volných míst, rekvalifikačních kurzů a zkoušek. Pokud chcete udržet krok s trendy na pracovním trhu, budete si potřebovat neustále doplňovat vzdělání ve svém oboru anebo případně svou profesi zcela změnit. S obojím vám může pomoci portál www.vzdelavaniaprace.cz.

ALENA KÝROVÁ – „Jsou to hodně silné osobnosti, ale sebevětší génius se neuplatní, když neumí naslouchat druhým,“ říká učitelka, která se věnuje mimořádně nadaným dětem.

Zhruba před deseti roky chtěla pomoci chlapci, který stál pro svoje výjimečné nadání mimo kolektiv. Vymyslela systém skupin, ve kterých se děti s vysokým IQ a mimořádnými schopnostmi mohou rozvíjet. Systém zakořenil a za jedenáct let jím prošly desítky dětí. Je jiný než v běžných třídách, kde se výuka řídí podle slabších žáků. „Tady udává tempo čelo pelotonu a přizpůsobit se musí ostatní,“ říká učitelka prvního stupně brněnské Základní školy na Úvoze Alena Kýrová.

* Kdo se může dostat do skupiny? Je například určené nějaké IQ?

Neznáme IQ žáků, i když i těmito testy procházejí. Aby se dostal k nám do skupiny, musí mít doporučení odborníků pedagogicko-psychologické poradny a splňovat předpoklady pro práci ve skupině. V ní však nejsou jen mimořádně nadané děti. Jsou namixované s nadanými bystrými žáky. To jsou totiž tmeliči kolektivu a drží ty nadané v realitě. Někdy je však pro ně těžké tempu stačit.

* Jak se pozná rozdíl mezi mimořádně nadaným a bystrým dítětem?

Většinou si rodiče myslí, že když dítě na všechno odpoví správně, stále se hlásí, všechno má v pořádku a umí používat perfektně svoje dovednosti, je nadané. Je to jinak. Mimořádně nadané děti tím, že jim mozek funguje trochu jinak, můžou mít dokonce ve škole problémy. Mají rozběhané myšlenky a nejsou schopné soustředit se v požadovanou dobu na danou věc. Takže skupiny jsou hodně o tom, abychom tyto děti naučili se svým nadáním pracovat a aby zrychlily v oblasti, ve kterých jsou handicapované. Jsou totiž z devadesáti procent perfekcionisté. Pokud není práce stoprocentní, neodevzdají ji jen proto, že vypršel časový limit.

* Jaké ještě mohou mít problémy?

Často mají nějaké formy dysfunkcí nebo poruchy autistické. Pokud nejsou silné, dají se zvládnout. Mají i emoční potíže. Přemýšlejí nad věcmi, které jejich vrstevníky nenapadnou, jako jsou ekologické katastrofy, války a globální oteplování, a to dokonce tak intenzivně, že to může vést i k depresím. Řada z nich musí navštěvovat psychiatry a psychology, aby je naučili, že nemohou zachránit svět a všechny ptáky polité naftou. Ale přesto to v nich je.

* Jak se projevuje mimořádně nadané dítě? Naučí se třeba číst a psát už ve třech letech?

Není to pravidlo. Záleží na tom, jaký typ dítěte to je. Mohou mít extrémně vyvinuté tvůrčí myšlení a představivost, jiné zase logiku. U kreativce je typické, že najde řešení úlohy úplně z jiné strany a je správně. Logik se na základě analogií, analýz a syntéz dobere výsledku velmi rychle. Vyučující v běžné třídě, zvyklý na jeden postup, může řešení odmítnout. A když žák nenapíše postup řešení, protože mu to připadá triviální, dostane se do podezření, že výsledek opsal. Ve skupince, kde je maximálně 15 dětí, navrhne třeba pět dětí svůj postup a zbytek se k němu vyjadřuje. Jednotlivci se naučí dívat na problémy pohledem jiného, uznají, že řešení je lepší, a jsou ochotni je přijmout.

* Učíte na prvním stupni. Překvapují vás svými řešeními?

Dnes a denně. Nejvíc asi v matematice. V českém jazyce se zase stává, že jakmile vyvodíme nějaké pravidlo, mají řadu argumentů, kde to neplatí. A další věc, která je pro ně typická: když se stanoví nějaké pravidlo, na kterém se všichni domluví, striktně dbají, aby se dodržovalo, což se v běžných třídách může jevit jako donášení. A platí to nejen pro děti, ale i pro dospělé. Takže pokud paní učitelka něco slíbí a neudělá to, musí vysvětlit, proč.

* Jak dlouho pracujete s těmito dětmi?

Už víc než deset let. Tehdy jsem měla ve třídě chlapečka, který neustále všechny obtěžoval včetně kuchařek v jídelně, nosil jim kvízy, informoval je o počasí a všechny a všude z něčeho zkoušel, ale v kolektivu byl úplný outsider. Jeho spolužáci probírali, co budou mít k svačině nebo jakou mají figurku do lega, on řešil černé díry. Zajímala ho například astronomie nebo zánik dinosaurů. A protože neměl partnery mezi dětmi, zaměřil se na dospělé.

* Proto ty kuchařky.

A to byl původ toho, proč vznikla první skupinka. I když je každý nadaný na něco jiného – někoho zajímají železnice, někdo je nadšený pro přírodu, jiného fascinují čísla, další vymýšlí epigramy, vzájemně si naslouchají, jsou schopní se o tom bavit a stanou se z nich kamarádi. V klasické třídě jsou ale sami. A pak si je třeba vybere nějaký silný jedinec, začne je šikanovat a oni se neumějí bránit, protože jeho pohnutky nechápou.

* Kolik dětí prošlo skupinami?

Desítky. První skupinu jsme vytipovali už u zápisu pro školní rok 2007 až 2008. To bylo asi osm dětí. Dva roky jsme to dělali trochu samizdatově, a pak jsem sepsala projekt a šlo za námi přes milion korun. A tam už jsme museli stanovit kritéria. Z grantu jsme vybavili skupinu pomůckami, například počítači nebo knihovnou s encyklopediemi. Výuku jsme rozšířili i na druhém stupni a už se k tomu přidaly tablety. Abychom zjistili, zda má výuka nějaké výsledky, chodí v páté třídě ke zkouškám na víceletá gymnázia.

* A dostávají se?

Až na výjimky ano. Letos na ně jde celá skupina. Ale ne vždycky chtějí odejít. Pokud trvají na tom, že chtějí být spolu, máme výuku protaženou i na druhý stupeň, ale tam už to vypadá jinak. Děti už nejsou jako nasávací houbičky a chtějí jít více do hloubky.

* Mají rodiče o skupiny zájem?

Obrovský a stále stoupá. Nabíráme 15 a hlásí se kolem padesáti. Proto striktně trváme na diagnostice mimořádně nadaného dítěte.

* Proč je to tak důležité? Berete přece i bystré děti?

Potřebujeme vědět, jaké mají volní vlastnosti, nakolik jsou schopné pracovat a jakou mají krátkodobou a dlouhodobou paměť. Jádro práce není v tom, že se dětem něco předloží, pak se to procvičuje, zkontroluje, jak mají znalosti zafixované, a pak se jede dál. Tady je fáze procvičování a opakování velice krátká, protože nadané děti nesnášejí rutinu. Pokud dlouhodobá paměť není kvalitní, musí nastoupit rodiče a domácí úkoly.

* Jak konkrétně funguje výuka?

Systém je obrácený než v běžné třídě. Dělali jsme třeba koncovky podstatných jmen ve třetí třídě. Napíšu na tabuli jednoduché věty – Ptáci seděli. Ženy plely. Auta jela. A ptám se, proč tam je která koncovka. A děti dávají návrhy. I když jsou třeba názory mimo, snažím se zargumentovat, proč by to nefungovalo, a žáci se snaží hledat jiné varianty. Zpravidla na to rychle přijdou.

* A co členění hodin?

Stejné jako v jiných třídách, hodina má 45 minut. Českého jazyka je méně a místo něj mají předmět vědouka. Seznamují se s obory pro druhý stupeň a hrozně je to baví. V první a druhé třídě děláme spíš různé pokusy z vědy a techniky a objevujeme zákonitosti jevů. Ve vyšších třídách prvního stupně už děti samy provádějí například elektrolýzu vody, jsou schopné sestavit jednoduché stroje nebo připravovat pokusy z chemie, fyziky a mechaniky. V přírodovědě například pitvaly vepřové srdce a ledviny, takže umějí pracovat s mikroskopem.

* Je náročné přešaltovat z klasického způsobu výuky?

Je to jiné. A nemůže to dělat každý, i když je v běžné třídě vynikající kantor. Nemůže k dětem přistupovat stylem: já to do vás dostanu, ať chcete, nebo nechcete, ale musí být spíše partner a dát prostor pro diskusi. Zároveň musí být tvořivý a schopný během hodiny reagovat na okamžitou situaci. Začneme například vyjmenovanými slovy a po pěti minutách se diskuse stočí k nějakému tankeru, který se vylil u pobřeží.

* Co s tím děláte?

Nic. Nechám to plynout. Pro ně je momentálně tanker důležitější než vyjmenovaná slova, která se přečtou a naučí samy. Musí si vyřešit, proč se to stalo, kdo rybám a ptákům pomůže, případně vymyslet opatření, aby se to neopakovalo. Takže plánování a strukturovaná hodina někdy vyjde, ale dost často ne. Hodně musíme například řešit sociální vztahy ve třídě.

* Mají mezi sebou problémy?

Jsou to hodně silné osobnosti a chtějí se prosadit, ale sebevětší génius se neuplatní, když neumí naslouchat druhým a pracovat v týmu. Obvyklé je i to, že se nespokojí se základní informací a chtějí další. Takže jsme se například v matematice od jednoduchého násobení dostali k mocnině a k odmocnině a faktoriálům. Stalo se, že třeťák měl referát o teorii relativity a zrovna přišla inspekce. Po hodině mi inspektorka řekla: Konečně jsem pochopila teorii relativity, a to díky vašemu třeťákovi.

* A stalo se, že jste nevěděla?

Samozřejmě, ale pak je potřeba přiznat to. Říct: to už je moc odborné, já se na to musím podívat. Nebo ještě lépe: nechtěl by to někdo nastudovat a pak všem poreferovat? A přihlásí se deset žáků. Nejhorší je, když kantor, aby si nezadal, začne něco plácat. Ty děti ho uvaří, protože mnohdy mají ve svém oboru znalosti na úrovni vysokoškoláka.

* Jak vnímají skupinky mimořádně nadaných žáci z běžných tříd? Nekoukají na ně jako na náfuky?

Zpočátku jim záviděli lepší vybavení, například počítače, ale velice rychle závist skončila, když se z nějakého důvodu žák z běžné třídy dostal na výuku do skupiny. Pak začaly kolovat řeči: Tam bych nechtěl být, tam je to hrozně těžké, vůbec jsem nevěděl, o čem se baví. Viděli, že lepší vybavení je vykoupeno většími nároky.

* Přibývá podle vás mimořádně nadaných dětí?

Z hlediska statistiky jde o čtyři procenta z populace. Ale informace o skupinách si mezi sebou rodiče řeknou a stahují se k nám. V dnešní době se propaguje inkluze, ale ta těmto dětem nesvědčí. Byla bych moc ráda, kdyby skupinky vznikly i na jiných školách. Problém ovšem nastane, když děti od nás přijdou na střední školy a všechno už znají. Pak mají možnost se dva roky flákat a klesnout na úroveň běžných, byť třeba chytrých dětí, nebo vydržet, snažit se zdokonalovat samy, ale systém chybí. Ideální by bylo, kdyby mohly skupinky pokračovat například na gymnáziích. A další věc, o kterou usilujeme, aby výuku mimořádně nadaných jako předmět zavedly i pedagogické fakulty. Učitelé totiž často nevědí, co si s talentovanými žáky počít.

* Dala vám výuka výjimečných dětí něco do života?

Je to neuvěřitelně obohacující. Říkají to i další kantoři, kteří je učí. Tím, že dětem necháváme prostor na vysvětlování, začínáme vidět více v souvislostech. Děti nezívají a nekoukají, kdy už bude svačina nebo tělocvik, ale pořád se ptají. Jsou jako neutuchající sopka. A to je pro nás největší odměna za to, jak důkladně musíme věci promýšlet a být připraveni úplně na všechno.

*Učitelka Alena Kýrová vystudovala Pedagogickou fakultu v Brně, působí jako zástupkyně ředitele pro 1. stupeň ZŠ Úvoz v Brně. Vymyslela program skupinové výuky mimořádně nadaných na Úvoze IQÁČEK. V ní kooperují žáci nadaní (popřípadě nadprůměrní) s jedinci mimořádně nadanými. První skupina začala fungovat roku 2007. Žáci mají jiný způsob výuky – už od 1. třídy se učí argumentovat, hledat vlastní řešení, rozhodovat se, co budou dělat, učí se prezentacím, vytvářejí projekty. Učivo je zpravidla o jeden i více roků napřed oproti běžným třídám. Opakování je minimální, výuka má vysoké tempo. Její heslo je: Nebojme se „přiznat“ své nadané a buďme schopni je rozvíjet i v rámci základní školy.

Zdroj: 24. 06. 2019    Mladá fronta DNES    Strana 11    Rozhovor    Milada Prokopová

Náš tip: Registrujte se zdarma a získáte přístup k rozsáhlému a aktuálnímu přehledu příležitostí v oblasti práce a vzdělávání: nabídku volných míst, rekvalifikačních kurzů a zkoušek. Pokud chcete udržet krok s trendy na pracovním trhu, budete si potřebovat neustále doplňovat vzdělání ve svém oboru anebo případně svou profesi zcela změnit. S obojím vám může pomoci portál www.vzdelavaniaprace.cz.

Na vzdělávání přispívají miliony korun ročně, ale nevidí výsledky. Čtyři velké nadace se proto rozhodly spojit síly a založit jednu velkou organizaci s názvem Eduzměna. Nadační fondy Avastu, České spořitelny, Karla Janečka a OSF teď společně plánují vybrat region, který problémy ve vzdělávání trápí nejvíce, zaměřit se na něj a pět let se mu věnovat.

„Postupně se rozevírají nůžky mezi regiony. Kvalita jednotlivých škol se liší, nedaří se všechny rozvíjet stejně. Rozhodli jsme se pro dlouhodobější zásah, abychom dokázali, že díky systematické podpoře se za pět let mohou zlepšit výsledky všech dětí na školách v regionu,“ hlásí ředitel Eduzměny Zdeněk Slejšek.
Jeho tým si už nechal zpracovat detailní analýzu problémů v českém vzdělávání. Ta kromě starších dat využila informace získané z rozhovorů s učiteli a dalšími experty na vzdělávání. Ukázala, že mezi hlavní problémy patří zhoršující se znalosti dětí na druhém stupni základních škol, velké rozdíly mezi výsledky škol různých typů a v jednotlivých regionech a také to, že děti chodí do školy nerady.

Fond má nyní vytipovaných deset regionů, vylosuje z nich jeden, který od roku 2021 začne podporovat. Region má patřit mezi průměrné, co se týče výsledků žáků i ekonomické situace jejich rodičů. Celý projekt vyjde zhruba na 200 milionů korun, většinu peněz poskytnou samy nadace.
Eduzměna vybere třicítku škol od mateřských po střední a poskytne jim podpůrný tým. Kromě odborníků v týmu bude platit také třeba kurzy pro učitele, na které by školy za normálních okolností neměly peníze.
Týmy budou tvořit lidé ze vzdělávacích organizací, jako je například Elixír do škol nebo EDUin, který Slejška pomáhal zakládat a do roku 2017 jej vedl.
Učitelům budou experti pomáhat s tím, jak komunikovat s rodiči žáků, jak si co nejlépe připravit vyučovací hodiny nebo jak je udělat zábavnější, aby děti chodily do školy raději než teď. „Chceme, aby učitelé dokázali lépe hodnotit svoji práci, aby se zlepšovali nebo aby se mohli navštěvovat v hodinách a poskytovat si navzájem ke své práci zpětnou vazbu,“ říká Slejška.

Během pětileté podpory vybraných škol chce nadace dosáhnout toho, aby výuka začala děti bavit a zlepšily se v matematice, přírodovědě i čtení, které jim nyní dělají často potíže. Škola by jim měla také pomoci v tom, jak si poradit v různých životních situacích a umět řešit různé problémy.
„Chceme najít taková opatření, aby rodiče nemuseli přemýšlet, do jaké školy dítě dají, protože všechny budou velmi dobré. Předpokládáme, že nějaký recept bude existovat pro každou školu,“ míní Slejška. Ředitelům zase poradci pomohou s úřadováním, které jim nyní zabírá hodně času. Budou se také snažit nastartovat spolupráci mezi řediteli jednotlivých škol v regionu. Slejška upozorňuje, že ředitelé jsou často na svoji práci sami, podle něj by pomohlo, kdyby se mohli o práci navzájem radit.
Tvůrci projektu počítají i s informační kampaní pro rodiče. „Ukazuje se, že právě rodiče bývají často brzdou změn. Je potřeba, aby porozuměli tomu, proč se ve škole například nemá známkovat, ale slovně hodnotit a proč je potřeba zavádět nové metody výuky,“ vysvětluje ředitel Eduzměny.

PROBLÉMY ČESKÝCH ŠKOL – Analýza hlavních problémů českého školství zpracovaná pro novou nadaci Eduzměna ukazuje následující potíže. Klesá znalost matematiky a přírodovědy, podprůměrná je schopnost číst na konci základní školy. Jsou velké rozdíly v kvalitě různých typů škol i rozdíly mezi regiony, výsledky žáků silně závisí na rodinném původu. Dokládá to průzkum PISA, mezinárodní testování znalostí studentů připravované
Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj.
Šikana je velmi častá. Ve výzkumu PISA zkušenost s ní uvedlo 25,4 procenta českých žáků, což patří mezi nejhorší země Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, kde je průměr 18,7 procenta. Žáci jsou často neúspěšní u maturit. V Česku je zhruba pět procent těch, kterým se nepodaří maturitu složit ani na třetí pokus.
Škola žáky nenaučí rozumět informacím z médií a správně je vyhodnocovat. Neexistuje samostatný předmět, který by se mediální gramotnosti věnoval. Absolventi některých typů škol mají problém uplatnit se na trhu práce. Učení děti nebaví. Jen 68 procent žáků čtvrtých tříd chodí do školy rádo, mezinárodní průměr je přitom 86 procent. Čeští učitelé umí pracovat s motivovanými žáky, v práci s méně úspěšnými jsou motivováni méně a zodpovědnost vidí hlavně na straně rodiny. Skoro polovina učitelů má zájem o vzdělávání, které se týká chování žáků, pouze třicet procent učitelů takový kurz absolvovalo.

Zdroj:14. 05. 2019    Hospodářské noviny    Strana 3    Události   Michaela Endrštová, Markéta Hronová

Náš tip: Registrujte se zdarma a získáte přístup k rozsáhlému a aktuálnímu přehledu příležitostí v oblasti práce a vzdělávání: nabídku volných míst, rekvalifikačních kurzů a zkoušek. Pokud chcete udržet krok s trendy na pracovním trhu, budete si potřebovat neustále doplňovat vzdělání ve svém oboru anebo případně svou profesi zcela změnit. S obojím vám může pomoci portál www.vzdelavaniaprace.cz.

Ředitel Střední průmyslové školy stavební a Střední odborné školy stavební a technické Ústí nad Labem Vítězslav Štefl potvrzuje, že šikovný řemeslník je dnes na roztrhání. Absolvent průmyslovky má na své výplatní pásce víc peněz než začínající učitel.

* Rozvoj českého průmyslu je závislý na kvalitě tuzemského školství. Dokážou školy vyprodukovat schopnou a kvalifikovanou pracovní sílu?

Určitě. O absolventy řady našich stavebních a technických oborů je ze strany zaměstnavatelů vzrůstající zájem a ten by nebyl takový, kdyby se ve firmách pořádně neuchytili. I v závěrečných ročnících jsou umisťováni žáci u vybraných firem, což je výhodné pro všechny strany, protože žáci ke svým školním získaným vědomostem a dovednostem přidají firemní praxi, a to i za odměnu. Firma si tak v podstatě vychovává nové zaměstnance, škole to uvolní tlak na zbývající žáky v oboru, a navíc se rozšíří její jméno v tom dobrém slova smyslu. Školy jsou si vědomy svého společenského závazku vůči potřebám trhu práce a po stránce pedagogicko-odborné k tomu tak i přistupují.

* Jsou dnes pedagogové schopní připravit mladé lidi tak, aby se dokázali přizpůsobovat měnícím se potřebám firem a obecně trhu práce?

Ano. Vysoce si vážím pedagogů, kteří jdou s dobou, umějí reagovat na technologický pokrok a přivádějí ho, obrazně řečeno, před tabuli. I díky nejmodernějšímu vybavení mají dnes školy učitele, kteří se do toho problému úplně „položili“. Z obecného hlediska vidím problém v tom, že řada škol ale nemá dostatek prostředků na kvalitní a nejmodernější vybavení. Počínaje obnovou a nákupem odpovídající IT techniky přes drahé každoroční obnovování licencí až po nákup a instalaci strojních zařízení včetně.

* Často zmiňujete odměňování učitelů na učňovských školách. Je šance na zlepšení?

Rád bych viděl světlo na konci tunelu. Ale nevidím ho. A to se netýká jen učňovského školství, ale školství obecně. Pedagogové jsou vysokoškolsky erudovaní nositelé vzdělanosti tohoto národa – a odpovědným se pořád nějak nechce věřit, že posláním, jak se o učitelském povolání mluví, složenky nezaplatíš… A řeči o tom, že je třeba v tomto segmentu selektovat – tady už není selektovat co. Je to primární záležitost, jak zachránit české školství. Další opatření mohou přijít až poté. Nestavme dům od střechy.

* České školství kdysi udávalo tón ve světě, dnes je to horší. Souhlasíte?

České školství si drží svou kvalitu jen a jen díky kvalitním učitelům. Ne díky systému. Devadesátá léta zasadila našemu školství zásadní rány, z nichž se některé zacelují horko těžko teprve až dnes. A některé jsou rozšklebené pořád. A občas se do nich i přilije horký olej… Ovšem, jsem v tomto ohledu velký optimista, protože vím, že velká řada lidí z celého spektra vzdělávacího systému, od učitelů přes osvícené odbory školství a dalších institucí se snaží i v tomto systému prosadit nápady, které by tuto situaci pomáhaly řešit. A já jim držím palce.

* Vaše škola spolupracuje s desítkami firem, takže absolventi mají pestrou nabídku, kde se mohou uplatnit. Je to jedna z cest, jak připravit kvalifikované síly?

V každém případě ano. Naše škola spolupracuje zhruba se stovkou nejrůznějších firem a každá se zapojuje do života školy a žáka dle svých možností. Od přímé podpory žáka, od stipendií po jistotu zaměstnání, přes poskytnutí nejmodernějších strojů do dílen až po umisťování žáků na pracoviště v rámci odborného výcviku.
Zde také musím uvést i Motivační program Ústeckého kraje, který výrazně pomáhá vzhledem k aktuálním potřebám trhu práce podporovat vytipované obory, a to jak stipendii, tak i příspěvkem na dojíždění. Jde o obory zedník, tesař, instalatér, elektrikář, obráběč kovů a strojní mechanik.

* Jaké obory jsou dnes pro mladé lidi nejatraktivnější, případně kde si poté vydělají nejvíce?

V rámci spolupráce škol s velkými firmami jsou absolventům nabízeny takové platové podmínky, o kterých se začínajícím učitelům nezdá. Šikovný řemeslník je dnes na roztrhání – a tím si i může diktovat svou cenu. A poptávka firem? Není den, kdy by nám nevolala aspoň jedna firma a neptala se, zda nemáme nějaké
absolventy – a to napříč spektrem naší vzdělávací nabídky.

**„Jak je dnes velká poptávka firem? Není den, kdy by nám nevolala aspoň jedna firma a neptala se, zda nemáme
nějaké absolventy – a to napříč spektrem naší vzdělávací nabídky.“

Zdroj: 30. 03. 2019   Ústecký deník   Strana 51   Příloha/Zaměstnavatelé regionu severní Čechy   Tomáš Prchal

Náš tip: Registrujte se zdarma a získáte přístup k rozsáhlému a aktuálnímu přehledu příležitostí v oblasti práce a vzdělávání: nabídku volných míst, rekvalifikačních kurzů a zkoušek. Pokud chcete udržet krok s trendy na pracovním trhu, budete si potřebovat neustále doplňovat vzdělání ve svém oboru anebo případně svou profesi zcela změnit. S obojím vám může pomoci portál www.vzdelavaniaprace.cz.